Kostel na Temppeliaukio: Porovnání verzí

[[ImageSoubor:HelsTemppeliaukio TemppeliaukionChurch kirkko3.jpg|thumb|Temppeliaukio - interiér s varhanyoltář]]

Neobvyklý skalní kostel '''Temppeliaukio''', finsky '''Temppeliaukion kirkko''', je moderníneobvyklý, vemoderní skáleskalní [[kostel]], vytesaný kostelve [[skála|skále]] v [[Helsinky|helsinské]] čtvrti [[Töölö]] ve [[Finsko|Finsku]].

Stavba kostela, který projektovali architekti [[Timo Suomalainen]] a [[Tuomo Suomalainen]], byla dokončena v roce [[1969]]. Vlastní chrámová místnost seje nacházívytesána v [[žula|žulové]] skále, která byla pomocí náloží roztříštěna a vyhloubena. Stěny, vysoké 5 až 8 metrů, jetvoří jen nahrubo opracovaná žula. Prostor je uzavřen kopulovitou měděnou střechou s 180 okny, které do kostela vpouštějí denní světlo (celková výška je 13 metrů).

Kostel, který je považován za jedinečný příklad arcitektonického[[architektura|architektonického]] [[expresionismus|expresionismu]] šedesátých let [[20. století]], a je cílem mnoha turistů (kolem půl milionu návštěvníků ročně).

Tento kostel byl postaven na místě, kde měl původně stát kostel klasického provedení, jehož stavba byla přerušena v roce [[1939]] [[Zimní válka|Zimní válkou]]. Tuto událost připomíná pamětní deska na vnější straně skály.

[[Soubor:Temppeliaukio Church Temppeliaukio_Church_- Project 1939 (2)_Project_1939.pngjpg|thumb|leftright|ModelPamětní deska na původníhovnější kostelastěně 1939skály]]

V roce [[1931]] požádala [[fara|farní]] rada [[město|města]] [[Helsinki]] o možnost výstavby [[kostel]]a na skalnatém podloží v místě zvaném [[Aukioksi]]. Na tomto místě měl být postaven velký kostel nezávislé církve s názvem Töölön. V září [[1932]] byl schválen záměr výstavby kostela. Stavba měla být zahájena v roce [[1933]] podle vítězného projektu[[projekt]]u, jednoho z 57 podaných. První cena nebyla udělena. Dvě druhá místa obsadili se svými projekty architekti[[architekt]]i [[Kai]] a [[Dag Englund]] a projekt architekta [[Larse Björk]]a. Oba architektiAarchitekti představili projekty pro výstavbu tradičního kostela s vysokou věží a kostelní lodí za ní. Třetí místo, v architektonické soutěži, bylo přiznáno architektům [[Hytönen Aarne]]ovi a [[Risto-Veikko Luukkonen]]ovi, kteří navrhli vysokou zeď prodlouženou v celé délce kostelní lodi.

V [[květen|květnu]] roku [[1936]] bylo vyhlášena nová [[soutěž]], která skončila v [[září]] téhož roku a bylo podáno 23 návrhů[[návrh]]ů. Opět nebyla udělena první cena. Na druhém místě byli oceněn architekt [[Martti Välikangas]] a dvojice architektů [[Toivo Aarne]] a [[ErviToivo Paatela]]. Na třetím místě se umístil návrh [[Johan Sigfrid Sirénin]]a ([[1889]]-[[1961]]) s návrhem katedrálykostela ve stylu kostela[[katedrála€katedrály]]. I když se jeho projekt umístil až na třetím místě, nejlépe vyhovoval požadavkům církve a byl přijat k realizaci.

Stavba, ražení základů, začala v listopadu[[listopad]]u [[1939]], ale [[Zimní válka]] přerušila výstvabu po třech dnech. Po válce byly učiněny pokusy o dostavbu kostela ale bez úspěchu. Po válce se výrazně změnil architektonický styl nezávislé církve a v roce [[1959]] bylo definitivně rozhodnuto o ukončení stavby tohoto kostela podle projektu Johan Sigfrid Sirénina, který byl drahý a architektonicky již zastaralý.

Potřetí byla otevřená architektonická soutěž na výstavbu kostela vyhlášena [[8. sprna]] [[1960]] s podáním návrhů do [[15. ledna]] [[1961]]. Jedním z požadavků bylo začlenění kostela do Temppeliaukio parku a velkoprostorovévelkoprostorová vize prostranství, kde měla být zachována i skála. VtermínuV termínu bylo podáno 67 návrhů. Výsledky soutěže byly vyhlášeny [[19. dubna]] [[1961]]. Na rozdíl, od předchozích dvou soutěží, byl jednomyslně přijat návrh "skalíhoskalního (kamenného) kostela", který navrhli architekti, bratři Timo a Tuomo z Finska. Vítězný návrh zachování skalnatého náměstíprostranství je možno popsat jako skalní hala zapuštěná doprostřed náměstí.

Druhé místo obsadil návrh architekta [[Eero Eerikäinen]]a a studenta architektury [[Jukka Salokari]]ho s návrhem "Sanctitas". Tento návrh vysoké církevní budovy měl být dominantou [[náměstí]].

Vítězný návrh bratrů Timo a Tuomo Suomalainenových byl jednomyslně přijat všemi členy [[porota|poroty]]. Návrh skalního (kamenného) kostela byl porotou komentován takto:

'''Návrh vychází z křivky trénu, stejně jako v minulosti, určenému pro stavbu kostela ale se zachováním původního rázu místa. Tím, že je kostel navržen jako nízký kruhový prostor, zapuštěný do terénu, je dosaženo dojmu, že linie skály plynule přechází do linie kostela a tvoří souvislou [[silueta|siluetu]]. Celkové řešení je citlivě přizpůsobeno původnímu terénu[[terén]]u, vstup do prostor kostela je pod úrovní ulice a je tunelem[[tunel]]em spojen s kostelními prostory. [[Finsko|Finský]] a [[Švédsko|Švédský]] styl je vzájemně propojen. Vnitřní uspořádání kostela je v zásadě správně vyřešeno, ale detailně rozčleněné, přitom návrh potřebuje některé úpravy. Například více přiblížit interiér potřebám církevního[[církev]]ního kostela, snížit objem potřebné těžby kamene a zkrátit vstupní tunelový prostor. Interiér kostela je velmi citlivý na osvětlení. [[Konstrukce]] prosvětlené střechy bude vyžadovat další technické řešení a návrh. Umístění zvonice nebude řešeno vyzvednutím nad terén.''

S odkazem na stanovisko rady na přelomu let [[1932]] - [[1933]] hodnotící návrh neúspěšného účastnila soutěže Pauli E. Blomstedta ... obě díla jsou si ekvivalentní, Blomstedtovo i plány bratrů Suomalainenových, kde hlavní roli hraje finský kámen, avšak v různém použití. P. E. Blomstedt chce použít kámen maximálně úsporně a s minimálními úpravami. Jeho plány a kresby jsou uchovány v [[muzeum|muzeu a projekt připomíná deska, poblíž vchodu z ulice Oksasenkadun v pohledu z ulice Sammonkadun]] <ref name="Temppeliaukio_1">{{Verkkoviite | Tekijä = Maila Mehtälä | Nimeke = Temppeliaukio - oikaisu kirkon suunnitteluhistoriaan | Osoite = http://www.temppeliaukio.fi/artikkeli1.htm | Temppeliaukio - oikaisu kirkon suunnitteluhistoriaan | Viitattu=(23.5.2010}})</ref>. Umělecký dojem P. E. Blomstedtova projektu je v kontrastu s okolními budovami. Finští bratři naopak zdůrazňuje přírodní formu stavby ve skále se střešní kopulí - sakrární starověké struktury. Oba návrhy v tomto používají stejný prvek, chururgickychirurgicky přesný spirituismus. Dóm kostela (loď) jsou však zsela odlišné. Blomstedtův návrh je jednoduchý, tvořený matnými skleněnými dlaždicemi se zdůrazněním technického řešení, čistě přírodní antiteze. Stávající provedení bratrů je evidentně odlišné, prostor obepnutý sklálou ale s velným volným prostorem <ref name="Temppeliaukio_1"/>, snažící se kombinovat vnější i vnitřní prostor jako svobou i pocit bezpečí.

Chrámové náměstí se v 60. letech se stalo střediskem názorových sporů o kostel, a to po celých devět let. Rázem po schválení vítězného projektu se vyrojilo mnoho [[kritika|kritických]] ohlasů, jak z řad církve, tak i hlasů upozorňující na špatnou [[investice|investici]]. Stejný byl ale i počet příznivců projektu. Situace vedla k reformování projektu ze dvou třetin, nicméně tvar a velikost haly zůstala nezměněna.

Jedním ze sporných bodů bylo použití betonu[[beton]]u na vnitřní [[stěna|stěny]] nebo ponechání přírodního rázu vzniklého lomem kamene <ref name="Temppeliaukio_2">[http://www.temppeliaukio.fi/kirkkosalin_kallioseina.htm Temppeliaukio – kirkkosalin kallioseinä ja kuparipintainen kupoli (28.4.2010)]</ref>.

Pro řešení sporných bodů byla sestavena skupina [[odborník|odborníků]] z různých oborů[[obor]]ů <ref name="Temppeliaukio_2"/>. Na řešení [[akustika|akustiky]] prostoru[[prostor]]u se podílel [[Mauri Parjo]], [[dirigent]] [[Paavo Berglund]] (specialista na akustiku hudebních sálů[[sál]]ů) i samotní bratři. Problémem byla akustika oblé kopule i samotných stěn. Bratři museli upravit strukturu kopule pro potřeby akustiky. Ohledně stěn, místo betonových bloků různé velikosti po obvodu byl ponechán lámaný kámen, který se ukázal pro akustiku jako vhodnější a zároveň vzhledově zajímavý. Před konečným rozhodnutím o provedení interiéru si nechal realizační výbor předložit stanoviska odborníků a schválil [[myšlenka|myšlenku]] skalní stěny <ref name="Temppeliaukio_2"/>.

Výstavba byla započata v [[únor]]u [[1968]]. Práce šla dobře, i když stavba kostela stále vyvolávala smíšené pocity[[pocit]]y. Kamenný chrám byl slavnostně otevřen [[28. září]] [[1969]] a pojmenován "Taivallahden kirkko". V roce [[1971]] byl přejmenován na dnešní název "Temppeliaukion kirkoksi" - kostel na Chrámovém náměstí.

Cena investice předtavovala 4 mil. [[finská marka|finských marek]], to je přibližně jako jedna [[základní škola]] v Helsinkách .<ref name="Temppeliaukio_4">Temppeliaukio: Kirkko Suursaaresta länteen, ISBN 951-0-27837-8</ref>.

Místem, kde byl vyhlouben [[základní kámen]] se vstupuje do tunelu[[tunel]]u, vedoucí v úrovni [[ulice]] do nitra [[skála|skály]]. Volný prostor - oválný sál kostela je osvětlen [[dení světlo|dením světlem]]. Skalní stěna je osvětlena různě širokými světelnámisvětelnými pruhy procházejícími skrz prosklenou plochu střechy. Prosklená plocha střechy je dělena na 180 různě dlouhých skleněných pruhů, vyvolávající sakrární [[dojem]]. Vrchol kopule je podepřen stejným počtem železobetonových[[železobeton]]ových [[podpěra|podpěr]]. Tvar kopule je propočítán tak, aby rozděloval množství dopadajícího světla podle významnosti osvětleného místa - nejvíce [[oltář]] s křížem,[[kříž]]em - nejprestižnější místo, pak dóm se starými skalními trhlinami. Dóm a [[galerie]] jsou obloženy ohnutými [[měď|měděnými]] pásy, na zemi je leštěný beton. Konstukce galerie je ze železobetonu stejně tak kazatelna, [[sakristie]] i technické zázemí.

Podle původního projektu jsou barvy interiéru složeny z odstínů [[žula|žuly]]: červená, modrá a červená a šedá. Kříž, stojany pro [[svíce]] a [[křestní mísa|křestní mísu ]] vykoval umělc[[umělec]] [[Kauko Moisio]]. Textilní[[Textil]]ní [[dekorace]] navrhl [[Tellervo Strömmer]]. [[Mistr]] [[Veikko Virtanen]] vyrobil [[varhany]] s 43 hlasy[[hlas]]y a 3001 [[píšťala|píšťalou]], které nesou jeho rukopis.

Celý dóm je schopen pojmou 940 lidí. Část [[sedadlo|sedadel]] je umístěna na galerii, která má tři další důležité funkce. Galerie rozděluje kmitání zvukových[[zvuk]]ových vln a celkově zlepšuje akustiku, taktéž odděluje zvuky z [[chodba|chodby]]. Kromě toto zajišťuje galerie výměnu vzduchu[[vzduch]]u v prostoru[[prostor]]u, přivádí čerstvý a odvádí vnitřní vlhký vzduch. Prosakující [[voda]] je odváděna kanály[[kanál]]y pod [[podlaha|podlahou]] do odpadního potrubí. Na okraji, ve druhém [[patro|patře]], je umístěn farní [[sál]], ve kterém může být ubytováno až 130 lidí.

Společně s církví je kostel využíván i k akcím, které nejsou [[náboženství|náboženského]] charakteru. Pro svoji vynikající akustiku a ojedinělé prostředí se hodí k pořádání koncertů[[koncert]]ů.

Chrám nemá klasické zvony[[zvon]]y, ale náhradní vyzvánění realizoval [[profesor]] [[Taneli Kuusiston]] pomocí pásů reproduktorů[[reproduktor]]ů uložených ve vnější kamenné zdi kostela.

* Autor: Connah Roger, Dílo: Grace and Architecture, Helsinki, vydavatel: Julkaisija=Rakennustieto Oy, vydání: 1999, ISBN 951-682-501-X