Urologie: Porovnání verzí

V [[Česká republika |České republice ]] je urologie rozvíjena na řadě klinických pracovišť, většina [[Nemocnice |nemocnic ]] má své urologické [[OdděleníNemocniční oddělení|oddělení ]] a zároveň je vytvořena (regulovaná) síť ambulatních urologů. Za zakladatelé moderní urologie je považován [[ Profesor| profesor]] [[Karel |Karel ]] [[ Uhlíř| Uhlíř]] ([[ Ostrava|Ostrava ]], později [[Brno | Brno]]), [[ Akademik| akademik]] [[ Jan|Jan ]] [[Bedrna |Bedrna ]]([[ Hradec Králové|Hradec Králové ]]) a profesor [[Eduard | Eduard]] [[Hradec |Hradec ]] ([[ Praha|Praha ]]), byť i jiná univerzitní parcoviště měla své slavnévýznamné učitele (Kučera - [[Olomouc |Olomouc ]], Šváb - Hradec Králové). Za samostatný obor urologie je dnes považována dětská urologie (Bedrnova učebnice z roku 1954 je dodnes citována), rozvíjena především profesorem [[Hvězdoslav Stefan|Hvězdoslavem ]] [[ Stefan| Stefanem]] (Hradec Králové), profesorem Janem Dvořáčkem (Praha) a docentkou [[Anna |Annou docent]]kou [[Anna Utíkalová|Annou |Utíkalovou ]] (Olomouc).

K roku 2010 měla Česka republika urologické kliniky s vědecko - výzkumnou a výukovou základnou v '''Praze''' ([[ Všeobecná fakultní nemocnice|Všeobecná fakultní nemocnice ]] a [[1. lékařská fakulta |1. lékařská fakulta UK]] UK, FN [[Fakultní nemocnice Motol |Motol ]] a [[ 2. lékařská fakulta|2. lékařská fakulta UK]]UK a FN [[Fakultní nemocnice Královské Vinohrady| Královské Vinohrady]] spojená s [[ 3. lékařská fakulta UK|3. lékařskou fakultou UK]]UK), '''Plzni''' (FN Plzeň a [[ Lékařská fakulta UK v Plzni| lékařská fakulta]] UK Praha v Plzni]]), '''Hradci Králové''' (FN Hradec Králové a lékařská fakulta UK Praha v Hradci Králové), '''Olomouci''' (FN Olomouc a lékařská fakulta UP v Olomouci)a '''Brně''' (FN nemocnice Brno - Bohunice a lékařská fakulta MU v Brně).

[[AtestaceLekařská (lékaře)atestace|Předatestační]] praxe podle vyhlášky č. 185/2009 Sb. rozdělena do dvou částí. Během prvních dvou let musí lékař absolvovat [[chirurgický kmen]], následuje vlastní specializační výccvik v oboru urologie v délce trvání nejméně 48 měsíců na urologickém oddělení. V rámci specializačního výcviku stráví lékař nejméně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti, z toho nejméně 2 týdny na pracovišti provádějícím [[transplantace]] a [[Hemodialýza|hemodialýzu]] a nejméně 2 měsíce na pracovišti dětské urologie. Již v rámci specializační přípravy se může lékař specializovat v oboru dětská urologie, započítává se mu však nejvýše 6 měsíců. Součástí předatestační přípravy je povinná i doporučená účast na řadě kurzů a seminářů.

Podle dobíhající [[AtestaceLékařská (lékaře)atestace|atestace]] realizované podle Věstníku Ministerstva zdravotnictví z roku 2005 trvá příprava k atestaci nejméně šest let. 60 měsíců tráví lékař na urologickém oddělení, z toho alespoň 12 měsíců na akreditovaném pracovišti, kde se musí aktivně zapojit do vědeckovýzkumné činnosti pracoviště. Kromě toho musí lékař strávit minimálně 9 měsíců na běžném [[chirurgie|chirurgickém oddělení]], 2 měsíce na [[Vnitřní lékařství|interním]] oddělení a 1 měsíc na oddělení [[Anesteziologie a resuscitace|anesteziologie, resuscitace]] a [[intenzivní péče]]. Podmínkou připuštění k atestační zkoušce je publikace alespoň dvou prací v recenzovaných časopisech, u kterých je uchazeč uveden jako hlavní autor.

V oboru [[Chirurgie | chirurgie]], specializace urologie, lze získat na [[Univerzita |univerzitách ]] v České republice [[Vědecké hodnostiVědecká hodnost|vědecké hodnosti ]]- '''"[[Doktor | doktor]]"''' ([[Ph. D. |Ph.D. ]]) a [[Akademie věd České republiky |Akademie věd České republiky ]] může udělit [[Titul |titul ]] '''"[[Doktor věd | doktor věd]]"''' - [[D. Sc. |D. Sc. ]] (dříve [[ DrSc.| DrSc.]].) i hodnosti vědecko - pedagogické: '''"[[Docent |docent ]]"''' ([[Doc. |doc. ]]) a '''"[[Profesor |profesor ]]"''' ([[Prof. | prof.]]). '' Dříve udělovaný titul "[[ Kandidát věd|kandidát věd ]]" - [[CSc. |CSc. ]]. - je ekvivalentní titulu Ph.D.

V rámci České republiky se urologové dobrovolně sdružují v '''České urologické společnosti''' (ČUS), případně [[ Evropská urologická společnost|Evropské urologické společnosti ]] (EAU - ''European Association of Urology''), méně často v mezinárodní urologické společnosti (IAU - ''International Association of Urology''). ČUS je součástí [[Česká lékařská společnost |České lékařské společnosti ]] J. E. Purkyně. Společnost pořádá odborné akce, zastupuje své členy v jednání se [[ Stát| státem]] a jinými [[ Organizace|organizacemi ]]. Podílí se na vytváření podkladů pro primární (předatestační) i sekundární (celoživotní) vzdělávání urologů, které vydává ve formě "doporučení" (jsou právně nezávazná, dávají však odborná vodítka v [[Diagnostika | diagnostice]] a léčbě urologických [[onemocnění]]). Jako dobrovolné sdružení nemá přímý vliv na udělování vědeckých a vědecko - pedagogických titulů, stejně tak nenese odpovědnost za atestační zkoušky urologů (odpovědnost nese Institut pro další vzdělávání zdravotníků a farmaceutů - IPVZ - v Praze), i když je obvykle v [[Komise |komisi ]] i zástupce ČUS. ČUS má řadu [[ Sekce|sekcí ]], podle [[SpecializaceLékařská specializace| specializací]] v rámci urologie (např. [[Andrologie |andrologická ]] sekce, [[Onkologie |onkologická ]], urodynamická atd.). Vedení ČUS - [[Výbor |výbor ]]výbo - je volen v pravidelných cyklech.

Na rozdíl od [[ Česká lékařská komora|České lékařské komory ]], ve které je účast lékaře povinná, chce-li v rámci České republiky vykonávat lékařskou praxi, urolog nemusí být v ČUS (EAU atd.) spolčen a jeho vzdělání a jeho odborná [[Kompetence |komopetence kompetence]] a odpovědnost je dána předpisy IPVZ Praha, ev. právními předpisy. Vedle ČUS působí v rámci České republiky druhá dobrovolná odborná společnost - '''Společnost ambulantních urologů''' (SAU), která sdružuje především soukromé, mimo - nemocniční urology.