Pravoslaví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Bohorodička, Bohorodice: vymazáno "se" ("odmítat" není reflexivní sloveso) |
m Patriarcha – odkaz na rozcestník |
||
Řádek 11:
[[Soubor:Kostel Sv. Gorazda.jpg|thumb|Pravoslavný [[chrám]] Sv. Gorazda v [[Olomouc]]i]]
Pravoslavná církev je společenstvím samosprávných místních církví, z nichž každá je ''autokefální'', tj. řízená vlastním nejvyšším představitelem - prvním z místních [[biskup]]ů. Všechny světové místní pravoslavné církve jsou sjednoceny nikoliv na správním principu jednoho pozemského ústředí (hlavy), nýbrž na principu společné pravoslavné víry, církevního učení zakládajícího se na Písmu svatém a posvátné Tradici, a jednotou ve svatých Tajinách (svátostech). Jednotlivé světové pravoslavné církve tedy sdílejí tutéž [[víra|víru]], základní správní – [[politika|politické]] principy a [[liturgie|liturgickou]] [[tradice|tradici]]. Pravoslavné církve užívají při liturgii buď starých jazyků (ve slovanských církvích často [[církevní slovanština|církevní slovanštiny]], což je novější forma staroslověnštiny), nebo současných jazyků národních. Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni [[
Základní organizační jednotkou Církve Kristovy je církevní obec - čili farnosti (parochie) a případně [[monastýr]]y. Z duchovního hlediska je základní částicí Církve církevní sbor místních pravoslavných věřících, kteří se shromáždili spolu s řádně ustanoveným knězem kolem svatého prestolu a slouží společné svatou Tajinu Eucharistie v jednotě s celou pravoslavnou církví. Každé takové eucharistické společenství je plným projevením celé pravoslavné katolické církve v tom čase a na daném místě s veškerou plností jejích duchovních darů. Svaté Tajiny takto sloužené jsou identické se svatými Tajinami vykonávanými kdekoliv jinde a jindy v jednotě pravoslavné církve a jsou celou pravoslavnou církví uznávané jako pravé a spasitelné.
Řádek 47:
=== Svatí a zemřelí ===
Za svaté označují pravoslavní takové lidi, kteří jsou podle přesvědčení církve v nebi a mohou se u Boha přimlouvat za žijící zde na zemi. Přízvisko [[svatý]] se dává v pravoslaví např. i [[Adam a Eva|Adamovi a Evě]], [[Mojžíš]]ovi, různým [[prorok]]ům, [[mučedník]]ům a [[Anděl v křesťanství|andělům]]. Nedávno začal [[konstantinopol]]ský [[Patriarcha (církev)|patriarcha]] podle staré praxe vydávat zvláštní okružní list, v němž církev uznává lidovou úctu ke svatým. Za svatého je křesťan prohlášen při bohoslužbě zvané ''proslavení'' (kanonizace) – jí se ovšem křesťan svatým nestává, církev ho pouze za svatého oficiálně uznává a tím věřícím doporučuje jeho uctívání.
Pro kanonizaci je důležité, aby se v církvi rozšířilo a trvalo uctívání zesnulé osoby jakožto svatého a aby byl znám zázrak vykonaný tímto světcem. Svědectvím o svatosti dotyčného jsou dále např. nerozkládající se ostatky, či myrotočivé ostatky, myrotočivá ikona (ke kanonizaci však ostatky nejsou nutné). Na druhé straně samotné netlející ostatky nejsou ještě důkazem svatosti a není-li dotyčný známý svou pravoslavnou vírou, pak se na tento jev nebere zřetel (jsou totiž případy, kdy se ostatky nerozkládají z důvodu prokletí apod.)
| |||