Grigorij Kulik: Porovnání verzí

Pád pro něj znamenala samotná [[druhá světová válka]]. Nejprve nebyl schopen organizovaně a účinně velet [[Dělostřelectvo|dělostřelectvu]] v [[Zimní válka|Zimní válce]]. Kulik byl již tou dobou maršálem SSSR, ale tuto vojenskou hodnost nezískal z vojenských [[důvod]]ů (sám před přáteli říkal, že se stal [[maršál]]em jako náplast za svoji ženu zavražděnou na rozkaz velitele [[NKVD]] [[Lavrentij Berija|Lavrintije Beriji]]). [[Velká vlastenecká válka]] pak znamenala definitivní konec jeho [[Kariéra|kariéry]]. Na počátku války koordinoval činnost frontů na západním směru, ale ztratil spojení, několik týdnů byl nezvěstný a až s notnou dávkou štěstí se na vlastní pěst dostal zpět za sovětské linie. Neuspěl ani jako velitel 66. armády na leningradské frontě v září 1941, kde byl pro nečinnost odvolán. Následně koordinoval činnost Jižního a Jihozápadního frontu na [[Krym|Krymu]], ale zajímal se více o pitky, azpronevěru státního majetku, hromadění kořisti pro osobní potřebu,prospěch zaa coždokonce byli znovuvyužívání vojáků na stavbu své soukromé vily. Za tyto přečiny byl potrestán odvoláním z funkce a degradováním o 4 hodnosti na generálmajora. Roku 1943 byl o 1 stupeň povýšen na generálporučíka a ještě jednou dostal svěřenosvěřenu velitelskou funkci - velení 4. gardové armádě zálohy hlavního stanu. Krátce po jejím nasazení na střednímfrontu úsekuv fronty,srpnu kdeběhem protiofenzívy u [[Bělgorod|Bělgorodu]] jeho angažmá opět skončilo neslavně na podzim 1943 odvoláním, i když tentokrát už bez skandálních okolností. Poté byl stejně jako mnozí jiní konzervativně uvažující důstojníci(např. [[Semjon BudonnyjBuďonnyj]]) odklizen na druhořadá místa. Následně působila až do konce války působil jako zástupce náčelníka hlavníHlavní správy formování a kompletování Rudé armády.

Za svou neslavnou kariéru měl sklon obviňovat kdekoho a v opilosti se hanlivě vyjadřoval dokonce i o [[Stalin|Stalinovi]], který nad ním definitivně přestal držet ochrannou ruku. V roce [[1950]] byl ve vykonstruovaném procesu [[Poprava|popraven]]. V roce [[1958]] byl rehabilitován.