Jan z Falkenštejna: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m -nadbyteční příbuzní - zájemce si dohledá
→‎Po bitvě: odstraněno reflexivní "se" a oprava slovosledu
Řádek 8:
Královna Kunhuta ovdověla roku [[1278]] po [[Bitva na Moravském poli|bitvě na Moravském poli]], kde český král [[Přemysl Otakar II.]] potupně zahynul. Království české bylo poté svěřeno do péče synovce zemřelého krále [[Ota V. Braniborský|Oty Braniborského]], protože následník byl tehdy teprve sedmiletý. Správce Ota složitou situaci vyřešil vězněním následníka Václava a královny Kunhuty na hradě [[Bezděz (hrad)|Bezděz]]. Kunhutě se podařilo z internace utéct a přesídlit na Moravu, odkud se mohla snažit získat příznivce pro Václavovo propuštění. V zemi byla bída, neúroda a hladomor.
 
Záviš z Falkenštejna, kdysi rebel proti českému králi, je doložen na Moravě jistě na počátku roku [[1281]] jako [[purkrabí]] v královnině [[Hradec nad Moravicí|Hradci nad Moravicí]]. Někdy v té době se stal milencem královny vdovy. Po návratu [[Mikuláš Opavský|Mikuláše Opavského]] z uherského zajetí semusela pro vážné neshody s tímto Kunhutiným nevlastním synem musela milenecká dvojice odejít z Opavska. Pravděpodobně v roce 1282 se dvojici na neznámém místě na Moravě narodil syn Jan.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Jan | jméno = Libor | odkaz na autora = Libor Jan | titul = In ordine Cruciferorum Christo militavit. K osudům Ješka, syna Záviše z Falkenštejna a královny Kunhuty | periodikum = Český časopis historický | odkaz na periodikum = Český časopis historický | rok = 2000 | měsíc = | ročník = 98 | číslo = | strany = 458 | url = | issn = 0862-6111}}</ref>
V květnu roku [[1283]] byl z braniborského vězení konečně zpět do vyhladovělé a zpustošené země propuštěn mladičký následník trůnu [[Václav II.]] a pár týdnů nato se vrátila do hlavního města i Kunhuta asi i s malým Ješkem, dítětem zplozeným s pouhým Vítkovcem.