Vladimirsko-suzdalské knížectví: Porovnání verzí

'''Vladimirsko-suzdalské knížectví''' ({{Vjazyce|ru}}: ''{{Cizojazyčně|ru|владимиро-cуздальское княжество}}'', původně '''rostovsko-suzdalské''' ([[Rostov Veliký]] byl starším centrem severovýchodní Rusi), později '''veliké knížectví vladimirské''', byl historický [[státní útvar]], který se ve středověku rozkládal na severovýchodní Rusi.

[[FileSoubor:Vladimirskaya.jpg|thumb|200px|left|Vladimirská Bohorodička]]

Andrej chtěl dodat sídelnímu Vladimiru lesku, jímž oplývalo dřívější hlavní město Kyjev. Podle kyjevských vzorů tady nechal vystavět honosnou Zlatou bránu a kostely, například chrám Nanebevstoupení Bohorodičky (''Uspenskij sobor'') nebo Pokrovský chrám na břehu řeky Něrli. Důležitou roli ochránkyně města a knížectví sehrála byzantská [[ikona]] Matky Boží, známá jako Vladimirská Bohorodička, kterou s sebou kníže přinesl z jihoruského [[Vyšgorod]]u.

[[FileSoubor:Kievan Rus in 1237 (ru).svg|thumb|300px|Ruská knížectví před mongolským nájezdem 1237 '''vladimirsko-suzdalské knížectví''' je vyznačeno růžovou barvou]]

Slibný rozvoj přerušil v zimě na přelomu let [[1237]] až [[1238]] ničivý vpád [[Mongolové|Mongolů]], vedených [[Čingischán]]ovými vnuky s čele s [[Bátú|Bátúem]]em. Hořela dobytá města, knížecí [[kreml]]y i chrámy. Obyvatelé měst byli masakrováni, každý pokus o odpor utopen v krvi. Počátkem února [[1238]] oblehli Mongolové nejdůležitější město knížectví [[Vladimir]]. Obležení netrvalo dlouho. Po několika dnech ztekli útočníci vladimirské hradby a obyvatelstvu se nevedlo o nic lépe než v jiných městech. Zahynula celá rodina velikého knížete [[Jurij II. Vseovolodovič|Jurije II. Vsevolodoviče]] včetně dětí a vnoučat. Kníže sám byl v této chvíli mimo své sídlení město a sháněl pomoc. Jeho vojsko bylo poraženo Mongoly na jaře 1238 [[Bitva na řece Siti|na řece Siti]], Jurij II. v této bitvě zahynul.

Obraz tragické zkázy se opakoval na mnoha místech, kde dosud stávala slibně se rozvíjející města, v [[Suzdal]]u, [[Rostov]]u, [[Jaroslavl]]i, [[Goroděc na Volze|Gorodci na Volze]], [[Volokolamsk]]u, [[Tver]]u. Dobyta byla také zatím bezvýznamná [[Moskva]]. Zahynuly tisíce lidí, bojovníků i prostých rolníků a městských obyvatel, kteří často hájili své domovy do zbytku posledních sil. [[Pohan]]ští Mongolové neušetřili ani kněze a mnichy, smrt zastihla mnoho knížat a jejich rodinných příslušníků, kteří umírali nejen na bojišti, ale také v potupném zajetí.

Na jaře [[1238]] první mongolské tažení do Evropy skončilo a bylo třeba obnovit, co bylo zničeno. Do Vladimiru byl pozván [[Jaroslav Vsevolodovič]], nejstarší žijící bratr zesnulého velikého knížete Jurije II., který tehdy vládl v [[Kyjev]]ě. Byl zvolen velikým knížetem a energicky se pustil do odstraňování katastrofických následků mongolského vpádu a obnovy pořádku. Z jeho podnětu se stavěly domy, chrámy, kláštery, mosty i cesty. Jaroslav zval do Vladimiru stavitele z celé Rusi, zvláště vítaní byli tesaři z [[Novgorod]]u. Přijímal příchozí z knížectví, která byla rozvrácena Mongoly, a dával jim práci. Letopisy zaznamenávají, že na severovýchod přicházeli lidé z mnohých zemí až od Dněpru, [[Halič]]ané, Volyňané, [[Černigov]]ci, [[Kyjev]]ané, z [[Minsk]]a, [[Smolensk]]u, [[Polock]]u, [[Rjazaň|Rjazaně]]. Severochodní Rus se začala probouzet probouzela k novému životu.

[[FileSoubor:VladUspensky.jpg|thumb|300px|left|Hlavní vladimirský chrám Nanebevstoupení Bohorodičky (''Uspenskij sobor'')]]

Na jaře [[1239]] zahájil Bátú další, neméně devastující tažení do Evropy, které se tentokrát vladimirskému knížectví vyhnulo. Po jeho ukončení se Bátú usadil na Dolní [[Volha|Volze]], odkud chtěl kontrolovat dobytá ruská území. Severovýchodní Rus mohla v klidu obnovovat svoje síly, protože Mongolové ji několik let nechali na pokoji, neboť zatím neměli žádný správní nebo represívní aparát, aby mohli toto území konrolovat nebo z něj vybírat daně. Vladimirské knížectví, ale ani další ruské země, se nestaly součástí mongolské veleříše ani Bátúovy [[Zlatá horda|Zlaté hordy,]] zachovaly si svoji politickou i sociální strukturu, nedotčeno zůstalo také pravoslavné vyznání obyvatel. Byly však podřízeny Mongolům formálně politicky. Pokud chtěla rurikovská knížata vládnout ve svých zemích, musel je mongolský [[chán]] potvrdit v jejich postech zvláštní listinou, tzv. ''jarlykem'', poté co uznala jeho svrchovanou moc.

Jaroslav, který úspěšně obnovoval vladimirské knížectví, brzy upoutal Bátúovu pozornost a byl roku [[1243]] jako první z ruských knížat pozván do jeho tábora. Chán ho potvrdil v jeho postu a podřídil mu ostatní ruská knížata.<ref>Лaвpeнmьeвcкaя лemonиcь, (Пoлнoe coбpaниe pyccкиx лeтoпиceй I), Mocквa 2001, col. 470</ref>. To vytvořilo precedens zvláštního podmanění ruských knížat Mongolům, v jehož rámci měl veliký kníže vladimirský zastupovat jejich zájmy na Rusi.<ref>Danilevskij, I.N., ''Russkije zemlji glazami sovremennikov i potomkov (XII-XIV vv.)'', Moskva 2001, s.207.</ref>

Jaroslavův syn [[Alexandr Něvský]] ([[1252]]-[[1263]]) se snažil jako veliký kníže vladimirský zaujmout postavení představitele Zlaté hordy na rozdrobené Rusi. Na jedné straně se snažil chránit své země před pustošivými mongolskými nájezdy (po třináctiletém klidu bylo vladimirské knížectví strašlivě zdevastováno v roce [[1252]] trestnou výpravou náčelníka Něvruje, jejíž následky byly souměřitelné s rokem [[1238]]) a neřiměřenými požadavky Hordy na [[rektrut]]y pro mongolskou armádu, na druhé straně je pomohl začlenit do tatarského daňového systému.

Veliké knížectí vladimirské bylo od roku [[1276]] největším v severovýchodní Rusi, představovalo značný ekonomický potenciál a pro svého vládce také jistý nárok stát se nominální hlavou zdejších knížat. Alexandrovi následníci však nedokázali udržet politickou kontinuitu a velkoknížecí hodnost začala po roce [[1263]] rychle ztrácet svoji reálnou hodnotu. Projevem slábnoucí moci velikého knížete byla skutečnost, že se vzdal možnosti přesídlit po svém nastolení do [[Vladimir]]u, ale zůstával ve svém dědičném knížectví. Titul velikého knížete vladimirského, na který bylo nezbytné získat mongolský ''[[jarlyk]]'' začal být chápán pouze jako prestižní přídavek k vládě v dědičné údělu, nikoliv jako nárok na vládu ve velikém vladimirském knížectví. Přesto o něj vedli místní [[Rurikovci|rurikovská]] knížata urputné boje.

Na přelomu 13. a 14.století se na severovýchodní Rusi zformovalo několik knížectví, z nichž nejvýznamnější byly [[Tver]] a [[Moskva]]. Obě země měly výhodnou polohu na průsečíku obchodních cest, vedoucích po vodních tocích, i z hlediska strategického. Před nájezdy kočovníků ze stepí je chránily hluboké lesy i velká vzdálenost, což přivádělo na jejich území početné kolonisty z jižních oblastí.

Počátkem 14.století se moskevská a tverská knížata, která byla blízkými příbuznými, stala vážnými konkurenty v boji o získání ''jarlyku'' na titul velikého knížete vladimirského, jenž v sobě zahrnoval jistý nárok na vládu nad celou Rusí. To vyhovovalo chánům [[Zlatá horda|Zlaté hordy]], kteří se podněcováním konfliktů mezi [[Rurikovci]] snažili zabránit rozšiřování jejich domén a upevňování moci. Zápas mezi knížaty tverským [[Michail Jaroslavič Tverský|Michailem Jaroslavičem]] ([[1271]]-[[1318]], od [[1304]] veliký kníže vladimirský) a moskevským [[Jurij III. Daniilovič|Jurijem Danilovičem]] ([[1303]]-[[1325]], veliký kníže vladimirský [[1317]]-[[1322]]) skončil násilnou smrtí obou. Michail byl popraven na chánově dvoře, Jurij později zavražděn jeho synem [[Dmitrij Michailovič Tverský|Dmitrijem]] ([[1318]]-[[1325]], veliký kníže vladimirský [[1322]]-[[1325]]).

* [[Jurij I. Dolgorukij]] ([[1125]] - [[1157]]), též kníže kyjevský

* [[Andrej Bogoljubskij]] ([[1157]] - [[1174]])

* [[Michail Vsevolodovič]] ([[1174]] - [[1176]])

* [[Vsevolod III. Bolšoje gnězdo]] ([[1176]] - [[1212]])

* [[Jurij II. Vsevolodovič]] ([[1212]] - [[1216]])

* [[Konstantin Vsevolodovič]] ([[1216]] - [[1218]])

* [[Jurij II. Vsevolodovič]] ([[1218]] - [[1238]])

* [[Jaroslav Vsevolodovič]] ([[1238]] - [[1246]]), též perejaslavsko-zalesský, novgorodský a kyjevský kníže

* [[Svjatoslav Vsevolodovič]] ([[1246]] - [[1248]])

* [[Michail Jaroslavič zvaný Chorobrit]] ([[1248]])

* [[Andrej Jaroslavič]] ([[1249]] - [[1252]])

* [[Alexandr Něvský]] ([[1252]] - [[1263]]), též novgorodský kníže

* [[Jaroslav III. Jaroslavič]] ([[1263]] - [[1272]]), též tverský kníže

* [[Vasilij Jaroslavič]] ([[1272]] - [[1276]]), též kostromský kníže

* [[Dmitrij Alexandrovič]] ([[1276/77]] - [[1281]]), též perejaslavsko-zalesský kníže

* [[Andrej Alexandrovič]] ([[1281]] - [[1283]]), též goroděcký kníže

* [[Dmitrij Alexandrovič]] ([[1283]] - [[1294]]), též perejaslavsko-zalesský kníže

* [[Andrej Alexandrovič]] ([[1283]] - [[1304]]), též goroděcký kníže

* [[Michail Jaroslavič Tverský]] ([[1305]] - [[1317]]), též tverský kníže

* [[Jurij III. Daniilovič]]([[1317]] - [[1322]], též moskevský kníže

* [[Dmitrij Michailovič Tverský]] ([[1322]] - [[1326]]), též tverský kníže

* [[Alexandr Michailovič Tverský]] ([[1326]] - [[1327]]), též tverský kníže

* [[Ivan I. Kalita]] ([[1328]] - [[1341]]), též moskevský kníže

* [[Alexandr Vasiljevič]] ([[1328]] - [[1331]]), též suzdalský kníže

* [[Semjon Hrdý]] ([[1341]] - [[1353]]), též moskevský kníže

* [[Ivan II. Ivanovič]]([[1353]] - [[1359]]), též moskevský kníže

* [[Dmitrij Konstantinovič Suzdalský]] ([[1360]])-([[1363]], též suzdalský kníže, později suzdalsko-nižněnovgorodský

* [[Dmitrij Donský]] ([[1362]] - [[1389]]), též moskevský kníže

* [[Michail Alexandrovič Tverský]] ([[1370]], [[1371]]-[[1372]], [[1375]]), též veliký kníže tverský

[[ca:Principat de Vladímir-SuzdalSúzdal]]