Leopold Kronecker: Porovnání verzí

Jeho učitelem na gymnáziu byl [[Ernst Eduard Kummer]], který v něm probudil zájem o matematiku. Začal studovat na univerzitě v [[Berlín|Berlíně]] v roce [[1841]], k jeho učitelům patřili [[Johann Peter Gustav Lejeune Dirichlet|Dirichlet]] a [[Steiner]]. Byl všestranný, studoval nejen matematiku, ale i astronomii, chemii a meteorologii. Zvláště se zajímal i o filozofii, studoval [[Descartes|Descarta]], [[Leibniz|Leibnize]]e, [[Kant|Kanta]]a, [[Hegel|Hegela]]a a [[Spinoza|Spinozu]]. Je zvláštní, že se po absolvování univerzity ([[1845]]) několik let matematice nevěnoval. Neměl to v podstatě zapotřebí, byl celkem bohatý díky finančním transakcím svého strýce, s jehož dcerou se oženil.

Znovu začal s matematikou v roce [[1853]], kdy rozšířil [[Galois|Galoisovu]]ovu teorii [[algebra|algebraických]] [[rovnice|rovnic]]. Kronecker publikoval množství prací na nejrůznější témata jako [[teorie čísel]], [[eliptické funkce]] apod. Díky těmto pracem byl přijat za člena berlínské Akademie. To mu dalo právo přednášet na univerzitě, kde vyučoval [[teorie čísel|teorii čísel]], teorii [[rovnice|rovnic]], teorii [[determinant|determinantů]] a [[integrál|integrálů]]. Nepřitahoval příliš mnoho studentů, jen málo z nich bylo schopno sledovat jeho myšlenky a dokonale jim porozumět. Odmítl nabídku místa na univerzitě v [[Göttingen]], protože jej přitahoval Berlín. Tam přijal místo profesora v roce [[1883]].

I přes tyto pro nás podivné přístupy patří Kroneckerovi uznání za mnohé nové myšlenky, které byly dále rozvíjeny např. [[Poincaré|Poincarém]]m. Kroneckerovo jméno nesou např. [[Kroneckerovo delta]], [[Kroneckerovo lemma]], [[Kroneckerův součin]] apod.