Ratifikace: Porovnání verzí

Odebráno 27 bajtů ,  před 10 lety
m
fmt, fixlinks
m (robot přidal: eo, es, it, sk změnil: simple; kosmetické úpravy)
m (fmt, fixlinks)
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v [[USA]] ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve [[Spojené království|Velké Británii]] vláda jménem královny. V [[Německo|Německu]] smlouvy ratifikuje president,<ref>http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I </ref>.
 
V [[Česká republika|České republice]] se ratifikačního procesu účastní obě komory Parlamentu, a to na základě [[Ústava ČRČeské republiky|Ústavy ČR]], Hlavy druhé, článku 49 u mezinárodních smluv:<br />
''*a) upravujících práva a povinnosti osob'',<br />
''*b) spojeneckých, mírových a jiných politických'',<br />
''*c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci'',<br />
''*d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy'',<br />
''*e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem''.<br />
 
Dále je pak třeba k ratifikaci mezinárodních smluv, a to na základě Ústavy, Hlavy třetí, článku 63, 1b), podpis [[Prezident ČRČeské republiky|prezidenta republiky]].
 
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování ([[referendum]]). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.