Theorba: Porovnání verzí

 

 

Nejběžněji používané ladění je:

a, e, h, g, d, A, G, F, E, D, C, H´, A´, G´

Ačkoliv byla theorba zamýšlena především jako nástroj doprovázející sólový hlas (monodie), objevilo se několik individualit, skladatelů, kteří – fascinováni hlubokým a nosným zvukem – ji hojně používali jako nástroj sólový. Zejména [[Giovanni Girolamo Kapsberger]] a [[Belerofonte Castaldi]] využili ve svých skladbách nástroj až do krajností, často výrazně přesahujících tehdejší hudební normy ať už v [[rytmus|rytmu]] či v [[harmonie (hudba)|harmonii]]. [[Pietro Paolo Melli]] byl pak dvorním loutnistou [[Matyáš Habsburský|císaře Matyáše]] a jeho nástupce [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]], působil i na dvoře v [[Praha|Praze]].

 

Autory dochovaných pramenů obsahujících sólové skladby pro theorbu jsou:

 

 

 

 

'''German theorbo''' je nástroj, který byl vyvinut(?) a používán v německém regionu v 1. polovině [[18. století]]. Existují písemnosti dokládající, že S.L.Weiss si nechal upravit starší italskou theorbu podle vlastního přání na nástroj podobnější barokní [[loutna|loutně]] (jeho sólovému nástroji). Na tuto theorbu pak hrál v Dresden Hofkapelle, kde byl zaměstnán a což tvořilo základ jeho pracovního poměru u dvora.

 

Dnes většina výkonných umělců používá theorbu ve standardizované podobě: menzura 76 cm, 14 jednoduchých strun v ladění a, e, h, g, d, A, G, F, E, D, C, H´, A´, G´. Velikost ani ostrunění nástroje však v jeho historii nikdy nebyly docela standardizované. Např. při srovnání dochovaných nástrojů italské provenience z první poloviny 17. století, ikonogragie a výrobních plánů jde v naprosté většině případů o nástroje s 85-95 cm menzurou a zdvojenými strunami na hmatníku. Ve Francii druhé poloviny [[17. století]] jsou doklady o "theorbe de pieces" - nástroj určený pro výuku studentů - právě s menzurou 76 cm.

 

[[es:Tiorba]]

[[fr:Théorbe]]

[[it:Tiorba]]

[[ja:テオルボ]]

[[no:Teorbe]]

[[oc:Teorba]]

[[pt:Teorba]]

[[sv:Teorb]]