Letniční hnutí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: fur:Pentecostalisim |
m typo |
||
Řádek 3:
== Věrouka ==
Letniční věří, že člověk je [[Spása|spasen]] tím, že uvěří v [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] jako [[Pán]]a a Spasitele, aby mu mohly být odpuštěny [[Hřích|hříchy]] a aby mohl být [[Bůh|Bohem]] přijat. Letniční dále podobně jako většina jiných [[Evangelikalismus|evangelikálů]] věří, že [[Bible]] má definitivní autoritu ve věcech [[Víra|víry]].
Řádek 12 ⟶ 11:
Letniční věří, že vodní [[křest]] je vnějším znamením obrácení a že křest [[Duch svatý|Duchem Svatým]] je odlišná duchovní zkušenost, kterou by měl přijmout každý, kdo věří v [[Ježíš Kristus|Ježíše]]. Většina klasických letničních věří, že křest [[Duch svatý|Duchem Svatým]] je vždy doprovázen mluvením v jazycích jako vnějším počátečním důkazem. Učení proti této historické pozici je považováno za [[Liberalismus|liberalizující]] tendence. Tento prvek je dalším z hlavních rozdílů mezi letničními a charismatickými křesťany, kteří věří, že u Duchem pokřtěného křesťana se mohou projevit určité nadpřirozené dary včetně mluvení v jazycích, „spočinutí v duchu“ (během kterého člověk upadá na zem jakoby ve spánku nebo se smíchem), proroctví (slovo nebo vidění, které [[Bůh]] řekl nebo dal prožít), zázračné uzdravení, zázračná znamení, atd.
Většina hlavních letničních denominací odmítá jakékoliv spojení mezi osobním [[Spása|spasením]] nebo konverzí a křtem v [[Duch svatý|Duchu Svatém]] a učí, že křest není nutný ke spasení, ale je Božím darem dostupným pro všechny [[Křesťan|křesťany]] bez ohledu na jejich denominační příslušnost. Některé letniční [[denominace]] však jako potvrzení nutnosti křtu v Duchu Svatém ke [[Spása|spasení]] vidí verše jako Řim 8,9; Jan 3,5 a Sk 2,37-39. Mnoho
[[Protestantství|Protestanti]] často odmítají tento koncept „druhé milosti“, ačkoliv neodmítají ideu pravidelné či dokonce každotýdenní obnovy skrze pokání a církevní obřady. Klasičtí letniční se na rozdíl od jejich charismatických nebo [[Evangelikalismus|evangelikálních]] protějšků přidržují zvláštní formy kněžství. Z tohoto důvodu mnozí neužívají termín [[svátost]], ale preferují slovní spojení „kněžská služba“ nebo jednoduše slovo obřad. Obřad je dle tohoto předsvědčení účinný až na základě poslušnosti a spoluúčasti věřícího na vyznavačském svědectví vysluhujícího a církevní obce. Tento pohled pochází z velmi rozvinutého konceptu individuálního kněžství každého věřícího. Obřad má tedy spíše než roli [[Svátost|svátostní]] roli kněžskou, ve které věřící nabízí obětní úkon sám za sebe, na rozdíl od pojetí obřadu jako [[Rituál|rituálu]], který má vnitřní moc sám v sobě.
| |||