Pražsko-duchcovská dráha: Porovnání verzí

m
odstraněny přebytečné závorky
(rozšíření článku, zdroje)
m (odstraněny přebytečné závorky)
Směr tratě naplánoval stát, který chtěl za podpory veřejnosti oslabit vliv všeobecně neoblíbené [[Rakouská společnost státní dráhy|Společnosti státní dráhy]] na dodávky severočeského [[uhlí]] do [[Praha|Prahy]]. Ta totiž v této době měla [[monopol]] na dodávky jak severočeského, tak kladenského uhlí, které se muselo od [[Ústecko-teplická dráha|Ústecko-teplické]] i [[Buštěhradská dráha|Buštěhradské dráhy]] dopravovat do Prahy po kolejích Společnosti státní dráhy. Výsledkem bylo, že v Praze bylo [[uhlí]] dražší než např. v [[Berlín]]ě nebo [[Vídeň|Vídni]], ačkoliv tato města byla od uhelných dolů mnohem více vzdálená.<ref>{{Citace monografie | titul = Česká severo-západní dráha : Spolek pro prodej uhlí a Buštěhradská dráha | vydavatel = vl.n. | místo = Praha | rok = 1868 | url = http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/62301 }}</ref> Stát netradičně na tuto novou trasu vyhlásil výběrové řízení, kterého se zúčastnily tři konsorcia zájemců, a toto řízení vyhráli právě koncesionáři budoucí PDE.
 
Společnost podnikala čistě ve své vlastní režii, finančně zajištěna i od Anglo-rakouské banky. V době právě probíhající [[konjunktura|konjunktury]] akcionáři nepředpokládali žádné větší problémy.<ref>[{{Citace monografie | příjmení = Schreier | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Příběhy z dějin našich drah | vydavatel = Mladá Fronta | místo = Praha | rok = 2009 | isbn = 978-80-204-1505-9 | kapitola = Železnice soukromá | strany = 127 | jazyk = Česky }}</ref>
Na Smíchově měla PDE společné nádraží s [[Česká západní dráha|Českou západní dráhou]] a [[Buštěhradská dráha|Buštěhradskou dráhou]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Borovička
V následujících letech vybudovala PDE také [[Moldavská horská dráha|Moldavskou horskou dráhu]] na hřeben [[Krušné hory|Krušných hor]] a krátkou trať ze Zlonic do Kmetiněvsi. Společnost si právě od Moldavské trati slibovala podstatné navýšení příjmů, jelikož tudy chtěla exportovat uhlí do německého [[Sasko|Saska]]. Byla to náročná stavba, firmu dále finančně vyčerpávala.
 
1. července 1884 převzaly provoz na tratích zadlužené PDE státní dráhy ([[KkStB]]), k 1. lednu 1892 byly tratě zestátněny.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Schreier | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Schreier | titul = Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku | vydavatel = Baset | místo = | rok = 2004 | isbn = 80-7340-034-0 | strany = 86 | poznámka = (P. Schreier používá název ''Pražsko-duchcovská železnice'')}}</ref> V roce [[1884]] ještě došlo ke sloučení Pražsko-duchcovské dráhy s [[Duchcovsko-podmokelská dráha|Duchcovsko-podmokelskou dráhou]].<ref>[{{Citace monografie | příjmení = Schreier | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Příběhy z dějin našich drah | vydavatel = Mladá Fronta | místo = Praha | rok = 2009 | isbn = 978-80-204-1505-9 | kapitola = Železnice soukromá | strany = 128 | jazyk = Česky }}</ref>
 
Na základě § 20 zákona 168/1949 Sb ''o konečné úpravě vnitřního státního dluhu a některých jiných dluhů'' měl ministr financí po dohodě s ministrem dopravy vyměnit akcie Pražsko-Duchcovské dráhy se všemi dosud nevyplacenými kupony za státní dluhopisy, čímž měla být zcela vypořádána výkupní renta za tuto dráhu.