Oidipus: Porovnání verzí

'''Oidipus''' - ([[latina|latinsky]] ''Oedipus'') je v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] synem thébského krále [[Láios|Láia]] a jeho manželky [[Iokasté]].

 

Jeho předurčený osud, plný zvratů, vítězství a pádů stal se častým námětem velkých děl od antiky až do novověku. Život Oidipův jako by byl důkazem, že svému osudu nelze uniknout.

 

Když Oidipús vyrostl, dozvěděl se, že není vlastním synem Polybovým a když se o svém původu nemohl nic dozvědět, vydal se do [[Delfy|Delf]]. Proslulá věštkyně [[Pýthia]] mu prozradila pouze to, že v budoucnosti se stane vrahem vlastního otce, ožení se a bude mít s vlastní matkou děti, které on sám zahubí svým prokletím.

 

Zdrcený takovou předpovědí, a aby uchránil Polyba a Meropu, odešel Oidipús z Delf, nevrátil se však už do Korinthu, ale vydal se do města [[Théby|Théb]]. Blízko města se potkal s vozem, na němž seděl neznámý stařec. Vozka švihl Oidipa bičem, aby uvolnil cestu a stařec ho navíc udeřil holí. Oidipús v hněvu starci ránu oplatil takovou silou, že stařec padl mrtev. Netušil, že právě zabil svého otce, krále Láia. Ten se vracel rovněž z Delf, kde chtěl získat radu, jak osvobodit město od tyranie [[Sfinx (Řecko)|Sfingy]]. Když pak Oidipús vstoupil do města, našel je zahalené smutkem - pro smrt svého krále a pro nebezpečí od Sfingy.

 

Oidipús se vypravil k hoře, kde Sfinga sídlila a požádal, aby mu položila svou hádanku. Věděl, že pokud ji neuhodne, čeká ho smrt, Sfinga ho rozsápe a shodí se skály. Hádanka zněla: ''Který živočich má jen jeden hlas, ale přitom má někdy dvě nohy, někdy tři, někdy čtyři, a je nejslabší, když jich má nejvíc?'' Oidipús hned odpověděl: ''Člověk, protože jako batole leze po všech čtyřech, v mládí stojí pevně na dvou a ve stáří se opírá o hůl.'' A Sfinx zahanbením a vztekem se vrhla ze skály do moře. Théby byly osvobozeny.

 

Théby přivítaly Oidipa jako svého vysvoboditele, zahrnuly ho pozorností a láskou. Byl zvolen králem, nastěhoval se do královského paláce a - oženil se s královnou vdovou - Iokasté, vlastní matkou. Přišly šťastné roky, v nichž se stal i otcem dcer [[Antigona|Antigony]] a [[Isména|Ismény]] a synů [[Eteoklés|Eteokla]] a [[Polyneikés|Polyneika]].

 

Šťastné období však končilo. Bůh [[Apollón]] seslal na Théby mor, všechno hynulo, nastala neúroda a přišel hlad. Oidipús vyslal Iokastina bratra [[Kreón|Kreonta]] do Delf, aby přinesl radu, jak město a lid zachránit. Pýthie jasně řekla: ''Vyžeňte z města vraha krále Láia!'' Oidipús nic netušil, vyhlásil pátrání po vrahovi, kterého proklel a odsoudil k vyhnanství.

 

Iokasté se zhroutila, prchla do svých komnat a spáchala sebevraždu. Tam ji dostihl Oidipús a v zoufalství si její jehlicí vypíchl oči. Oidipús ztratil všechno, i naději. Hrozná věštba se vyplnila. Lid v Thébách nejprve s králem soucítil, ale brzy jejich náklonnost skončila, zapomněli na jeho moudrou a spravedlivou vládu a spravování a rozkvět města. Žádali jeho vyhnání. Zprvu měl ještě ochranu od znovu nastoleného krále Kreonta, ale i ten musel ustoupit. Oidipa opustili i jeho synové Eteoklés a Polyneikés. Z Oidipa se stal slepý vyhnanec, bezmocný a ponížený.

 

Dcera Antigona jediná zůstala se svým otcem, provázela ho ve vyhnanství. Dlouho putovali po zemi, opovržení, odmítaní, bez pomoci. Nakonec dorazili do blízkosti [[Athény|Athén]] a v posvátném háji [[Eumenidy|Eumenid]], usmířených bohyň pomsty [[Erínye|Erínyí]]. Tím došel Oidipús k mírnému uklidnění a úlevě. Oidipús požádal, aby athéňané k němu přivedli svého krále [[Théseus|Thésea]].

 

V tom okamžiku oznámila hromová rána nejvyššího boha [[Zeus|Dia]], že tím končí Oidipova strastiplná pozemská cesta. Oidipús se rozloučil s dcerami, svěřil je do Théseovy ochrany a za to mu prozradil místo svého hrobu, který bude chránit Athény. Pak se smířený odebral do [[Hádés|Hádovy]] říše mrtvých.

 

Toto téma zpracovalo bezpočet umělců, mnohá díla jsou známa a platná do dnešní doby. Zejména:

* [[Sofoklés]] ''[[Král Oidipus|Král Oidipús]]'' – z let 429–425 př. n. l., později týž autor ''Oidipús na Kolónu''

* divadelní představení Oidipús vladař režisérky Lucie Bělohradské doposud hrané v Divadle pod Palmovkou

 

* Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974

* [[Vojtěch Zamarovský]], ''Bohové a hrdinové antických bájí''

[[af:Oedipus]]

[[ar:أوديب]]

[[bar:Edipus]]

[[bg:Едип]]