Jindřich II. Babenberský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Oprava opakujících se referencí |
m typo |
||
Řádek 46:
== Život ==
=== Mládí a první léta vlády ===
Narodil se jako druhý syn rakouského markraběte [[Leopold III. Babenberský|Leopolda III.]] a
Poté co byl Konrád III. v roce [[1138]] zvolen německým králem, udělil vévodství bavorské [[Leopold IV. Babenberský|Leopoldu IV.]] Jindřich se již dříve stal držitelem statků své matky v Porýní a jeho postavení bylo posíleno, když se v roce [[1140]] stal falckrabím rýnským.<ref>{{citace knihy | příjmení = Lechner | jméno = Karl | titul = Die Babenberger : Markgrafen und Herzoge von Österreich 976-1246 | vydání = 5 | vydavatel = Böhlau | místo= Wien ; Köln ; Weimar | rok = 1994 | počet stran = 478 | isbn = 3-205-98229-0 | jazyk = německy | poznámky = Dále jen ''Die Babenberger'' | strany = 145-146}}</ref>
=== Boje o bavorské vévodství ===
Když bavorský vévoda Leopold [[18. říjen|18. října]] [[1141]] nečekaně zemřel, získal Bavorsko jeho starší bratr Jindřich Jasomirgott.<ref>''Fridrich Barbarossa'', s. 33-34</ref> Aby otupil hroty nepřátelství s [[Welfové|Welfy]], uzavřel v květnu [[1142]] ''„politický sňatek“'' s [[Gertruda Saská|Gertrudou]], vdovou po zemřelém bavorském vévodovi [[Jindřich Pyšný|Jindřichu
{{Citát|...brzy shromáždil mocné vojsko a vtrhl do našeho biskupství, aby zde vyloupil kostely a mnoho pokladnic, až konečně rozbořil opevnění našeho sídla jen pro několik měšťanů, o nichž se doslechl, že platí za příznivce Welfů...|[[Ota z Freisingu]]<ref name = "Veber87"></ref>|200}}
V následujících letech mohl Welf VI. počítat s podporou uvnitř i vně Bavorska. Na jeho straně stáli štýrský vévoda [[Otakar III. Štýrský|Otakar III.]], jehož matka pocházela z rodu Welfů, uherský král [[Gejza II.]] a možná i [[Fridrich Barbarossa]], který byl synovcem jak Welfa, tak i císaře Konráda III. Jindřich měl dosud podporu [[Salzburg|salcburského]] arcibiskupa Konráda a také mohl počítat s ostatními bavorskými biskupy. Avšak spor s [[Řezno|řezenským]] biskupem Jindřichem přinesl vážné oslabení jeho pozice. Zatím co
Brzy poté se Jindřich zapletl do sporů s [[Uhersko|Uherskem]]. Důvodem sporů byl [[Boris Kolomanovič|Boris]], údajný syn [[Seznam uherských králů|uherského krále]] [[Koloman Uherský|Kolomana]] a jeho druhé manželky [[Eufemie Kyjevská|Eufemie]], který v roce 1146 opětovně vystoupil se svými nároky na uherský trůn. Z jeho návodu přepadli rakouští šlechtici důležitou uherskou pohraniční pevnost [[Prešpurk]]. Uherský král je odtud vypudil, protože Jindřich, zaneprázdněný v Bavorsku, jim nemohl nijak pomoci. Gejza podněcovaný Welfem VI. se s tímto úspěchem nespokojil. Přichystal velký protiúder a v září 1146 připravil Jindřichovi na řece Fischa těžkou porážku.<ref name = "Dopsch130"></ref> Po této porážce se situace Babenberků stávala kritickou. Teprve vyhlášení [[Druhá křížová výprava|druhé křížové výpravy]], ke které se připojil jak císař Konrád III., markrabě Jindřich II. Babenberský i představitelé welfské strany v čele s [[Welf VI.|Welfem VI.]] situaci v Bavorsku uklidnilo.
Řádek 61:
=== Křížová výprava ===
{{viz též|Druhá křížová výprava}}
Spolu s králem Konrádem přijali výzvu ke křížové výpravě přední představitelé Říše. Zúčastnili se
Z [[Konstantinopol]]e vyrazilo německé vojsko napříč [[Malá Asie|Malou Asií]], která byla z větší části pod tureckou vládou. O to složitější zde bylo získávání zásob a vody. Dne [[25. říjen|25. října]] [[1147]] se u Dorylea střetla unavená křižácká armáda s tureckým vojskem a byla rozprášena. Sotva desetině výpravy se podařilo probít zpátky k [[Nikaia|Nikai]]. Zde Konrád vyčkal příchodu francouzské výpravy, ke které se zbytek německé výpravy připojil.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | příjmení2 = Hroch | jméno2 = Miroslav | odkaz na autora2 = Miroslav Hroch | titul = Křižáci ve Svaté zemi | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1996 | vydání = 2 | počet stran = 289 | isbn = 80-204-0621-2 | poznámky = Dále jen ''Křižáci ve Svaté zemi'' | strany = 108}}</ref> Po dosažení Svaté země se spojená německá a
[[File:Herzog Heinrich II. Babenberg.jpg|thumb|left|200px|Jindřich II. Babenberský na křížové výpravě]]
Po neúspěchu útoku na Damašek přijal císař Konrád III. pozvání k byzantskému dvoru. V [[Konstantinopol]]i uzavřel alianci s byzantským císařem [[Manuel I. Komnenos|Manuelem]]. Výsledkem této aliance pro Babenberky byl sňatek Jindřicha s neteří [[seznam byzantských císařů|byzantského císaře]] [[Teodora Komnenovna|Teodorou]].<ref>{{citace knihy | příjmení = Pohl | jméno = Walter | příjmení2 = Vacha | jméno = Brigitte | titul = Die Welt der Babenberger : Schleier, Kreuz und Schwert | vydavatel = Styria | místo = Graz ; Wien ; Köln | rok = 1995 | počet stran = 319 | isbn = 3-222-12334-9 | jazyk = německy | strany = 150-151}}</ref>
Řádek 71:
Přes uzavřené dohody se příliš nezměnil názor byzantského dvora na ''"kulturní méněcennost"'' západních barbarů a dvorní dámy považovaly sňatek Teodory za neštěstí a byly zhrozeny, že tak jemné stvoření ma být ''"obětováno"'' nestvůře ze západu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 255 | isbn = | strany = 102}}</ref>
Příměří uzavřené mezi Štaufy a Welfy vypršelo po Konrádově návratu z křížové výpravy na jaře 1149 a brzy poté se rozhořely nové boje. V nich
=== Privilegium minus ===
{{viz též|Privilegium minus}}
Aby zmírnil napětí mezi Štaufy a Welfy přislíbil Fridrich Barbarossa Jindřichu Lvovi vrácení bavorského vévodství
Dne [[17. září]] [[1156]] obdržel Jindřich od [[seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossy]] důležité [[Privilegium minus]], které mimo jiné zaručovalo [[Babenberkové|Babenberkům]] dědičné právo k Rakousům v mužské i ženské linii. Privilegium na sněmu v Řezně slavnostně vyhlásil český kníže Vladislav.
Řádek 93:
=== Konec vlády a smrt ===
V sedmdesátých letech došlo k pohraničnímu sporu mezi Čechy a Rakušany. Postupující kolonizace z Rakouska posouvala jižní hranici Čech ([[Vitorazsko]]) hlouběji do českého vnitrozemí. Český kníže [[Soběslav II.]] vyzval Jindřicha, aby mu vydal neprávem osídlená území. Následující spor, kdy obě strany tvrdily, že území patří jim, se Soběslav rozhodl řešit vojensky. Spojil se s [[Seznam uherských králů|uherským králem]], [[Štýrské vévodství|štýrským markrabětem]] [[Otakar IV. Štýrský|Otakarem]] a moravským údělným knížetem [[Konrád II. Ota|Konrádem]] a společně několikrát vyplenili [[Rakousy]] až k [[Dunaj]]i a vypálili [[klášter Zwettl]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bláhová | jméno = Marie | odkaz na autora = Marie Bláhová | příjmení2 = Frolík | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Frolík | příjmení3 = Profantová | jméno3 = Naďa | odkaz na autora3 = Naďa Profantová | titul = Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 800 | isbn = 80-7185-265-1 | strany = 646-647}}</ref><ref>''České dějiny'', s. 1033-1037</ref> Nedlouho poté, [[29. listopadu]] [[1176]] si Jindřich II. při pádu z koně zlomil nohu a [[13. ledna]] [[1177]] tomuto zranění podlehl.<ref>{{citace knihy | jméno = Pavel | příjmení = Soukup | titul = Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta | vydavatel = Knihovna Jana Drdy v Příbrami | místo= Příbram | rok = 2003 | počet stran = 151 | isbn = 80-86240-67-3 | strany = }}</ref> Byl pohřben ve [[Skotský klášter|Skotském klášteře]] ve [[Vídeň|Vídni]], který sám v roce [[1155]] založil.<ref name = "genealogie-mittelalter"/>
== Vývod z předků ==
|