Viktor Preiss: Porovnání verzí

Pochází z divadelnické rodiny. Jeho matka [[Jindřiška Gabriela Preissová]] vystupovala v [[Dismanův rozhlasový dětský soubor|Dismanově dětském rozhlasovém souboru]], s [[Český pěvecký sbor|Českým pěveckým sborem]], působila jako [[rozhlasový hlasetel|hlasatelka]] [[Československý rozhlas|Československého rozhlasu]] i [[Československá televize|Československé televizi]], na [[divadlo|divadle]] jako členka zájezdového [[Vesnické divadlo|Vesnického divadla]].Dětství prožil Viktor Preiss v pražském [[KarlínuKarlín]]u, studoval říčanské gymnázium, kde psal a kreslil školní časopis, věnoval se recitaci a účinkoval v ochotnickém kroužku, chvilku se chtěl stát novinářem, než jeho rozhodnutí zlomil kamarád Miroslav Masopust, pod jehož vlivem se přihlásil ke studiu na [[DAMU]]. V roce [[1969]] absolvoval mimo jiné pod vedením profesorů [[Vlasta FabiánováVlastyFabiánová|Vlasty Fabiánové]] a Karla Palouše rolí Franciho v Langerově Periferii (režie [[Jan Kačer]]). Na DAMU se seznámil s Janou Drchalovou, s níž se hned po studiích oženil ([[Jana Preissová]] – Divadlo Na zábradlí, Národní divadlo). Vychovali spolu dva syny [[MArtinMartin PreissMartinaPreiss|Martina]] a Jana. Martin se rovněž věnuje herectví.

Herectví Viktora Preisse se opírá o perfektně zvládnutou techniku, mozek, pestrost výrazových prostředků a civilní projev. Jde o mnohostranného profesionála v tom nejlepším smyslu slova. Divadelní pouť nastoupil v Městských divadlech pražských, kam byl pozván ředitelem [[Ota Ornest|Otou Ornestem]]. Ještě stačil zažít vrchol této legendární scény, když první krůčky po prknech, co znamenají svět, dělat po boku mistrů Josefa Beka, Lubomíra Lipského, Ireny Kačírkové, Marie Rosůlkové, Svatopluka Beneše, Jaroslavy Adamové, Václava Vosky…Jako Bartoloměj Věchýtek ve Veselých paničkách Windsorských (režie Ivan Weiss, 1969), Orfeus (první hlavní a velice náročná úloha) v Euridice (režie Ladislav Vymětal, 1970), Valentin ve Dvou šlechticích z Verony (režie František Miška, 1973), Kryštof Wren v Pasti na myši (režie Ladislav Vymětal, 1974), Emil v Únosu Sabrinek (režie Ota Ornest, 1976), Faust (další stěžejní a náročná role) v Dürrenmattově Urfaustovi (režie František Miška, 1976). Po nuceném odchodu Oty Ornesta z Městských divadel pražských, který dával této scéně nezaměnitelnou a jedinečnou tvář, což se nezamlouvalo tehdejším mocipánům, nastoupilo divadlo éru muzikálu. Viktor Preiss se stal na mnoho repríz Janošíkem v inscenaci Malované na skle (režie Richard Mihula, 1977), Fredem v neméně slavném Chicagu (režie Richard Mihula, 1979) či Sanchem v muzikálu, o němž ještě bude řeč, Muž z kraje la Mancha (režie Richard Mihula, 1982). Inscenace Amadeus (režie Karel Kříž, 1982) se stala vůbec poslední rolí Václava Vosky (Salieri) a jednou z posledních rolí Viktora Preisse (Mozart) v Městských divadlech pražských. V roce 1983 tuto scénu vyčerpán opustil s úmyslem si od divadla na nějaký čas odpočinout. Pauza netrvala ani měsíc, když se ozvalo Divadlo na Vinohradech s neméně kvalitními kolegy, taková nabídka se neodmítá. První inscenací, v níž se Viktor Preiss objevil, byli Schillerovi Loupežníci (režie Jiří Dalík, 1984). Věrný, tvořící a určující svazek trvá dodnes. Z rolí, které vyzrálého a stále zrajícího herce potkaly, jmenujme alespoň: Svidrigajlov-Zločin a trest (režie Jaroslav Dudek, 1984), Bertrand-Generálka (Evald Schorm, 1986), zkouška psychických i fyzických sil Cyrano-Cyrano z Bergeracu (Jaroslav Dudek, 1986, alternace s Jaromírem Hanzlíkem), ministr+Franz Josef-Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta (Jaroslav Dudek, 1987), Höfgen-Urmefisto (Jan Kačer, 1988), Záviš-Záviš z Falkenštejna (Jan Kačer, 1989), Keržencev-Ubohý vrah (Luboš Pistorius, 1991), Argan-Zdravý nemocný (Jaromír Pleskot, 1992), Patron Fortunato-Poprask na laguně (Ladislav Smoček, 1994), Plukovník-Jacobowski a plukovník (Jiří Menzel, 1995), Viktor/Buton-Brouk v hlavě (Jiří Menzel, 1996), Don Quijote-Muž z La Manchy (Tomáš Töpfer, 1997), o dva roky později nastudoval stejně jako na Vinohradech Tomáš Töpfer ve z trosek zrozeném Divadle Na Fidlovačce Muže z La Manchy s Viktorem Preissem v hlavní roli znovu. V tomtéž divadle se Viktor Preiss téhož roku ujal režie představení Vzhůru do Pelhřimova! aneb Tažní ptáci, zajímavostí vedle režie je i to, že si sám textoval písně. Ale jako herec ve vinohradském divadle nezahálel, přicházely další role zvučných her: Don Marzio-Zpívající Benátky (Jiří Menzel, 1999), Shylock-Kupec benátský (Zdeněk Kaloč, 2000), Jan Plantagenet-Král Jan (Jiří Menzel, 2001), James Hacker-Jistě, pane ministře (Martin Stropnický, 2006).

Výčet divadelních rolí je úctyhodný, neméně obsáhlý je i počet postav vytvořených ve filmu, zejména pak v televizi. Jestliže se ve slavném seriálu [[F.L.Věk]] z roku 1971Viktor[[1971]] Viktor Preiss pouze mihnul, pak ve filmu [[Milenci v roce jedna]] (1973) představoval spolu s Martou Vančurovou jednu z hlavních postav. Kdo by nevzpomněl na slavného, i když trochu rozmazleného hokejistu Přemysla Rezka z [[Nemocnice na kraji města]] (1977,2007), vypočítavého správce v pohádce [[S čerty nejsou žerty]] (1984), hraběte Kronberga ze [[Svatba upírů|Svatby upírů]] (1993) nebo Viktora v Andělských[[Andělské očiAndělských očích]] (1994)? Jeden čas si za své příležitosti v životopisných filmech vysloužil přezdívku bustař (Veronika, Těžká hodina, Měsíční tónina), přesto se nedá říct, že by postavy Viktora Preisse byly jednotvárné, z tzv. šuplíku, jejich rozsah a rejstřík je obrovský. Doktor Kazisvět ([[Malostranské povídky]], 1984), Ohnivák ([[Pan Tau]], 1988), bláznivý vědec v ještě bláznivější komedii Stačí stisknout (1989), vyšetřovatel (Milostivé léto, 1991), manžel praštěný paličkou ([[Draculův švagr]], 1996), z nedávné doby pak účast na skvostech režisérů Háši, Kleina, Stracha, Polišenského, Svěráka a především Zdeňka Zelenky: [[Legenda Emöke]], Záhadná paní Savageová, [[Báječná léta pod psa]], Arrowsmith, Ex offo, Paní Piperová zasahuje, [[Tmavomodrý svět]], Drobečky z perníku, Manželka Ronalda Sheldona, Vyvraždění rodiny Greenů, [[Brouk v hlavě]], Lakomec, In nomine Patris, [[Všechno nejlepší]], [[Operace Silver A]], [[Četnické humoresky]], Kanadská noc. Televize také zaznamenala několik divadelních představení, na nichž se Viktor Preiss podílel: Jacobowski a plukovník, Poprask na laguně nebo Jedno jaro v Paříži. Stal se také zaníceným průvodcem po pražských věžích v dokumentu Bedřicha Ludvíka Praha, město věží.

Režijní práce v divadle [[Na Fidlovačce]] byla již zmiňována, v TV se podílel jako scenárista a režisér na povídce Léčba neklidem v sérii Nadměrné maličkosti (2004).