Jan I. Bretaňský: Porovnání verzí

Přidáno 14 bajtů ,  před 11 lety
Oprava opakujících se referencí
(Oprava opakujících se referencí)
(Oprava opakujících se referencí)
Jan se narodil jako prvorozený syn [[Petr I. Bretaňský|Petra Mauclerca]], bratrance [[seznam francouzských králů|francouzského krále]] a bretaňské dědičky [[Alix z Thouars|Alix]]. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.<ref>Bretonci, str. 210</ref> Po smrti [[Ludvík VIII. Francouzský|Ludvíka VIII.]] byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě [[Blanka Kastilská|královny vdovy]].<ref>{{citace knihy | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Katedrála v Chartres. Francouzské umění rané a vrcholné gotiky|vydavatel=Eminent| místo= Praha | rok=2007 | jazyk = |strany=60|isbn= 978-80-7281-000-0}}</ref> Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavdních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.<ref>Bretonci, str. 209-210</ref>
[[File:Jean Ier de Bretagne.jpg|thumb|upright|left|Janova pečeť]]
Jan se svého dědictví ujal roku [[1237]]<ref name = "Bretonci">Bretonci, str. 211</ref> a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli<ref>Bretonci, str. 211<name = "Bretonci"/ref> jako se to stalo Petrovi z Craonu. V letech 1240-41 se rozhořel spor mezi vévodou a nespokojeným Hervém z Léonu a poté pětiletý konflikt s Oliverem z Clissonu a Eudem z Pontchâteau. Roku 1257 se vévoda pomstil Alanovi z Avagouru na městě [[Dinan]], které vyplenil.<ref>Bretonci, str. 213</ref> Bylo jeho zvykem využívat finanční neschopnosti svých odbojných vazalů a získával tak jejich majetky pro sebe či své příbuzné. Roku 1240 nechal z Bretaně vyhnat Židy a bojoval proti lichvě.<ref>Bretonci, str. 212</ref>
 
Jan se zúčastnil tuniské kruciáty krále [[Ludvík IX. Francouzský|Ludvíka IX.]] a podařilo se mu z válečného dobrodružství vyváznout ve zdraví. Ovšem dluhy, které nadělal společně se svými vojáky, nebyly splaceny ještě roku 1312.<ref>Bretonci, str. 285</ref> Po králově skonu se přidal k výpravě anglického prince [[Eduard I. Anglický|Eduarda]] a dostal se s ním do [[Svatá země|Svaté země]]. Do Bretaně se vrátil roku [[1273]].
716

editací