Hérakleitos: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Mashaunix (diskuse | příspěvky)
m Verze 5445970 uživatele Martinsluka (diskuse) zrušena -- dělám na tom mimo počítač, je to rozestavěné a nechci, aby to někdo editoval
Honeybot (diskuse | příspěvky)
Oprava opakujících se referencí
Řádek 177:
 
=== Mládí ===
Hérakleitos pocházel z královské rodiny v Efesu,<ref name="ix 6" /> který leží na západním pobřeží dnešního [[Turecko|Turecka]], a byl tedy vysoký aristokrat.<ref name="Špaňár" />×strana 33× Je několik verzí jména jeho otce; Díogenés (3. století n. l.) píše "Hérakleitos z Efesu byl syn Blosónův – nebo podle některých Hérakontův."<ref name="ix 1" />, Aetios (okolo 100 n. l.) v "nepřímém" zlomku na Hippasa zase "...a Hérakleitos z Efesu, syn Blosónův, říkají..."<ref>Hippasos A 7/3, strana 473</ref>, Suidás (10. století n. l.) pak "Hérakleitos, syn Blosónův nebo Bauberův, podle některých pak Hérakinův:"<ref name="Suidás" /> a konečně Kléméns Alexandrijský (konec 2. století n. l.) "Hérakleitos, syn Blysónův, přesvědčil..."<ref name = "Herakleitos">Hérakleitos A 3, strana 448</ref>. Máme zde tedy jména Blosón (3×), Blysón, Bauber – což jsou pravděpodobně všechno přepisy jednoho jména, což bude asi Blosón – Hérakont a Hérakin – to je asi opět jedno jméno. Možné vysvětlení dvou rozdílných verzí jména je, že Hérakont/Hérakin bylo jméno Hérakleitova děda.<ref>G. S. Kirk: [http://books.google.co.uk/books?id=b-o8AAAAIAAJ&pg=PA4&dq=Heraclitus+son+of+Bloson+(or+according+to+some,+of+Herakon),+of+Ephesus.+The+father's+name+is+also+given+as+Bleson,+Blyson,+Bautor%3B+but+Bloson+is+the+best+attested.+Herakon+might+have+been+his+grandfather's+name.&hl=cs&cd=1#v=onepage&q=Heraclitus%20son%20of%20Bloson%20(or%20according%20to%20some%2C%20of%20Herakon)%2C%20of%20Ephesus.%20The%20father's%20name%20is%20also%20given%20as%20Bleson%2C%20Blyson%2C%20Bautor%3B%20but%20Bloson%20is%20the%20best%20attested.%20Herakon%20might%20have%20been%20his%20grandfather's%20name.&f=false ''Heraclitus: The Cosmic Fragments'' na Google Knihách], anglicky</ref>
 
Díogenés říká, že Hérakleitos "Již od dětství vzbuzoval podiv; už jako mladík říkal, že nic neví, ale když dospěl, tvrdil, že všechno poznal. Nebyl žákem nikoho, nýbrž prohlašoval, že vyhledal sám sebe ("Prohledal jsem sebe sama.“<ref>Hérakleitos B 101, strana 123</ref>) a naučil se všemu sám od sebe.“<ref name="ix 5">Hérakleitos A 1,5, strana 439</ref>. Taková tvrzení nalézají podporu i v Hérakleitových přímých zlomcích – kromě již citovaného je lze uvést do souvislosti s jeho výrokem, že "Čeho se týká vidění, slyšení, učení, to já nadevše ctím."<ref>Hérakleitos B 55, strana 273</ref>. Díogenés však pokračuje: "[[Sótion]] však tvrdí, že podle zpráv některých byl posluchačem [[Xenofanés|Xenofanovým]]..."<ref name="ix 5" /> Totéž uvádí i Suidás: "Někteří tvrdí, že poslouchal Xenofana a pýthagorejce [[Hippasos|Hippasa]]."<ref name="Suidás" /> Nicméně, jak říká John Burnet ve své knize ''Early Greek Philosophy'' (''Raná řecká filosofie''), "...Xenofanés opustil Iónii dříve, než se Hérakleitos narodil“<ref>John Burnet: ''Early Greek Philosophy'' (''Raná řecká filosofie''), III 63. [http://www.classicpersuasion.org/pw/burnet/egp.htm?chapter=3#63 Dostupné online] v angličtině</ref>, a Hérakleitos sám na Xenofana útočí zlomkem "Mnohoučenost rozumu nenaučí: jinak by byla naučila Hésioda i Pýthagoru a dále Xenofana a Heketaia."<ref>Hérakleitos B 40, strana 310</ref>. U "pýthagorejce Hippasa" je učednictví pravděpodobnější, a to kvůli skutečnosti, že je možné nalézt [[Hérakleitos#Hippasos|silné paralely]] mezi jeho a Hérakleitovou filosofií, a to hlavně co se ohně týče, ale nejen jeho.<ref name="Potápěč" />×46× I tak ale Hérakleitos nemusel Hippase nutně v mládí "poslouchat", aby mohl využít jeho myšlenky, a navíc by bylo jeho učednictví v rozporu s již citovanými zlomky.
Řádek 188:
Jestliže však Hérakleitos aktivně hájil jisté politické názory, je zvláštní, že, jak uvádí Díogenés Laertios, "podstoupil hodnost krále (tu, o které Strabón říká, že mu zaručovala "jisté pocty"<ref>Hérakleitos A 2, strana 447</ref>) svému bratrovi"<ref name="ix 6" />, čímž se vzdal určitých výhod. Fjodor Charlampievič Kessidi v knize ''Hérakleitos'' píše, že ať už bylo Hérakleitovo rozhodnutí ovlivněno čímkoliv, rozhodně ne přáním ovlivňovat politiku z méně výhodné pozice.<ref name="Kessidi" />×strana 29× Díogenés Laertios se domnívá, že to bylo z velkomyslnosti,<ref name="ix 6" /> o skutečném důvodu se můžeme jen dohadovat. Možné je i to, že Hérakleitos svůj titul bratrovi přenechal později, když už se do politického dění nezapojoval, například ke sklonku života.<ref name="Potápěč" />×strana 30×
 
Mluvme nyní dále o jeho politické opozici perské nadvládě; podle Kleménta Alexandrijského se tyran, který vládl za Hérakleitova života, jmenoval Melankomas, a myslitel ho prý přesvědčil, aby se vzdal moci.<ref>Hérakleitos A 3,name strana= 448<"Herakleitos"/ref> Fjodor Charlampievič Kessidi ale uvádí, že "Badatelé tomuto sdělení obvykle nedůvěřují, zejména proto, že pochybují o existenci tyrana Melankoma...".<ref name="Kessidi" />×strana 29× Ačkoliv pravdou je, že jedinou zmínku o něm nalézáme právě zde, pokud je tvrzení pravdivé, dosvědčovalo by, že nechtěl v Efesu perskou tyranii. Badatel S. N. Murajev tvrdí, že jestliže Hérakleitos Melankoma přesvědčil k rezignaci, pak proto, že toho chtěl v Efesu nastolit tyranickou vládu svého druha (slovo "druh" uvádí Díogenés;"<ref name="ix 2">Hérakleitos A 1,2, strana 438</ref> může znamenat přítele, přívržence stejných názorů, vrstevníka, se kterým společně vyrůstali, příslušníka stejného politického seskupení nebo třeba milence<ref name="Potápěč" />×strana 20×) Hermodóra.<ref>S. N. Murajev: ''Žizň Geraklita Efesskogo''. 1974</ref> Tím se dostáváme k další stránce jeho politického postavení; přestože se zdá, že společně s lidem a zástupci staré aristokracie stál proti perské nadvládě, rozhodně neusiloval o demokracii.<ref name="Špaňár" />×strana 34-35× Jak totiž už bylo řečeno, Efesané se nejen chtěli osvobodit ze závislosti na Persii, ale chtěli i demokratickou ústavu, která v té době již byla v jiných řeckých městech. Hérakleitos byl ale zapřísáhlý odpůrce davu, o čemž ještě [[Hérakleitos#Dav|bude řeč]], a přestože oponoval perským satrapům, tyranii jako takové zdaleka ne (Zdeněk Kratochvíl, autor knihy ''Délský potápěč k Hérakleitově řeči'' se domnívá, že "jedním" ve zlomku "Zákon – také důvěřovat úradku jednoho."<ref>Hérakleitos B 33, strana 297</ref> je myšlen člověk – což může být tyran). Naopak, demokracii oponoval a Kessidi uvádí, že se někteří vědci domnívají, že se dokonce své hodnosti krále vzdal poté, co byla později v Efesu zavedena demokracie, na protest proti tomu.<ref name="Kessidi" />×strana 28×
 
Jestliže stmelíme, co píší Špaňár a Kessidi, lze nastínit Hérakleitovy politické plány takto: Chtěl zbavit Efesos perské nadvlády (proto podporoval lid v boji proti Peršanům, jak dokládá zlomek tvrdící, že "Bozi i lidé ctí zabité Areem"<ref>Hérakleitos B 24, strana 144</ref>)<ref name="Špaňár" />×strana 34× a dosadit na trůn "svého" člověka (= Hermodóra)<ref name="Kessidi" />×strana 29×, se kterým pak chtěl vytvořit novou ústavu (k čemuž se váže zlomek "Je třeba, aby lid bojoval o zákon, který se rodí, jako o hradbu."<ref>Hérakleitos B 44, strana 299</ref>; považoval zákony za významné, ale chtěl svoje vlastní)<ref name="Špaňár" />×strana 34-35×. Aby toho dosáhl, přesvědčil tyrana Melankoma, aby se vzdal moci a podnikl energické kroky k tomu, aby na jeho místo dostal Hermodóra.<ref name="Kessidi" />×strana 29× Nyní se ale dostáváme k další významné události: Jeho plán zkrachoval a rozhořčení Efesané, kteří snad prohlédli Hérakleitovy osobní záměry, vyhnali jeho chráněnce Hermodóra z města (což uvádí Díogenés,<ref name="ix 2" /> spolu s tím, že Hérakleitos píše: "Dospělí Efesané si zaslouží, aby byli všichni usmrceni a zanechali město nedospělým, neboť Hermodóra, muže z nich nejprospěsnějšího, vyhnali se slovy: Nikdo ať není nejprospěšnější z nás, a pokud někdo takový je, ať jinde a u jiných.“<ref>Hérakleitos B 121, strana 302</ref>).<ref name="Kessidi" />×strana 29-30× Okolnosti Hermodórova vyhnání ale mohly být docela jiné a nemusely mít s politickou aktivitou jeho a Hérakleita co dělat; Zdeněk Kratochvíl uvádí hned dvě příležitosti, při kterých mohlo vyhnání proběhnout. První je rok 498 př. n. l., kdy iónská města povstala proti perské nadvládě,<ref>[http://referaty.superstudent.cz/materialy/recko-perske-valky Referát o Iónském povstání] na SuperStudent.cz</ref> čehož se ale Efesos nezúčastnil, a druhá rok 494 př. n. l., kdy vyhnal perský vojevůdce Mardonis<ref>Hérodotos: ''Dějiny'', kapitola VI,43. ISBN 80-200-1192-7</ref> tyrany z Iónie a zavedl demokracii.<ref name="Potápěč" />×strana 21× Co se Hermodórových dalších osudů týče, Kléméns Alexandrijský uvádí, že "podle všeho sepsal Římanům některé zákony."<ref>Hérakleitos B 3a/1, strana 448</ref>. Jak říká Zdeněk Kratochvíl, teorie, že by měl Hermodóros úspěch v Římě, sice nezní moc pravděpodobně, dokládá ji ale nezávislý citát ze Strabóna ("V senátu stála socha Hermodóra z Efesu, který byl interpretem zákonů decemvirů. Socha byla zřízena na veřejné náklady."<ref>Hérakleitos A 3a/2, strana 448</ref>), takže se lze oprávněně domnívat, že tomu tak doopravdy bylo, přestože nám stále nehraje čas; úřad decemvirů je doložen až ve druhé polovině pátého století př. n. l., tedy o více než třicet let později, než Hérakleitos (nejspíše) zemřel, což by znamenalo, že Hermodóros by musel být "buď aspoň o generaci mladší než Hérakleitos, nebo velice dlouhověký".<ref name="Potápěč" />×strana 20-21×