Herakleios: Porovnání verzí

Odebrány 2 bajty ,  před 11 lety
oprava interpunkce
m (robot přidal: id:Heraklius)
(oprava interpunkce)
Poměry nebyly lepší ani na východě říše. Herakleiova mise k perskému králi zůstala bez odpovědi. [[Husrav II.|Husrav II. Parvéz]] se nehodlal vzdát zisků, které získal za Fokovy vlády. Perská říše tehdy prožívala svůj poslední mocenský rozmach a její vojska nastoupila k další ofenzívě. V roce [[611]] se vojevůdci [[Priskos|Priskovi]] ještě podařilo získat nazpět maloasijskou [[Kaisareia Mazaka|Kaisareiu]], ale poté se byzantský protiútok zastavil. Jedna perská armáda protáhla [[Malá Asie|Malou Asií]] a roku [[615]] se dostala až k [[Chalkedon]]u. Druhá vyhnala Byzantince z [[Arménie]] a [[Kilikie]] a dobyla v roce [[613]] syrskou [[Antiochie|Antiochii]]. Nadlouho nato padl [[Jeruzalém]] ([[614]]). Peršané ho nejen vyplenili a zpustošili, ale také zmasakrovali obyvatelstvo. Nevěřící dobyvatelé se zde zmocnili nejvzácnější relikvie, již představoval údajný Kristův kříž, a odvezli ho do hlavního města perské říše [[Ktésifón]]tu, což bylo křesťany chápáno jako nezměrná pohroma.
 
V této napjaté situaci se roku [[617]] objevili před Konstantinopolí Avaři, kteří pod záminkou jednání o míru, pronikli až k velké zdi a nastrojili císaři léčku, ze které sotva unikl. Nakonec se mu podařilo přimět Avary štědrými dary k návratu. Současně znovu nabídl mírová jednání Persii. Bylo to však marné. Roku [[619]] dobyli Peršané [[Egypt]], obilnici říše, a zdrcený císař pomýšlel na to, že přenese své sídlo do Kartága. Na přání patriarchy [[Sergios|Sergia]] i obyvatel Konstantinopole však od tohoto úmyslu upustil a začal se připravovat na válku, kterou se rozhodl vést osobně. Jeho úsilí podpořily duchovně i materiálně církevní kruhy. Hlavní úsilí soustředil Herakleios především na zahájení ofenzívy proti Peršanům, neboť perská říše představovala v očích současníků větší hrozbu než barbarští Avaři a Slované. Nechtěl však bojovat na svou frontách zároveň, a tak raději zaplatil Avarům v letech [[619]] a [[622]] tribut, aby mohl bez obav přesunout vojenské jednotky na východní hranici.
 
Roku [[622]] předal Herakleios vládu v Konstantinopoli patriarchovi Sergiovi a vojevůdci [[Bonos|Bonovi]] a odebral se ke svému vojsku, aby se postavil do čela mohutného válečného tažení, které nabylo charakteru svaté války. Po rozhodné bitvě v Arménii byly ztracené maloasijské oblasti navráceny Byzanci a [[Husrav II.]] se musel z Malé Asie stáhnout. Poté se Herakleios snažil proniknout na území perské říše, ale navzdory řadě vítězství v jednotlivých srážkách, se mu to nepodařilo.
 
Roku [[626]] nastala krize. Byli to opět avarští a slovanští útočníci, kdo přispěli k dočasnému zvratu v neprospěch Byzance. Už roku [[622]] porušili Avaři sjednaný mír a společně se Slovany zaútočili znovu na Balkán. Herakleios se po prvních vítězných bitvách s Peršany v Arménii musel vrátit do Konstantinopole. Zvýšil tribut vyplácený Avarům a poslal kaganovi své příbuzné jako rukojmí. Poté se znovu odebral na východ. Po několika dalších vítězstvích se však postup byzantského vojska zastavil. Perský král poslal na západ svého vojevůdce [[Šahrvaráz]]e s úkolem podnítit barbary k tažení proti Byzanci. Věc se začala zdárně vyvíjet.
Neregistrovaný uživatel