Křížová klenba: Porovnání verzí

Na rozdíl od nejprostší [[valená klenba|valené klenby]], kterou lze vytvořit nad dvěma souběžnými stěnami, klene se křížová klenba jen na čtyři rohové podpěry, takže na pole křížové klenby mohou navazovat další ve všech čtyřech směrech. Proto se nejprve objevuje v tak zvaném [[křížení]] – průsečíku hlavní a křížové lodi. Klenbu tvoří čtyři klenební plochy čili [[kápě]], jejichž styčné hrany tvoří v půdorysu kříž. Taková klenba (bez žeber), které se někdy říká také klášterní, se stavěla na tvarové lešení, a to obvykle z kamene.

 

Už od 12. století se v severní Itálii začala objevovat jiná konstrukce. Čtyři rohy klenby (podpory) se nejprve spojily dvěma zkříženými kamennými oblouky čili žebry, v jejichž průsečíku je [[svorník]] nebo klenák. Plochy mezi nimi (kápě) se mohly vyzdít podstatně lehčím zdivem a aspoň zčásti bez podpůrného lešení. Stavba žeber byla ovšem náročná, zejména na přesnost plánování i kamenické práce: jednotlivé kameny, které se tesaly na zemi, musely přesně navazovat a lícovat. Při této konstrukci pak bylo také přirozené, že se začaly stavět lomené oblouky s menšími bočními tlaky na podpory. V [[Gotická architektura|gotické architektuře]] se žebra bohatě profilují a objevují se stále složitější tvary žebrových kleneb. V renesanci a v baroku se křížové klenby bez žeber stále užívají, často i pro menší a obyčejnější prostory.