Josef Böhm (geodet): Porovnání verzí

Prof. Ing. dr. '''Josef Böhm''', DrSc. ([[21. srpen|21. srpna]] [[1907]] [[Opava]] – [[19. srpen|19. srpna]] [[1993]]) byl významný český geodet a kartograf. Vykonal mnoho pro rozvoj československé [[geodézie]] a [[kartografie]]; byl autorem cenných vědeckých prací a učebnic, respektovaným i oblíbeným u studentů, ajež vyučoval, mladých vědeckých pracovníků, jimž ochotně poskytoval pomoc, právě tak jako u kolegů.

Po ukončení vojenské služby byla první jeho praxe u katastrálního měřického úřadu ve Frývaldově (dnešní [[Jeseník]]). Hornatý [[okres]] vyhovoval jeho [[sport]]ovnímu založení a práce v tehdejším převážně německém prostředí přispěla k jeho zdokonalení v [[němčina|němčině]]. Poté následovalov pětletech let výkonné měřické služby[[1932]]-[[1937]] u katatrálníhokatastrálního měřického úřadu v [[Opava|Opavě]] (dopodrobně roku [[1937]]) při podrobném mapovánímapoval území [[Hlučínsko|Hlučínska]] a [[Ostravsko|Ostravska]]. Již tehdy přiPři práci věnoval velkou pozornost teoretickým problémům a v roce [[1935]] obhájil na ČVUT doktorskou disertační práci, jejímž tématem bylo studium obrazu [[geodetická křivka|geodetické křivky]] v konformním zobrazení. Od roku [[1935]] také publikoval v odborných [[geodezie|geodetických]] časopisech.

Při obhajobě doktorské práce vzbudil Ing. Böhm zájem přítomného přednosty ústřední triangulační kanceláře v Praze Ing. Josefa Křováka, který ho v roce [[1937]] povolal do své kanceláře, (zdekde pracoval až do roku [[1945]]). Tuto svou činnost při budování geodetických základů našeho státuČSR považoval za nejšťastnější období svého života. Práce v triangulační kanceláři přinášela řadu podnětů k výzkumu. Ukládané nejnáročnějšínáročné úkoly nutily Ing. Böhma k teoretickému studiu a vedly i k jeho odbornému růstu.

Hned vV prvých letech byl pověřen vyrovnáním [[triangulační síť|triangulační sítě]] I. řádu, při kterém zavedl přesnější a ekonomičtější výpočetní postup v rovinném zobrazení [[ČSR]]Československa a vypracoval metodiku [[transformace souřadnic|transformací souřadnic]]. Dále byl postaven před úkol vybudovat nové oddělení [[nivelace]], v jehož rámci zaměřil pořad základní nivelační sítě [[Praha]] – [[České Budějovice]]. V dalších letech observoval na řadě bodů triangulační sítě a byl posléze jmenován vedoucím oddělení pro budování nové [[astronomicko–geodetická síť|astronomicko-geodetické sítě]]. V letech 1942–1943 se podílel na budování srovnávací geodetické základny v pražské [[obora Hvězda|oboře Hvězda]], která dodnes slouží jako délkový [[etalon]] pro geodetická měření. Vedl měření geodetické základny u [[Poděbrady|Poděbrad]] a v [[Postupim]]i.

Ing. Böhm neprováděl měření v terénu mechanicky. Bedlivě si všímal vlivu terénu a atmosférických poměrů jako systematických faktorů působících na výsledky měření. Již tehdy došel k názoru, v té době velmi modernímu, že podstata měření je především fyzikální a statistická. Uvědomoval si, že nestačí pouze mechanické matematické zpracování výsledků měření, ale že jsou nutné i teoretické rozbory a praktické zkušenosti k vypracování optimální metody měření a k jejímu dalšímu zpracování pro dosažení nejvyšší možné přesnosti.

Své poznatky a informace o budování nové základní sítě pravidelně publikoval a přednášel v rámci tehdejšího Spolku inženýrů a architektů (SIA). Nebylo proto překvapením, žeTak byl v roce 1945, ihned po znovuotevření vysokých škol, požádán o zorganizování geodetického studia na [[Vysoká škola technická|Vysoké škole technické]] v [[Brno|Brně]], která se následkem válečných událostíválky ocitla bez učitelského sboru. Ing. Böhm se tohoto úkolu ujal a zdárně jejúkol v krátké době zdárně splnil. V roce [[1946]] byl jmenován profesorem[[profesor]]em pro obor vyšší geodézie a matematické [[kartografie]]. Tehdy také obhájil habilitační práci na [[ČVUT]] na téma ''Zákony přenášení měřických chyb v trigonometrických sítích''.

Na [[Vysoká škola technická|VŠT v Brně]] působil šest let jako vedoucí katedry geodézie, kartografie a [[topografie]]. V letech 1947-1948 uskutečnil řadu studijních cest do [[Itálie]], [[Francie]], [[Švýcarsko|Švýcarska]], [[Skandinávie]] a [[Polsko|Polska]]. Získal mnoho poznatků, studijního materiálu a literatury, navázal cenné osobní kontakty s předními evropskými i světovými geodety. V následujícím období věnoval mnoho úsilí psaní učebních textů. Např. jeho ''Vyrovnávací počet'' z roku [[1948]], snad jako první na světě, obsahoval již korelační analýzu. Velký vědecký i praktický zájem vzbudily jeho další práce ''Vyšší geodézie'', ''Matematická kartografie'' a monografie o přesné nivelaci, o transformaci souřadnic, o [[metronomie|metronomii]] a další.

Personální a technické vybavení geodetického oboru na VŠT v Brně vedlo nakonec k rozhodnutí ministerstva školství zrušit geodetické studium v Praze a soustředit je pro české země v [[Brno|Brně]]. To však nebylo realizováno, naopak v roce [[1951]] byla - s vyjímkou stavební fakulty - zrušena VŠT v Brně a její pracoviště bylo základem pro vybudování [[Vojenská technická akademie|VojenéVojenské technické akademie]] (VTA). Na osobní žádost gen. Lomského, tehdejšího velitele VTA se ujal prof. Böhm organizace a vedení katedry geodézie, kartografie a topografie, ve které byl celý obor soustředěn. Byla to největší [[katedra]] na VTA, zahrnovala i astronomickou [[observatoř]], fotogrammetrickou [[laboratoř]] a kartoreprodukční oddělení se 60 učiteli a zaměstnanci.

Po dvou letech na VTA byl prof. Böhm vyžádán ministerstvem školství od ministerstva národní obrany a ustanoven [[děkan]]em nově zřízené zeměměřické fakulty na ČVUT v Praze. Zde byl současně pověřen vedením katedry kartografie, později pak i vyšší geodézie. Funkce si vyžadovala mnoho úsilí a času. Pro tehdejší potřeby praxe bylo nutno zřídit čtyři specializace studia a vybavit je potřebnými laboratořemi, zejména vybudovat laboratoř [[kartoreprodukce]]. Došlo k většímu a oboustranně užitečnému sepětí školy a praxe. Zeměměřická fakulta pořádala pro potřeby praxe semináře o nových přístrojích a metodách měření, mnohdy s až 400 účastníky, praxe naopak vypomáhala v přístrojovém vybavení školy. V roce 1957 v rámci jubilea 250 let [[ČVUT]] byla uspořádána mezinárodní geodetická konference. Funkci děkana prof. Böhm vykonával šest let, do roku [[1959]], kdy došlokdy kebyla sloučenízeměměřická oborovýchfakulta fakultsloučena s dalšími oborovými stavebními fakultami v komplexní fakultu inženýrského stavitelství.

Po sloučení zeměměřické fakulty s dalšími stavebními fakultami zůstal prof. Böhm vedoucím katedry vyšší geodézie a věnoval se další vědecké práci. Zaměřil se, především na teorii měření s uplatněním statistických metod, což byla průkopnická práce bez domácích nebo zahraničních předloh. Jeho dvoudílné skriptum (1958-1959) a celostátní učebnice (1964) ''Vyrovnávací počet'' dávaly podněty mnoha začínajícím vědeckým pracovníkům v [[ČSSR]]. Přednesené referáty na mezinárodních konferencích a četné články v zahraničních časopisech vzbudily pozornost ve světové geodetické veřejnosti. Téměř každoročně přednášel prof. Böhm na zahraničních vysokých školách jako hostující profesor o novém pojetí teorie měření.

V roce [[1971]] byl v důsledku [[normalizace]] zbaven vedení katedry a všech funkcí ve vědeckých radách škol a vědeckých ústavů a v mezinárodních institucích. Ve věku 65 let v roce 1972 odešel prof. Böhm do důchodu, zůstal však nadále externím členem své katedry. První semestry ještě přednášel své disciplinydisciplíny, dovedl své aspiranty k úspěšnému obhájení disertací. I v důchodu neztratil kontakt s katedrou, vedl každoročně diplomní práce, účastnil se vytváření koncepcí výuky, nových vydání učebnic, oponoval disertační práce a výzkumné zprávy, lektoroval odborné články.

Prof. Böhm pokládal za velmi významnou část svého života sportovní a tělovýchovnou aktivitu, která mu pomáhala odpočívat po náročné práci.

Od mládí byl výkonným všestranným sportovcem. Na gymnáziu byl oporou lehkoatletického a plaveckého družstva. Jako student založil v [[Opava|Opavě]] první plavecký klub a po létech mu SK Slezan Opava udělil čestné uznání ''„Zakladatel českého plavectví na Opavsku“''. Při studijních cestách v cizině vystoupil na [[Mont Blanc]] a [[Matterhorn]], navštívil norské [[ledovec|ledovce]], sestoupil do kráteru [[Etna|Etny]] apod. V pětapadesáti letech obdržel od Federace alpinismu v Moskvě diplom a odznak ''„Alpinista SSSR“'' za výstup na [[Kazbek]] (5040 m)]]. 68. narozeniny oslavil druhým výstupem na Mont Blanc. Jako děkan zeměměřické fakulty byl iniciátorem sportovního dění na fakultě. Vedl [[kanoistika|kanoistický]] oddíl, přičemž jako padesátiletý byl třetí v kanoistickém maratonu Budějovice–Praha. Pravidelně navštěvoval lyžařský a plavecký výcvik studentů a dělalo mu potěšení změřit s nimi síly v běžeckém závodě na [[lyže|lyžích]] nebo předvádět uplavání 50 m pod vodou. Při vedení zájezdu na orientační závod do [[NDR]] roku [[1965]] se ho zúčastnil v kategorii mužů starších 50 let a získal mistrovství NDR. Za tělovýchovnou práci se mu dostalo četných uznání.