Verze z 8. 6. 2010, 16:40 editovat PetrS. (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 4 852 editací nový		Verze z 9. 6. 2010, 08:40 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m robot změnil: en:DB Class V 200; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 22: Lokomotivy řady '''V 200.0''' (od roku 1968 '''220''') DB byly jedněmi z prvních traťových [[Dieselová lokomotiva\|motorových lokomotiv]] [[Deutsche Bundesbahn\|Německých spolkových drah]]. Jejich typický, výrazný vzhled odpovídal průmyslovému designu 50. let. == Vznik a vývoj <ref>Räntzsch, A.:Münchner Kindl, Modelleisenbahner 11/1996, Pietsch+Scholten Verlag GmbH, Stuttgart</ref> == [[Soubor:Db-220002-01-c.jpg\|thumb\|left\|Předsériová lokomotiva V 200 002, která padla za oběť zničujícímu požáru muzejního depa v Norimberku]] Německé dráhy měly již z doby před druhou světovou válkou zkušenosti s motorovou trakcí, a to zejména s [[motorový vůz\|motorovými vozy]] a jednotkami. Lokomotiva V 140.001 s hydrodynamickým přenosem výkonu stála na počátku využití tohoto přenosu u lokomotiv pro [[Wehrmacht]]. Bohužel další vývoj této techniky přerušila [[Druhá světová válka\|válka]]. Řádek 36: Brzy se ukázalo, že některé naděje vkládané do nové lokomotivy se ukázaly jako přehnané. Zejména pokud by mělo dojít k náhradě řady 01, musel by být výkon motorů podstatně zvýšen. I přes tyto zkušenosti se DB rozhodly objednat sérii těchto lokomotiv – v roce 1955 50 kusů a v roce 1957 dalších 30. Výkon motorů byl u séiových strojů zvýšen na 1100 HP. Lokomotivy čísel 006 – 025 dodala firma MaK, zbylé stroje Krauss-Maffei z Mnichova. První z nich byla dodána dne 10. září 1956 V 200.026, V 200.006 následovala o týden později. Nová řada se brzy stala hvězdou DB. Lokomotivy byly nasazovány na prestižní výkony, proti [[Parní lokomotiva\|parní trakci]] vynikaly rychlými rozjezdy, čistotou a lepšími pracovními podmínkami obsluhy. Průměrný denní běh dosahoval v roce 1957 708 km a proběh mezi dvěma poruchami 225 000 km. Těchto výkonů si všimli také odborníci v zahraničí. Ve Velké Británii byly ve Swindonu vyráběny licenční stroje řad 42 a 43. <ref>[[:en:British Rail Class 42]]</ref> <ref>[[:en:British Rail Class 43 (Warship Class)]]</ref> a ve Španělsku řada 340 <ref>[[:en:RENFE Class 340]]</ref> Jugoslávské železnice objednaly tři lokomotivy v šestinápravovém provedení kvůli dosažení nápravového tlaku 16,5 t. Krauss-Maffei vyrobila spolu s nimi čtvrtou lokomotivu označenou V 300.001, později 230 001, která obdržela motory s výkonem 1500 HP. DB tento stroj provozovaly v letech 1963 – 1975, avšak o další již neměly zájem. U více lokomotiv z dodávek z roku 1958 byl výkon motorů nastaven na 1200 HP, aby byly schopny nahradit řadu 01. Mezitím ovšem stoupla průměrná hmostnost vlaků ze 300 na 415 t a od letní změny GVD v roce 1960 byla zavedena rychlost 140 km/h. Následky trvalého přetížení nových lokomotiv byly rozsáhlé – v létě 1961 se jejich oběhy zcela zhroutily – z 86 strojů jich bylo provozuschopných pouze 44. Přestože byly lokomotivy poměrně brzy opraveny, DB si je již nedovolila takto přetěžovat, navíc s postupující elektrifikací mnohé prestižní výkony převzala elektrická trakce. Na základě zkušeností s řadou V 200 objednaly DB u firmy Krauss-Maffei a BZA Mnichov další vývoj řady V 200 za účelem zvýšení výkonu na 270 HP, aby konečně mohlo dojít k náhradě řad 01 a 01.10. Tak vznikla padesátikusová série řady V 200.1. kterou skončila výroba dvouagregátových lokomotiv pro DB. Řádek 69: == Popis == Lokomotiva je skříňové konstrukce se dvěma stanovišti strojvedoucího. Skříň spočívá na dvou dvounápravových podvozkách s vnitřním rámem. Dva motory se nacházejí hned za stanovišti strojvedoucího, zatímco hydrodynamické převodovky pod podlahami stanovišť. Toto rozmístění způsobovalo značnou hlukovou zátěž obsluhy a proto byly v rámci dílenských oprav vylepšovány hlukové isolace. Mezi oběma stanovišti se nacházela strojovna s uličkou po jedné straně. U druhé bočnice byly umístěny pomocné agregáty, naftový parní kotel pro vytápění vlaku se nacházel uprostřed strojovny. Mezi motory a kotlem byly umístěny chladiče. Váha lokomotivy v důsledku použití různých pohonných jednotek kolísala mezi 76 a 82 t. Lokomotivy byly vybaveny rychloběžnými dvanáctiválcovými naftovými motory o výkonu 2x 1000 HP při 1500 ot/min s hydraulickým přenosem výkonu. Obě pohonné jednotky byly vzájemně nezávislé – každý motor poháněl jeden podvozek. Lokomotivy dosahovaly maximální rychlosti 140 km/h. V lokomotivách byly použity dva typy motorů - Maybach a Mercedes-Benz – a stejně tak dva typy hydraulických převodovek - Maybach a Voith. Motory a převodovky byly konstruované tak, že byly vzájemně zaměnitelné, a to nejen v rámci této řady, ale i s lokomotivami řad [[DB řada V 100\|V 100.10]] a [[DB řada V 80\|V 80]] a motorovými jednotkami [[DB řada VT 08\|VT 08]], [[DB řada VT 11.5\|VT 11.5]] a [[DB řada VT 12.5\|VT 12.5]] DB. Poté, co firmu Maybach zakoupil Daimler-Benz a přjmenoval na Motoren- und Turbinen Union Friedrichshafen (MTU), dostaly motory Maybach MD 650 nové označení MTU 12 V 538 TA 10 a motory Mercedes-Benz MB 820 Bb označení MTU 12 V 493 TZ 10. Pět lokomotiv dostalo v roce 1959 zkušebně motory MAN typu L 12 V 18/21, které však byly později nahrazeny původními motory. Řádek 85: == Literatura == * Matthias Maier Die Baureihe V 200 - Die erste Großdiesellokomotive der Deutschen Bundesbahn, Eisenbahn-Kurier 2005 (EK-Verlag; Freiburg) ISBN 3-88255-208-5 * Gerhard Greß: ''Die V 200 der DB - Bilddokumente aus fünf Jahrzehnten Betriebseinsatz''. EK-Verlag, Freiburg 2007, ISBN 978-3-88255-366-6 * Arno Bretschneider, Die Baureihe V200.0, Eisenbahn-Kurier Verlag Freiburg, ISBN 3-88255-220-4 == Odkazy == Řádek 100: {{Překlad\|de\|DB-Baureihe V 200.0\|74769165}} [[Kategorie:Motorové lokomotivy v Německu\|V 200.0]] [[de:DB-Baureihe V 200.0]] [[en:DB ~~class~~Class V 200]] [[zh:德国铁路220型内燃机车]]▼ [[hu:DB V 200]] [[ja:西ドイツ国鉄 V200形ディーゼル機関車]] ▲[[zh:德国铁路220型内燃机车]]

DB řada V 200: Porovnání verzí