Bitva u desátého milníku: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Oprava datumu |
m Překlepy. |
||
Řádek 6:
|komentář= [[Byzantská říše]] ve svém největším rozsahu.
| trvání= červen [[533]]
| místo= Poblíž [[Kartágo|Kartága]], severní [[Afrika]]
| výsledek= Pád Vandalské říše
| strana1= [[Byzantská říše]]
Řádek 21:
== Předehra ==
V květnu roku [[530]] byl svržen vandalský král [[Hilderich]] a na jeho místo nastoupil uzurpátor Gelimer. Zpráva o Hilderichově svržení velmi pobouřila , císaře Východořímské říše Justiniána. Hilderich byl totiž Justiniánův přítel. Za Gelimerovy vlády vztahy mezi oběma říšemi velice utrpěly a po několika diplomatických jednáních Justinián sebral [[vojsko]] a rozhodl se dosadit na trůn zpět Hildericha. Rychle uzavřel mírovou smlouvu s nově vzniklou Perskou říší a poté poslal svého velmi zkušeného vojevůdce Belisara na výpravu proti Vandalům. Belisar toto
== Plán ==
Řádek 29:
== Bitva ==
Belisar každou noc stavěl opevněný tábor a neponechával nic náhodě. Zakázal vojsku plenit protože potřeboval podporu místního obyvatelstva. Náhle se Belisar dostal až k soutěsce. Tam se utábořil a poslal na průzkum Joanna z Arménie s polovinou pluku jezdců. Přesně v tom okamžiku z Kartága vyrazil Gelimerův bratr Ammatas. Obě průzkumné jednotky se náhle setkaly uprostřed soutěsky. Jak Byzantinci, tak Vandalové byli velice překvapeni. Jako první se vzpamatovali Vandalové. Zuřivě se vrhli na Byzantince a díky lepší výbavě jich mnoho pobili. Náhle ale vzduchem něco zasvištělo. Ammatas náhle spadl z koně s oštěpem v čele. Jakmile se jeho jezdci o jeho smrti dozvěděli, ztratili odvahu a prchali. Joann se je vydal pronásledovat. V soutěsce potkal mnoho malých skupinek Vandalů, kteří když viděli, že jejich jezdci prchají, mysleli si, že je bitva ztracená. Navíc v soutěsce, kde nebyl vidět jasný počet jezdců vypadala řvoucí eskadra poněkud děsivě. Nakonec 300 Joannových jezdců hnalo před sebou asi 3 000 Vandalů. Joann dokázal Vandaly pronásledovat až k samotnému Kartágu, kde se zbytek pronásledovaných skryl za hradby. Pláň před městem vypadala jako po velké bitvě. Během pronásledování narazil Gelimerův synovec Givamund se dvěma tisíci jezdci na Huny. Poněvadž si myslel, že mu početní převaha přivede vítězství, zatroubil k útoku. Bohužel (no spíš bohudík) byli Hunové elita Byzantské armády schopna zasypávat protivníky šípy i za rychlé jízdy a navíc i dobře bojovat na blízko. Zbraně na blízko ale nebyly potřeba neboť se Vandalové obrátili na útěk již pod záplavou šípů. Hunové se je poté vydali pronásledovat a do posledního je pobili. Jak Belisar, tak Gelimer o obou šarvátkách vůbec nevěděli. Belisar ponechal pěchotu v táboře a vydal se se svými jezdci do soutěsky. K milníku dorazili jako první thráčtí spojenci a s překvapením tam našli mrtvoly z první srážky. Mezitím se Gelimer toulal se svým vojskem po okolí a hledal Byzantský tábor. Málem by ho i našel, ale aby tábor viděl, musela by zmizet jedna malá terénní vlna. Marně čekal na zprávu od Ammatase, který byl už mrtvý s oštěpem v čele. Rozhodl se tedy podívat k soutěsce. Tam se zrovna nacházel vůdce thráckých Gótů Pharas se svými muži. Ten se právě dozvěděl o tom, že Joann z Arménie právě pronásleduje Vandaly u Kartága. Chtěl mu pomoci a aby se lépe zorientoval, vystoupil na pahorek. Tam spatřil Gelimera. Pharas se svými muži tento pahorek rychle obsadili, ale díky obrovské početní převaze ho Gelimer celkem snadno vytlačil. Pharas ale stačil vyslal posla se zprávou o blížícím se Gelimerovi k Belisarovi. Ale poněvadž Gelimer ovládl pahorek, rozdělil Byzantské vojsko vedví. Gelimer mohl vyhrát, ale právě se dozvěděl o
[[Kategorie:Dějiny Tuniska]]
|