Bitva u desátého milníku: Porovnání verzí

| místo= Poblíž [[Kartágo|Kartága]], severní [[Afrika]]

V květnu roku [[530]] byl svržen vandalský král [[Hilderich]] a na jeho místo nastoupil uzurpátor Gelimer. Zpráva o Hilderichově svržení velmi pobouřila , císaře Východořímské říše Justiniána. Hilderich byl totiž Justiniánův přítel. Za Gelimerovy vlády vztahy mezi oběma říšemi velice utrpěly a po několika diplomatických jednáních Justinián sebral [[vojsko]] a rozhodl se dosadit na trůn zpět Hildericha. Rychle uzavřel mírovou smlouvu s nově vzniklou Perskou říší a poté poslal svého velmi zkušeného vojevůdce Belisara na výpravu proti Vandalům. Belisar toto přijmulpřijal velicevelmi nerad, neboť vojsko bylo vojsko unaveno z boje s Peršany,. Kartágo, kde Vandalové vládli, bylo vzdáleno více než 40 dní plavby a navíc měli Vandalové nejmocnější flotilu v celém Středozemním moři. I pozemní vojsko bylo tvrdým oříškem neboť Vandalové disponovali velice dobrou jízdou. Té měli až 30 000. I přes očekávaný neúspěch přípravy pokračovaly. 22. června 533 byzantská flotila v počtu 500 dopravních plavidel a 92 válečných lodí vyplula. Na palubě se nacházelo 10 000 pěšáků, 600 Hunů, 400 Herulů a 5 000 jezdců složených z thráckých spojenců. Nejprve se výprava zastavila na Sicílii aby doplnila zásoby a zde se Balisar dozvěděl o tom, že na Sardinii vypuklo povstání a Gelimer tam poslal celou svoji flotilu. Proto se už Belisar nemusel obávat námořního útoku. Navíc s flotilou odplulo i 5 000 Vandalů, čili se výrazně oslabila jejich pozemní síla. 31. srpna 533 se Byzantské vojsko vylodilo asi 300 km jihovýchodně od Kartága. Hned další den padlo město Sullekhtum. Tam Belisar zajmul Gelimerova kurýra. Po výslechu ho Belisar poslal ke Gelimerovi s tím, že přišel dosadit na trůn právoplatného krále a ať se radši vzdá. Gelimer odmítl a nechal popravit Hildericha i s celou jeho rodinou. Byzantinci na cestě do Kartága museli projít dlouhou, úzkou soutěskou Ad Decimum podle milníku, který označoval vzdálenost deseti mil od Kartága. Gelimer tedy přichystal plán útoku.

Belisar každou noc stavěl opevněný tábor a neponechával nic náhodě. Zakázal vojsku plenit protože potřeboval podporu místního obyvatelstva. Náhle se Belisar dostal až k soutěsce. Tam se utábořil a poslal na průzkum Joanna z Arménie s polovinou pluku jezdců. Přesně v tom okamžiku z Kartága vyrazil Gelimerův bratr Ammatas. Obě průzkumné jednotky se náhle setkaly uprostřed soutěsky. Jak Byzantinci, tak Vandalové byli velice překvapeni. Jako první se vzpamatovali Vandalové. Zuřivě se vrhli na Byzantince a díky lepší výbavě jich mnoho pobili. Náhle ale vzduchem něco zasvištělo. Ammatas náhle spadl z koně s oštěpem v čele. Jakmile se jeho jezdci o jeho smrti dozvěděli, ztratili odvahu a prchali. Joann se je vydal pronásledovat. V soutěsce potkal mnoho malých skupinek Vandalů, kteří když viděli, že jejich jezdci prchají, mysleli si, že je bitva ztracená. Navíc v soutěsce, kde nebyl vidět jasný počet jezdců vypadala řvoucí eskadra poněkud děsivě. Nakonec 300 Joannových jezdců hnalo před sebou asi 3 000 Vandalů. Joann dokázal Vandaly pronásledovat až k samotnému Kartágu, kde se zbytek pronásledovaných skryl za hradby. Pláň před městem vypadala jako po velké bitvě. Během pronásledování narazil Gelimerův synovec Givamund se dvěma tisíci jezdci na Huny. Poněvadž si myslel, že mu početní převaha přivede vítězství, zatroubil k útoku. Bohužel (no spíš bohudík) byli Hunové elita Byzantské armády schopna zasypávat protivníky šípy i za rychlé jízdy a navíc i dobře bojovat na blízko. Zbraně na blízko ale nebyly potřeba neboť se Vandalové obrátili na útěk již pod záplavou šípů. Hunové se je poté vydali pronásledovat a do posledního je pobili. Jak Belisar, tak Gelimer o obou šarvátkách vůbec nevěděli. Belisar ponechal pěchotu v táboře a vydal se se svými jezdci do soutěsky. K milníku dorazili jako první thráčtí spojenci a s překvapením tam našli mrtvoly z první srážky. Mezitím se Gelimer toulal se svým vojskem po okolí a hledal Byzantský tábor. Málem by ho i našel, ale aby tábor viděl, musela by zmizet jedna malá terénní vlna. Marně čekal na zprávu od Ammatase, který byl už mrtvý s oštěpem v čele. Rozhodl se tedy podívat k soutěsce. Tam se zrovna nacházel vůdce thráckých Gótů Pharas se svými muži. Ten se právě dozvěděl o tom, že Joann z Arménie právě pronásleduje Vandaly u Kartága. Chtěl mu pomoci a aby se lépe zorientoval, vystoupil na pahorek. Tam spatřil Gelimera. Pharas se svými muži tento pahorek rychle obsadili, ale díky obrovské početní převaze ho Gelimer celkem snadno vytlačil. Pharas ale stačil vyslal posla se zprávou o blížícím se Gelimerovi k Belisarovi. Ale poněvadž Gelimer ovládl pahorek, rozdělil Byzantské vojsko vedví. Gelimer mohl vyhrát, ale právě se dozvěděl o smtrismrti svého bratra Ammatase. Gelimer se zhroutil a nebyl schopen vydávat rozkazy. Náhle se dozvěděl i o osudu Givamunda a to mu vrazilo nůž do zad. Díky tomu se Belisar vzchopil a připravil se k útoku. Rychle své jednotky poslal na výšiny na obou stranách a odtud zaútočil na Vandaly. Totálně dezorientovaní Vandalové neměli šanci. Začali hojně prchat soutěskou pryč ale tam nešťastně narazili na Huny. Ti již podruhé pobili nepřítele do jednoho. Na poslední chvíli se stačil vzchopit ještě Gelimer, který stačil uprchnout. Ačkoli byzantská armáda spoléhala na svoji desetitisícovou pěchotu, ta do boje vůbec nezasáhla.