Slavná revoluce: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
SieBot (diskuse | příspěvky)
m robot změnil: ro:Revoluția glorioasă
m typo
Řádek 1:
{{Dějiny Anglie}}
 
'''Slavná revoluce''' ([[angličtina|anglicky]] '''Glorious Revolution''') nebo '''Revoluce roku 1688''', vedla ke svržení krále [[Jakub II. Stuart|Jakuba II.]] spojenectvím parlamentaristů a armády vedené [[Republika spojených nizozemských provincií|nizozemským]] místodržitelem [[Vilém III. Oranžský|Vilémem Oranžským]]. Ten poté nastoupil na anglický trůn jako Vilém III. Tato událost je úzce svázána s [[Války Velké aliance|válkami Velké aliance]] na kontinentální [[Evropa|Evropě]]. Odstranění [[Katolická církev|katolického]] Jakuba II. ukončila možnost obnovení vlivu katolické církve v [[Anglie|Anglii]] a snížila tolerování nekonformního protestantismu. Pro katolíky to ale znamenalo katastrofu – bylo jim na více než sto let odebráno právo volit do parlamentu nebo se stát jeho poslancem. Rovněž se nemohli stát armádními důstojníky a panovník nesměl být katolíkem nebo se oženit s katoličkou.
 
Řádek 21 ⟶ 20:
I když se Vilémovy přípravy na invazi odehrávaly v rychlosti nemohly zůstat utajeny. Nalodění bylo zahájeno [[22. září]] a bylo dokončeno [[8. říjen|8. října]]. V ten samý den Jakub vydal prohlášení k anglickému národu aby se připravil na nizozemskou invazi. Vilém [[10. říjen|10. října]] vydal ''Hágskou deklaraci'', která byla v 60 000 exemplářích přeložených do angličtiny rozšířena v Anglii, v níž ujišťoval, že jeho snahou je zachování protestantského náboženství, svolání svobodného parlamentu a vyšetření nástupnictví prince Waleského. Slíbil respektovat Jakubovu pozici. [[14. říjen|14. října]] vydal další prohlášení v níž odmítal úmysl stát se králem a obsadit Anglii.
 
Rychlost nalodění překvapila všechny zahraniční pozorovatele. Francouzský král odložil své přípravy na válku z Nizozemci na září. Nizozemská armáda čítala asi 5 0005000 koní a asi 60 000 mužů, včetně námořníků. Vylodění mělo proběhnout na sever od Harwiche, poté co propluli okolo Doverského hradu a [[Calais]], aby demonstrovali svou sílu. Anglické námořnictvo, umístěné v ústí [[Temže]], zahlédlo nizozemské loďstvo dvakrát ale nemohlo proti němu vyrazit poprvé pro silný protivítr a podruhé pro nevýhodný příliv. Vilém se se svým vojskem vylodil [[15. listopad]]u [[1688]] v Torbay, byl vřele uvítán a k jeho vojsku se připojili někteří místní obyvatelé. [[17. listopad]]u se směr větru obrátil na jihovýchod a znemožnil tak útok anglického vojska na Vilémovy síly. Francouzské loďstvo bylo v té době ve [[Středozemní moře|Středozemním moři]]. Ludvík otálel s vyhlášením války až do [[26. listopad]]u, protože doufal, že nizozemská angažovanost v Anglii povede ke snížení podpory Nizozemců v [[Německo|Německu]].
 
Vilém považoval své síly za dostatečně velké aby mohl odrazit případný Jakubův útok. Chtěl se ale vyhnout otevřenému střetu a tak zaujal obrannou pozici ve velké vzdálenosti od Jakubovy armády. Doufal v to, že se jeho angličtí spojenci chopí iniciativy proti Jakubovi a on se soustředí na obranu svých sil. Byl připraven čekat na vhodný okamžik, protože svým vojákům vyplatil žold na tři měsíce dopředu. [[9. listopad]]u Vilém převzal kontrolu nad [[Exeter]]em poté co úředníci opustili město. Od [[12. listopad]]u mnoho šlechticů ze severu země vyjadřovalo Vilémovi, jak přislíbili, podporu. Nicméně zpočátku byla většina lidí opatrná ve vyjadřování svého názoru a spíše pasivně očekávali vývoj událostí.
Řádek 45 ⟶ 44:
== Jakobitské povstání ==
 
Jakub udržoval v některých částech Británie, v katolickém Irsku a na skotské vysočině, kontakty se svými podporovateli. Tito jeho příznivci, nazýváni [[Jakobité]], byli připraveni odporovat tomu, co považovali za nelegální převrat. První vzpoura ve Skotsku vypukla roku [[1689]]. Byla vedena Johnem Grahamem, který shromáždil armádu ze skotských klanů z vysočiny. V Irsku vedl katolíky, kteří obsadili všechny pevnosti s výjimkou Derry, Richard Talbot. Samotný Jakub se vylodil v Irsku s francouzským vojskem čítajícím asi 6 0006000 mužů. Válka probíhala v letech [[1689]] až [[1691]]. Jakub utekl z Irska po pokořující porážce v [[Bitva o Boyne|bitvě o Boyne]], ale jakobitský odpor pokračoval až do [[Bitva o Aughrim|bitvy o Aughrim]] v roce [[1691]]. Irští jakobité kapitulovali v souladu s Dohodou v Limericku z [[3. říjen|3. října]] [[1691]]. Navzdory vítězství skotských jakobitů v bitvě u Killiecrankie, bylo jejich povstání potlačeno, z důvodu smrti jejich vůdců a Vilémově vítězství v bitvách u Dunkeldu a Cromdale. Mnoho lidí, zvláště ve Skotsku a Irsku, považovalo dále Jakuba za svého krále a jakobitské vzpoury, hlavně ve Skotsku, pokračovaly i později v letech 1715, 1719 a 1745.
 
== Důsledky ==