Neutronová hvězda: Porovnání verzí

'''Neutronové hvězdy''' jsou závěrečným stádiem vývoje [[hvězda|hvězdy]]. Vznikají jako pozůstatek po výbuchu [[supernova|supernovy]] typu II, typu Ib nebo Ic.

 

Neutronové hvězdy se podstatně liší od [[hvězda|hvězd]] jako [[Slunce]]. Hvězda [[hlavní posloupnost]]i (například právě Slunce) je složena z [[Fyzika plazmatu|plazmatu]] a v jejím jádru probíhají [[termonukleární reakce]]. [[Gravitace]] je kompenzována [[tlak]]em plazmatu při vysoké [[teplota|teplotě]]. Naproti tomu během vzniku neutronové hvězdy jsou pod velkým tlakem elektrony vmáčknuty do jader [[atom]]ů, čímž se [[proton]]y v jádrech změní na [[neutron]]y (za vyzáření příslušného počtu [[neutrino|neutrin]]), čímž vzniká tzv. [[neutronový degenerovaný plyn]]. Tento proces se nazývá [[neutronizace]]. Neutronová hvězda se tedy skládá ze samých [[neutron]]ů a gravitace je kompenzována tlakem, který má původ v [[Pauliho vylučovací princip|Pauliho vylučovacím principu]] (zjednodušeně by se dalo říci, že z [[kvantová teorie|kvantové mechaniky]] vyplývá „nechuť“ částic jako neutrony (obecněji [[fermion|fermionů]]) sdílet stejný stav, která se projevuje jako [[tlak]], bránící dalšímu smršťování).

 

Hmotnost typických neutronových hvězd se pohybuje v rozmezí od 1,35 [[hmotnost Slunce|slunečních hmot]] do 2,1 slunečních hmot (teoreticky až 3-5 slunečních hmot, což je hodnota známá jako [[Tolman-Oppenheimer-Volkoffova mez]] a představuje mez, při které se těleso složené z degenerovaného neutronového plynu přemění na [[černá díra|černou díru]], nebo na [[kvarková hvězda|kvarkovou hvězdu]]), rozměry neutronové hvězdy jsou však jen mezi 20 a 10 km v průměru (hvězda s vyšší hmotností má menší poloměr). To odpovídá hustotám 8×10¹³ až 2×10¹⁵ [[gram na centimetr krychlový|g/cm³]], za kterých se látka chová jako [[degenerovaný neutronový plyn]].

 

Většina hvězd má [[magnetické pole|magnetická pole]] zamrzlá v hvězdném [[Fyzika plazmatu|plazmatu]]. Při zhroucení hvězdy např. o průměru 2,5 mil. [[kilometr|km]] do neutronové hvězdy o průměru 25 km se její průměr zmenšil o několik řádů, stejně tak se zmenšil i objem a povrch, ale vzrostla hustota. Siločáry mag. pole zůstaly všechny, ale jejich hustota vzrostla, tedy vzrostla také intenzita magnetického pole. Magnetické pole obyčejné hvězdy je několik setin [[tesla]], na neutronových hvězdách jsou magnetická pole velmi silná, od 10⁶ až do 10⁹ [[Tesla|T]]. A právě tato silná magnetická pole dělají z neutronových hvězd [[pulsar]]y, zdroje pravidelně se opakujících záblesků. Všechny pulzary jsou neutronové hvězdy, ale většinu neutronových hvězd jako pulzary nepozorujeme, neboť pulzy jejich záření míjejí Zemi.

 

Ve [[vesmír]]u je málo pozorovaných osamocených neutronových hvězd, pozorování osamocené neutronové hvězdy je nesnadné, protože jsou to velmi slabě zářící objekty, neboť jejich povrch je velmi malý. Vzhledem k vysoké povrchové teplotě vysílají [[ultrafialové záření|ultrafialové]] a [[rentgenové záření]]. Častěji neutronové hvězdy pozorujeme jako neutronové [[dvojhvězda|dvojhvězdy]].