Nikájské císařství: Porovnání verzí

Císařství vzniklo poté, co byla [[Konstantinopol]], hlavní město [[Byzantská říše|byzantské říše]], a s ní i většina evropského území Byzance dobyta v roce 1204 [[4. křížová výprava|4. křížovou výpravou]]. Hlavním městem byla [[Nikaia]], důležité město v [[Anatolie|Anatolii]] nedaleko [[Marmantské moře|Marmantského moře]]. Území říše představovalo většinu toho, co [[Byzantská říše|Byzanci]] po 4. křížové výpravě zbylo - evropské území si mezi sebou rozdělili křižáci a většina ostrovů připadla [[Benátky|Benátkám]], které se na křížové výpravě podílely a které získáním tohoto území získaly velkou moc. Území kolem pobřeží [[Černé moře|Černého moře]] se odtrhlo jako [[Trapezuntské císařství]] a na západě Řecka se zformoval [[Epeirský despotát]], takže Nikaii zbylo jen území západní Anatolie. Nikaiští císařové toužili obnovit Byzanc a v roce 1261 skutečně císař [[Michael VIII. Palaiologos]] z [[dynastie Palaiologů]] dobyl nazpět [[Konstantinopol]]. Dřívější největší a nejbohatší město Středomoří však bylo nenávratně poškozeno křižáckým rabováním a z velké části vysídleno, kvůli předchozímu exodu Řeků znechucených křižáckou nadvládou, kterou byla byzantská společnost morálně zdevastována. Byzantská říše, která předtím po několik staletí odrážela útoky svých asijských sousedů, byla strašlivě zmrzačena a byla už jen stínem své dřívější moci, slávy a bohatství. Další císařové z rodu Palaiologů byli slabí a říše tak postupně ztrácela své území ve prospěch Turků, až byla definitivně zničena v roce [[1453]].