Jozef Tiso: Porovnání verzí

'''Jozef Tiso''' ([[13. říjen|13. října]] [[1887]] [[Veľká Bytča]]<ref name = "Slovensky">''Slovenský rodoľub Dr. Jozef Tiso'' (1887-1947). Trenčín : Ivan Štelcer, 1992 179 s ISBN 80-900537-3-4., str. 8</ref><ref>[[Konštantín Čulen|Čulen, K.]]: ''Po Svätoplukovi druhá naša hlava'', Garmond, Partizánske, 1992, ISBN 80-835878358-01701-X, str. 32</ref> – [[18. duben|18. dubna]] [[1947]] [[Bratislava]]) byl [[Slovensko|slovenský]] [[Římskokatolická církev|římskokatolický]] kněz, politik Hlinkovy [[Slovenská ľudová strana|Slovenské ľudové strany]] a v letech 1939–1945 prezident [[Slovenská republika (19391939–1945)|Slovenské republiky]], satelitního státu [[nacistické Německo|nacistického Německa]]. Po válce byl odsouzen československým Národním soudem v politickém procesu<ref>[[Karel Kaplan|KAPLAN, Karel]]. Dva retribuční procesy : komentované dokumenty (1946-1947). 1. vyd. Praha : Ústav pro soudobé dějiny ČSAV, 1992. 346 s ISBN 808527005680-85270-05-6, str. 5</ref><ref>''Slovenský rodoľub Dr. Jozef Tiso (1887-1947)''. Trenčín : Ivan Štelcer, 1992 179 s ISBN 80-900537-3-4., str. 16</ref> za válečné zločiny k smrti a popraven.

Narodil se v rodině řezníka jako druhé ze sedmi dětí. Lidovou školu vystudoval ve Velké Bytči. Jednalo se o trojjazyčnou maďarsko-slovensko-německou katolickou školu.<ref name = "Slovensky"/> Nižší třídy gymnázia studoval na gymnáziu v [[Žilina|Žilině]]. Potom pokračoval v nitranském semináři a tamním piaristickém gymnáziu, kde dokončil středoškolské studium.<ref>Čulen K.: ''Po Svätoplukovi druhá naša hlava'', Garmond, Partizánske, 1992, ISBN 80-835878358-01701-X, str. 33</ref> Posléze jej jako zvláště nadaného poslal biskup na univerzitu do [[Vídeň|Vídně]] (na takzvané Pazmáneum, které bylo určené pro obzvlášť talentované a perspektivní adepty kněžské dráhy). Zde absolvoval teologii v roce 1910 a téhož roku jej [[Augustín Fischer-Colbrie]] vysvětil na kněze.<ref>Čulen K.: ''Po Svätoplukovi druhá naša hlava'', Garmond, Partizánske, 1992, ISBN 80-835878358-01701-X, str. 37</ref>

Svou první mši (primície byly na slovenských vsích velkou slavností) sloužil ve svém rodišti.<ref>[[Konštantín Čulen|Čulen, K.]]: ''Po Svätoplukovi druhá naša hlava'', Garmond, Partizánske, 1992, ISBN 80-835878358-01701-X, str. 37</ref> Později pracoval jako kněz na několika místech (Oščadnica, Rajec, Bánovce nad Bebravou), vyučoval [[slovenština|slovenštinu]], pracoval v oblasti kultury a pomáhal při vytváření a organizaci činnosti hospodářských spolků pro chudé obvyvatelstvi. Na začátku 1. světové války sloužil jako vojenský kaplan ([[polní kurát]]) Trenčínského pluku, ale v důsledku zámětu byl stažen od jednotky. V roce [[1915]] se stal ředitelem Teologického semináře v Nitře a učitelem na piaristickém gymnáziu tamtéž, později pak profesorem teologie. Od roku [[1921]] do roku [[1924]] – ve velmi mladém věku – byl biskupský tajemník [[Karol Kmeťko|Karola Kmeťka]] a učitel v Bohosloveckém semináři v Nitře. Tiso měl v té době názorově blízko [[Andrej Hlinka|Hlinkovi]], Kmeťko se spíše v politických názorech blížil [[Jan Šrámek|Šrámkovi]].<ref>Čulen, K.: ''Po Svätoplukovi druhá naša hlava'', Garmond, Partizánske, 1992, ISBN 80-835878358-01701-X, str. 63</ref> Roku 1924 Tiso opustil vyšší církevní pozice v Nitře, stal se děkanem a farářem v Bánovcích nad Bebravou a začal se ještě aktivněji věnovat politice. Dokonce i v době zastávání funkce prezidenta 1. Slovenské republiky pokračoval Tiso ve své práci jako farář v této obci a byl jím až do roku [[1945]].

Jozef Tiso se v době vzniku Československa v roce [[1918]] stal členem [[Slovenská ľudová strana|Slovenské ľudové strany]], později jedním z jejich vůdčích osobností. Strana se od roku [[1925]] nazývala ''Hlinkova slovenská ľudová strana'' z důvodu většího odlišení od Šrámkových [[Československá strana lidová|československých lidovců]].<ref>VNUK, František. ''Andrej Hlinka : tribún slovenského národa''. 1. vyd. Bratislava : THB, 1998. 165 s (Priblížiť sa k pravdě ; 2) ISBN 809679461280-967946-1-2, str. 68</ref>. [[Andrej Hlinka]] založil ''Slovenskú ľudovú stranu'' jako katolickou stranu v roce [[1913]] v době Rakousko-Uherska. HSĽS bojovala za autonomii Slovenska v rámci Československa a po roce 1923 se stala nejsilnější stranou na Slovensku. Byla to jedna ze dvou slovenských stran na Slovensku; ostatní strany buď reprezentovaly národnostní menšiny a nebo působily (aspoň nominálně) v celém Československu.

V letech 1927 až 1929 byl ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v [[Třetí vláda Antonína Švehly|poslední Švehlově]] a [[První vláda Františka Udržala|první Udržalově]] vládě. V roce 1933 ve Sněmovně pronesl projev, ve kterém označil kořeny [[Velká hospodářská krize|hospodářské krize]] též za duchovního rázu a kromě státního rozpočtu odsoudil i ideologie liberalismu, socialismu a jako jejich důsledek označil komunistický a fašistický teror, které též odsoudil. Naopak se přihlásil k papežské sociální encyklice [[Quadragesimo anno]] a ideji [[stavovský stát|stavovského státu]].<ref>[http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/243schuz/s243001.htm Zápis z 243. schůze] Poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé v Praze v pátek dne 3. února 1933</ref> V roce 1935 podpořil Tiso volbu [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] prezidentem Československa, v rámci HSĽS se o ni dokonce sám výrazně zasazoval.<ref>[[František Vnuk|VNUK, František]]. Mať svoj štát znamená život : politická biografia Alexandra Macha. Vyd. 1. Bratislava : Odkaz : Ozveny, 1991. 383 p ISBN 808519311680-85193-11-6., str. 130</ref><ref>[[Antonín Klimek|KLIMEK, Antonín]]. - [[Eduard Kubů|KUBŮ, Eduard]]. Československá zahraniční politika 1918-1938 : kapitoly z dějin mezinárodních vztahů. Praha : Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1995. 115 s ISBN 808524188980-85241-88-9, str. 73</ref>

Proces byl též příležitostí ke střetu [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratické strany]] a KSS. Komunisté přisoudili procesu nemalou roli v mocensko politickém tažení vůči Demokratické straně, kterou se snažili rozštěpit na zastánce jejího dostavadného vedení a přívržence politického katolicismu.<ref>[[Karel Kaplan|KAPLAN, Karel]]. Dva retribuční procesy : komentované dokumenty (1946-1947). 1. vyd. Praha : Ústav pro soudobé dějiny ČSAV, 1992. 346 s ISBN 808527005680-85270-05-6, str. 17</ref> Komunisté hodnotili ve své době popravu Tisa jako svůj velký politický úspěch.<ref>[[Karel Kaplan|KAPLAN, Karel]]. Dva retribuční procesy : komentované dokumenty (1946-1947). 1. vyd. Praha : Ústav pro soudobé dějiny ČSAV, 1992. 346 s ISBN 808527005680-85270-05-6, str. 29</ref> Součastí obsáhlého rozsudku byla i tvrzení jako, že Tiso ''hlásal výmysly, že SSSR ohrožuje celou civilizaci a křesťanstvo, páchá zvěrstva a chce zotročit celý svět''. <ref>[http://www.szpb.sk/procesza3.htm Výpis z rozsudku spracovaný obhajcom E. Žabkayom], Spracované podľa knihy Proces s dr. J.Tisom - Spomienky obžalobcu Antona Rašlu a obhajcu Ernesta Žabkaya vydanej Tatrapresom 1990</ref>

Silné kontroverze vyvolalo například vydání knihy, v níž historik [[Milan Ďurica]] Tisa obhajuje. Protesty Tisových odpůrců vyvolalo i prohlášení slovenského [[arcibiskup]]a [[Ján Sokol|Jána Sokola]], který řekl: ''„Já si vážím pana prezidenta Tisa a vážím si ho moc, protože si ho pamatuji jako dítě. Byli jsme velmi chudí, ale když byl on, tak jsme byli na úrovni.“''<ref>http://www.lidovky.cz/ln_zahranici.asp?c=A070105_104611_ln_zahranici_vvr</ref>

* [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenská republika (1939)]]

{{posloupnost|co=[[předseda vlády|předsedové vlády]] [[Slovenská republika (19391939–1945)|Slovenské republiky]]