Alexandre de Beauharnais: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
SieBot (diskuse | příspěvky)
Národní shromáždění (Francie)
Řádek 1:
'''Alexandre, Vicomte de Beauharnais''' ([[28. květen|28. května]] [[1760]], [[Fort-de-France]], ostrov [[Martinique]] - [[23. červenec|23. července]] [[1794]], [[Paříž]], popraven) byl francouzský voják a politik, krátce předseda [[Národní shromáždění (Francie)|Národního shromáždění]]. Byl prvním manželem [[Josephina de Beauharnais|Josephiny]], pozdější císařovny Francouzů a manželky [[Napoleon]]a PrvníhoBonaparte|Napoleona I.]]
 
== Život ==
Řádek 5:
[[Soubor:Général ALEXANDRE FRANCOIS MARIE DE BEAUHARNAIS (1760-1794).jpg|thumb|Generál ALEXANDRE FRANCOIS MARIE DE BEAUHARNAIS (1760-1794) portrét od Georgese Rougeta]]
 
Alexandre, Vicomte de Beauharnais se vyznamenal během americké [[Americká válka za nezávislost|války o nezávislost]], kde působil ve francouzském expedičním sboru pod velením generála [[Rochambeau]]. Od roku [[1784]] sloužil v jízdním pluku Royal-Champagne a roku [[1788]] dosáhl hodnosti [[major]]a. Při výbuchu revoluce se stal za šlechtu poslancem zasedání generálních stavů. Byl jedním z prvních šlechticů, kteří v Národním shromáždění přestoupili k třetímu stavu. V první fázi revoluce byl považován za předního politika a v době pokusu o útěk krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]] s rodinou byl Alexandre předsedou Národního shromáždění (červen [[1791]]). Krátce poté se vrátil do armády a stal se generálním adjutantem severní armády pod velením generála [[Custine]]. V armádě byl úspěšný a 7. září [[1792]] byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Pak roku [[1793]] převzal již jako divizní generál (povýšen 8. března 1793) vrchní velení rýnské armády (23. května 1793). Z funkce však krátce nato odstoupil, na základě [[Lazare Carnot|Carnotova]] dekretu, nařizujícího odchod šlechticů z armády. V důsledku falešného obvinění byl zatčen roku [[1794]] a revolučním tribunálem byl odsouzen k smrti. Zemřel na popravišti čtyři dny před pádem [[Robespierre|Robespierov]]ým a tedy i koncem hrůzovlády. Je pohřben v hromadném hrobě na hřbitově [[CimetiereCimetière de Picpus]] v Paříži. Ve vězení se smířil se svou ženou, od které žil po soudní rozluce odděleně několik let. Manželkou byla [[Joséphine de Beauharnais|Josephina Tascher de la Pagerie]] (nar. [[1763]]), též rodačka z ostrova Martinique.
 
Z manželství, které bylo uzavřeno 13. prosince [[1779]], pocházely dvě děti: