Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 2 370 bajtů ,  před 9 lety
přídán odstavec k literární činnosti, odkazy, reference, externí odkazy, dále provedeny drobné úpravy v textu, jen mám problém - nejde mi přidat obrázek
 
==Životopis==
France Bevk se narodil v horské vesnici Zakojca. Navštěvoval školu v [[Kranj]]i, [[Koper]]u a Gorici. Když mu bylo 16 let, vyšel mu v časopise ''Domači prijatelj'' povídka ''Vstajenje''. Po skončení základní školy šel jako obchodní učeň (v 17 letech), pona doporučení cerkljamského děkana France Knause, který si všiml jeho příspěvků v časopise ''Slovenec'', na pedagogickou školu. Se spolužáky se rozhodl vydávat je studentský list ''Alfa'', který vycházel, ale jen do té doby než se o tom dověděli profesoři. TakéNavzdory tomu se Bevkova tvořivost se nezastavila. Nadále ještě posílal svoje básně studentskémudo studentského listu ''Zora'' a redaktorce ''Domačega prijatelja'' [[Zofka Kveder|Zofce Kveder]]. Po maturitě, roku [[1913]], šel učit do vesnice Orehek, později byl přeložen do Novak nad Cerknem. Čtyři roky po maturitě, za 1.[[První Světovésvětová válka|První světové války]] byl vojákem na východní frontě a na krátkou dobu i na vojenské škole v [[Maďarsko|Maďarsku]]. Během války byl stíhán za protirakouské myšlenky.
 
Když se vrátil, opustil učitelský post a stal se redaktorem lublaňského ''Večenaga Lista''. Když jejej přestali vydávat, rozhodl se pro řízení kulturní rubriky v časipisu ''Slovenec''. Současně svůj čas věnoval divadlu – vedl ochotníky a režíroval je. Na konci roku [[1920]] se navzdory fašistickému útisku vrátil do Gorice a zachovávalsnažil se zachovávat slovinský jazyk svými romány. Na jaře [[1935]] byl společně s Francetem Steletem ina [[Josip Vidmar|Josipem Vidmarem]] ve [[Španělsko|Španělsku]]. Tam spřátelil se spřátelil Zoranem Mušičem (malířem). [[Fašismus]] stále více utiskoval Slovince v [[Přímoří-Gorski Kotar|Přímoří]], také Bevk okusil fašistické vězení. Roku [[1943]] uprchl s vězení a stal se jedním z nejdůležitějších vůdců národněosvobozeneckého hnutí na Slovinském přímoří.
 
Po druhé světové válce nadále žil v [[Terst]]u, poté v Lublani, kde roku [[1970]] umírá. V roce [[1953]] se stal členem SAZU (Slovinská akademie věd), získal dvakrát Prešerenovu cenu a to v letech [[1949]] a [[1954]]. Obyvatelé [[Nova Gorica|Nové Gorice]] mu s hrdostí postavili pomník, po něm se jmenuje také hlavní náměstí, a pak také knihovna.
 
==Literární činnost==
 
Bevkovo literární dílo je velmi obsáhlé, jelikož zahrnuje básně, historické i soudobé romány, novely, povídky, dramata, pohádky a básničky pro děti a mládež, filmové scénáře, cestopisy a překlady. Když se podíváme na seznam jehotoho dělco vytvořil, zjistíme, že čítá přes 100 děl. Už před první světovou válkou a během ní Bevk psal básně, pro které je příznačná chvějící se rytmika, odvážná symbolika a upřímný prožitek. Na jeho básně měl zprvu velký vliv [[Oton Župančič]], později pak jako básník tíhnul k expresionismu. Psaní se učil od domácích spisovatelů se je učil. Tady je především cítit vliv [[Ivan Cankar|Ivana Cankara]]. Později pak Bevk přešel k realistickému popisu soudobé látky, což se naučil od ruských in francouzských realistů. Svoje díla uveřejnil skoro ve všech dostupných novinách a časopisech. Bevkovi příběhy se odehrávají vena slovinském Přímoří, zajímá ho život měšťanů, odloučených horských venkovanů na Cerkljansku a Tolminsku. V jeho díle se seřazuje množství reálných osob, u kterých Bevk odhalovalsledoval především boj za živobytí, pravdu, lásku a krásu. Jeho lidé, kterým je láska hlavní zpruhouvzpruhou, bojují za živobytí, půdu, domodomov, majetek. Mnozí mezi nimi jsou chamtivýchamtiví, lakomýlakomí, hamižní, nanasytnínenasytní, někteří se vydávají na cestu zločinu nebo podivínství. Když chtěl obsáhnout celého člověka a pocítitvcítit se do lidských utrpení, vypátralodkryl veu svých lidechpostav a jejich okolí plno hrůz, násilí, krve, černačernoty a zla. Ve fašistickém období se vzepřel násilí, zotročování a vyhlazování slovinského obyvatelstva. kvůliKvůli cenzuře nemohl vše napsat přímo, proto leckde jen naznačil nebo pak své příběhy přenášel do minulosti, při čemž mu byla historie jen kulisou.
 
Známé Bevkovi povídky z venkovského života jsou ''Krivda'' a ''Ljudje pod Osojnikom''. Podle obsahu a stylu je nejvíce znám Bevkův román ''Kaplan Martin Čedermac'' (1938), ve kterém spisovatel odsuzuje znárodňování, násilí na lidech a protinárodní církevní fundace v době fašistické Itálie. Aby se chránil před fašistickou policií, musel Bevk dílo vydat v Lublani pod pseudonymem Pavle Sedmak. Ještě před válkou a po ní France Bevk napsal mnoho děl pro mládež. Jeho vřelý vztah k dětem mu pomáhal, vytvářel, co je zajímalo a co bylo důležité pro jejich výchovu. Nejmenším vyprávěl pohádky, větší pak provázel světem, učil je kulturním znalostem nebo jim vyprávěl o svém životě. Do děl pro mládež nevtíravě zapisoval poznání o přírodě, společnosti, životě a vlastenectví. Jedna z nejoblíbenějších Bevkových povídek je ''Pestrno''. Příběh ukazuje tíseň a starosti minulých dob, mimo to pak také dětskou zvědavost, radostné očekávání a veselé dětské hry. V povídkách ''Pastirci''a''Grivarjevi otroci'' dovedl Bevk svoje mladé čtenáře do tolminských hor, mezi chudé vesničany a rolníky. Jejich děti musí už jako deseti nebo dvanáctiletí do služby k bohatým hospodářům. Kniha ''Tonček'' vypráví o chlapci, který žil v Gorici, kde fašisti zavřeli všechny školy a musel se učit italsky. Důležitým dílem je také příběh ''Lukec in njegov škorec'', v kterém popisuje, jak se Lukec a jeho matka vydali na cestu lodí do Ameriky, kde je čekal otec, který ještě před nimi odešel pracovat a zkusit »štěstí za velkou louží«.
 
V povídkách pro mládež je Bevkův styl a jazyk nejčistší a nejlepší, protože se v nich nejvíce přibližuje bohatství a přirozenosti lidového jazyka a stylu. France Bevk důrazně trval na tom, aby se zachoval slovinský jazyk. Se svým dílem posiloval národní vědomí, což bylo důležité jako příprava na boj za osvobození.
 
 
 
*''Gospodična Irma'' ([[1930]])
*''Mrtvi se vračajo'' ([[1930]])
*''In sonce je obstalo'' ([[1931]], vjako knjigikniha izidevyšla roku [[1963]])
*''Človek brez krinke'' ([[1934]]; otištěno pod názvem ''Brez krinke'' roku [[1960]])
*''V mestu gorijo luči'' ([[1936]], později ''Morje luči'')
*''Suženj demona'' ([[1925]])
*''Beg pred senco'' ([[1926]])
*''Začudene oči'' (autobiografskýautobiografický spis; [[1936]])
 
'''Díla pro mládež'''
* ''Jagoda'' ([[1930]])
* ''Lukec in njegov škorec'' ([[1931]])
* ''Lukec išče očeta'' ([[1932]]; tato kniha a ''Lukec in njegov škorec'' byli roku [[1954]] spojenispojené)
* ''Tovariša'' ([[1934]])
* ''Pastirci'' ([[1935]])
* ''Pestrna'' (Vycházela v časopise pro mláděž - ''Mladinski list'' mezi roky [[1937]]-[[1938]]. V knižní podobě je od roku [[1939]])
* ''Tonček'' ([[1948]])
* ''Mali upornik'' ([[1951]])
 
'''Spisy'''
*''Izbrani spisi'' (pro dospělé; od [[1951]])
*''Mladost med gorami'' (pro mládež; [[1960]])
*''Otroci samote'' (pro mládež; [[1963]])
Bouře, přeložil: Jan Severin ([[1966]])
 
==Odkazy==
{{NK ČR|France AND Bevk}}
{{Portál Slovinsko}}
 
===Reference===
{{Překlad|sl|France Bevk|5389086}}
 
===Externí odkazy===
* http://en.wikipedia.org/wiki/France_Bevk
* {{sl}}http://www.francebevk.net/Levi-okvir/Nekaj_o_Bevku.htm
 
 
41

editací