Uničov: Porovnání verzí

Dějiny nejstaršího osídlení Uničovska sahají až do [[doba kamenná|doby kamenné]]. [[Archeologie|Archeologické]] nálezy keramických nádob, například páskové a malované [[keramika|keramiky]] z [[Brníčko|Brníčka]], Dolní Sukolomi a [[Želechovice|Želechovic]], později také keramiky nálevkovitých a [[Kultura se zvoncovitými poháry|zvoncovitých]] pohárů, se vyznačují typickou výzdobou a tvarem. Vedle zbytků nádob byly v okolí Uničova a v [[cihelna|cihelnách]] v Brníčku a Dolní Sukolomi nalezeny také pazourkové nástroje, jejichž způsob opracování je podobný jako u nálezů v [[Předmostí u Přerova (archeologická lokalita)|Předmostí]] a v [[Mladeč|Mladči]]. V cihelnách byly nalezeny i zvířecí kosti: např. [[mamut]]í [[kel|kly]] o délce 160 cm v cihelně na Šibeníku, v Dolní Sukolomi čelist mladého [[Nosorožcovití|nosorožce]]. V cihelně v Dolní Sukolomi byly kromě jiného nalezeny i [[hrob]]y čtyř skrčenců s nádobami. Počet nálezů je dokladem existence velkého [[pravěk]]ého tábořiště.

Blízká ložiska [[železná ruda|železné rudy]] byla příčinou rozvoje [[metalurgie|metalurgické]] výroby; z [[8. století|8.]] - [[9. století]] pocházejí [[pec]]epece na tavení železa nalezené u Dolní Sukolomi, Brníčka a Želechovic. Želechovický nález tavicích pecí patří mezi nejvýznamnější archeologické památky na Uničovsku. V roce [[1950]] [[Akademie věd České republiky|akademik]] Josef Poulík prokázal, že jde o rozsáhlou soustavu pecí ve dvou rovnoběžných řadách pocházející z 8. - 9. století, tedy velmi pravděpodobně z doby před vznikem [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]]. Ve vzdálenosti asi třiceti metrů od pecí byly nalezeny základy osady a nedaleko pak i povrchové naleziště železné rudy. Celkem archeologové odkryli 24 pecí, z nichž bylo možno při jedné tavbě získat až jeden [[metrický cent]] čistého železa.

Markrabí uzavřel smlouvu se zástupcem německých kolonistů Theodorichem (Dětřichem), aby jako tzv. lokátor vytyčil na propůjčené půdě poblíž [[Říční brod|brod]]u přes [[řeka|říčku]] [[Oskava (řeka)|Oskavu]] budoucí město, vyznačil [[náměstí]] a vyměřil pozemky pro budování domů (tzv. městiště). Smlouva byla pravděpodobně jen ústní, její originální text není znám. Vysazení města bylo úspěšné a Theodorich se stal prvním uničovským fojtem čili [[rychtář]]em. Tato funkce mu byla dána dědičně. Theodorichovo jméno dodnes nese obec [[Dětřichov (Uničov)|Dětřichov]] nedaleko Uničova, již uničovský rychtář velmi pravděpodobně též založil.

K městu tehdy patřil obvod zahrnující již existující vesnice [[Medlov (okres Olomouc)|Medlov]] a [[Střelice (Uničov)|Střelice]], k nimž později přibyly nově založené osady: již zmíněný Dětřichov, [[Benkov (Uničov)|Benkov]] a [[Renoty]]. S městem splynula i původní osada Uničov; její název se zachoval v lidovém povědomí i v následujících stoletích, avšak stále více jej překrývalo nové jméno, jež městu dali němečtí zakladatelé - Nové Město neboli Neustadt. V historických pramenech jej najdeme i pod názvy Nova Civitas, Neunstadt, Newnstedtlein a od roku [[1601]] jako Mährisch Neustadt.

Už při založení města [[Přemyslovci]] zjevně předpokládali, že se Uničov stane důležitým centrem severozápadní Moravy, čemuž odpovídalo například velkoryse vyměřené náměstí. Předpokládaný význam města tkvěl v zamýšlené těžbě [[stříbro|stříbra]] a železné rudy. Podle listiny z roku [[1234]] měli těžaři sídlit v Uničově, kontrolovat [[Důl|hornictví]] od horního toku [[Morava (řeka)|Moravy]] až po řeku [[Bystřice (přítok Moravy)|Bystřici]] a vytěžené kovy svážet přímo do města - tato ustanovení jsou prvním dokladem horního práva v naší zemi. Očekávání, jež stát do Uničova vkládal, se však zcela nenaplnila.

Panovník - „zřizovatel“ města - měl samozřejmě zájem na jeho ekonomické prosperitě. Příjmy plynoucí z poplatků obyvatel byly důležitou součástí státního rozpočtu. Pro ekonomiku města měla velký význam [[Městské právo|městská práva]], tj. výsady udělené panovníkem. Uničovští měšťané měli například výhradní právo prodeje [[maso|masa]] a [[chléb|chleba]] do vzdálenosti jedné [[míle]] od [[hradby|hradeb]] (později bylo rozšířeno i na řemesla), právo na výnos z [[mýtné|mýta]] (přičemž uničovští měšťané naopak v jiných městech platit mýto nemuseli), právo pořádat výroční [[Tržiště|trh]]y, právo skladu atd. Vedle výsad hospodářského rázu získal Uničov také další práva, například právo zvolit si městský [[soud]].

O významu města hovoří i další historický fakt. V polovině 14. století uzavřel Uničov s Olomoucí a Litovlí, jež byla čerstvě „povýšena“ na město, pakt o vzájemné pomoci. Členové tohoto trojměstí měli společně prosazovat [[právo]] a dbát na bezpečnost v celé oblasti a v případě potřeby si pomoci i vojensky. V dobách [[Husitství|husitských válek]] dokázala tato [[unie]] postavit vojsko o síle až čtyř tisíc mužů! Dohoda mezi městy platila téměř sto let.

Mezi měšťany té doby najdeme i pozdějšího osobního [[lékař]]e [[Václav IV.|Václava IV.]] a [[Arcidiecéze pražská|pražského]] [[arcibiskup]]a [[Zikmund Albík|Zikmunda Albíka z Uničova]] ([[1358]] - [[1427]]), řečeného Moudrý (Weis). Lékařství vystudoval v letech [[1378]] - [[1382]] na [[univerzita|univerzitě]] v [[Praha|Praze]] a toto vysoké učení si vybral za své další působiště. Sigismundus Albicus byl jedním z prvních autorů lékařských spisů, které studenti medicíny v Praze používali. Roku [[1403]] si jej král [[Václav IV.]] vybral za osobního lékaře. Byl oblíbeným a vyhledávaným lékařem a svou praxi provozoval po celé Praze. V roce [[1411]] se na přání Václava IV. nakrátko stal pražským arcibiskupem - král se tak chtěl odměnit svému lékaři a příteli. Možná i pro toto přátelství potvrdil Václav IV. téhož roku městu Uničovu všechna dříve udělená privilegia. Arcibiskupský úřad Albík opustil v září [[1412]] v ovzduší počínajících [[reformace|reformačních]] půtek. Po náhlém úmrtí krále Václava IV. roku [[1419]] odjel Albík z Prahy do Olomouce, pak do [[Brno|Brna]] a nakonec do [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. V roce [[1425]] se stal v [[Budín (Budapešť)|Budín]]ě osobním lékařem císaře [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]] a o dva roky později tam také zemřel. Třebaže v některých historických pracích bývá vyzdvihován Albíkův český původ, podle dobových zpráv to byl údajně „tuhý a skúpý Němec“, který prý dokonce ani neuměl česky.

Dosud převážně německý národnostní charakter města se začal velmi rychle proměňovat po vzplanutí [[Husitství|husitské revoluce]]. Také v Uničově se ve dvacátých letech [[15. století]] střetli husitští kališníci s [[katolík]]y. Ke kalichu se hlásilo zejména slovanské obyvatelstvo, zatímco katolicismus vyznávali především Němci. Roku [[1421]] dal král [[Zikmund Lucemburský]] město do podřízenosti olomouckému biskupovi [[Jan XII. Železný|Janu Železnému]], aby je učinil oporou katolické strany. Již následujícího roku však Uničov obsadilo vojsko [[Litva|litevského]] knížete [[Zikmund Korybutovič|Zikmunda Korybutoviče]], „dožádaného krále českého“, jehož husité zamýšleli učinit novým panovníkem. Korybut ustanovil vojenským velitelem města [[Hejtman (vojenství)|hejtman]]a Dobeslava Puchalu, zlikvidoval dosud německou správu Uničova a ve farním kostele zavedl přijímání pod obojí způsobou. Město se počeštilo a na několik let se stalo jednou z významných bašt husitství na Moravě. Tato situace však trvala jen krátce. Někdy mezi roky [[1427]] - [[1430]] město přešlo do rukou markrabího Albrechta, spojence Zikmunda Lucemburského; Albrecht dal problematické město nakonec vojensky obsadit v září roku [[1436]]. Vliv německých katolíků ve městě se začal opět posilovat, a tak již roku [[1432]] Uničov po boku Litovle a Olomouce vojensky zaútočil na husitský Šternberk. O pět let později se trojměstí znovu spojilo, když Litovel obsadili táborité vedení hejtmanem Pardusem z Horky. Uničov spolu s Olomoucí neprodleně přispěchal na pomoc a během desetihodinového boje byla Litovel od husitských vojáků osvobozena.

[[15. května]] [[1619]] přijela do města stavovská komise a podpořena rotou rejtarů ustavila novou městskou radu. Na místa původních, většinou již katolických [[Šepmistr|konšelů]] byli jmenováni evangelíci v čele s [[úsov]]ským [[písař]]em Václavem Držovským. Když bylo stavovské povstání na [[Bílá horaHora (Praha)|Bílé hoře]] poraženo, došlo na tresty. Za to, že se Uničov „účastnil“ stavovského povstání, mu byla roku [[1622]] odňata privilegia královského města a do svého vlastnictví jej jako [[léno]] od panovníka převzal pán úsovského hradu [[Karel z Lichtenštejna]]. Potupné poddanství trvalo deset let. Roku [[1629]] se měšťané proti trestu odvolali a požádali o nové přešetření. Královská kancelář záležitost prozkoumala a roku [[1632]] bylo město od rozsudku osvobozeno. Císař [[Ferdinand II. Štýrský]] potvrdil dřívější privilegia - ovšem s tím, že se budou vztahovat jen na katolíky, kteří jediní se nadále budou moci stávat uničovskými měšťany. O rok později bylo město osvobozeno od pivní daně (tzv. pivního tácu), získalo povolení konat dobytčí trhy a právo mílové na obchod s obilím.

Roku [[1642]] vtrhlo na Moravu [[švédsko|švédské]] vojsko vedené [[Lenart Torstensson|Lenartem Torstenssonem]]. Olomouc dobylo [[14. června]], Litovel a [[Mohelnice|Mohelnici]] krátce nato. Uničovští měšťané se hrdinně bránili a švédské přesile podlehli až po šestidenním odporu [[18. června]]. Na výplatném muselo město zaplatit 109 000 říšských [[Jáchymovský tolar|tolar]]ů. Vlády ve městě se ujal plukovník Dankvart, na jehož způsoby si Uničovští stěžovali dokonce u samotného Torstenssona. Další rána postihla Uničov [[2. června]] [[1643]], kdy velký požár zničil většinu města i s [[předměstí]]m - vedle 357 domů vyhořel i kostel a [[fara]]. Zatímco město hořelo, švédští vojáci se [[4. června]] ubránili útoku císařské armády. Švédové zůstali v Uničově až do konce války a odešli teprve roku [[1650]], když byla naplněna ujednání [[vestfálský mír|vestfálského míru]].

Ekonomicky se město propadlo mezi desítky podobných druhořadých měst. V polovině [[18. století]] zde působilo 13 cechů se 110 mistry, 22 [[tovaryš]]i a 10 učni. Nejstarší byl cech [[Krejčovství|krejčovský]], zmiňovaný již v roce [[1494]], mezi významnější patřil také cech [[Pekařství|pekař]]ský, [[Obuvnictví|ševcovský]], [[tesařství|tesařský]], [[zedníkZednictví|zednický]] a soukenický. V roce [[1767]] (poté, co byla z Uničova přeložena do [[Hodonín]]a [[tabák]]ová [[manufaktura]] založená roku [[1714]]) vznikla ve městě textilní [[manufaktura]] na zpracování [[Ovčí vlna|vlny]], která se časem stala jednou z nejvýznamnějších v [[monarchie|monarchii]]. Roce [[1778]] zahájil provoz měšťanský [[pivovar]] v nynější Panské ulici. Dalším důležitým podnikem se od roku [[1815]] stala barvírna a tiskárna kartounů Eduarda Jerzabka vyrábějící [[modrotisk]]y napodobující vzory ze středomoravských lidových [[kroj]]ů.

Nejvýznamnějším okamžikem v ospalém životě venkovského městečka se roku [[1770]] stalo setkání císaře [[Josef II.|Josefa II.]] s pruským králem [[Fridrich II. Veliký|Fridrichem II. Velikým]]. Uničov se v týdnu od [[31. srpna]] do [[7. září]] stal pomyslným centrem [[habsburská monarchie|habsburské monarchie]]. Smyslem schůzky státníků, jíž se účastnil i [[kancléř]] [[Václav Antonín Kounic|Kaunic]], bylo dohodnout společný postup Rakouska a Pruska vůči [[Rusko|Rusku]], jež stále intenzivněji pronikalo na [[Balkán]]. Císař Josef II. byl ubytován na náměstí v domě moravských stavů, králi Fridrichovi II. byl dán k dispozici dům U Černého orla spolu se dvěma domy v sousedství. Při setkání se chtěl císař pochlubit zdatností své armády, a proto nechal k Uničovu přesunout 26 regimentů [[pěchota|infanterie]] a 36 švadron [[jezdectvo|jízdy]]. Vojáci pod velením [[maršál]]ů [[Ernst Gideon von Laudon|Laudona]] a Stampy se utábořili mezi [[Újezd (okres Olomouc)|Újezdem]] a Želechovicemi a v okolí města začaly velké [[Vojenský manévr|manévr]]y. Již [[5. srpna]] však cvičení značně zkomplikovalo počasí; průtrž mračen zvedla hladinu Oskavy, která vyplavila část vojenského ležení, a v [[bahno|rozbahněném]] terénu za vytrvalého [[déšť|deště]] nebylo možné v manévrech pokračovat. Císař s králem proto trávili většinu času mimo jednání při hostinách a divadelních představeních - pro vídeňskou operu a balet byl dokonce před radnicí postaven [[dřevo|dřevěný]] [[pavilón]].

V roce [[1850]] se uzavírá historie Uničova jako královského města. V letech [[1848]] - 1850 byly z uničovského poddanství propuštěny vsi [[Dětřichov (Uničov)|Dětřichov]], [[Libina]], [[Nová Dědina (Uničov)|Nová Dědina]], [[Renoty]], [[Ruda nad Moravou|Ruda]], [[Střelice (Uničov)|Střelice]] a městečko [[Loštice]].

Demontáž Sudetenlandu proběhla v Uničově rychle a bez [[Výtržnost|incident]]ů. Zcela bez krve se však tyto události přece jen neobešly. Večer [[4. ledna]] [[1919]] ''„několik nerozvážných mladých lidí pod vedením bolševických elementů“'' (jak se píše v městské kronice) odzbrojilo hlídku u radnice a dav asi dvou set lidí pak vyrazil směrem ke kasárnám. V přestřelce byl smrtelně zraněn jeden z vůdců davu, na straně vojáků podlehl těžkému zranění nadporučík Illek.

[[21. srpna]] město spatřilo [[Polsko|polské]] [[tank]]y, jež projížděly Uničovem směrem na [[Medlov (okres Olomouc)|Medlov]]. Vojáci se zastavili jen u Uničovských strojíren. Příslušníci [[Lidové milice|Lidových milicí]] okupantům sdělili, že o podnik se dokáží postarat sami a žádnou „bratrskou pomoc“ nepotřebují.