Otevřená společnost a její nepřátelé: Porovnání verzí

{{upravitLit}}

K rozhodnutí napsat knihu '''''Otevřená společnost a její nepřátelé''''' dospěl Popper v březnu 1938, v den, kdy se dozvěděl o vpádu Němců do Rakouska. Psaní se protáhlo až do roku 1943, takže její obsah je částečně poznamenán nejistým průběhem války. Autor v ní nastiňuje některé obtíže, které stojí před naší civilizací. Ta může směřovat buďto k lidskosti, svobodě a rovnosti nebo k totalitě.

V češtině vyšla jeho kniha poprvé v roce 1994 (v roce jeho smrti) v nakladatelství ISE v edici OIKÚMENÉ ve dvou svazcích rozdělených tématicky na část ''I - Uhranutí Platónem'' a ''II - Vlna proroctví: Hegel, Marx a co následovalo''. Překladu se po částech ujali Miloš Calda a Jana Odehnalová. K samotnému textu ještě autor připojil Poznámky, které nemusí běžný čtenář číst, ale jsou velkým přínosem pro odborníky, neboť obsahují mnoho odkazů a polemik. Poznámky tvoří celkově celou třetinu díla, v první části zabírají téměř polovinu svazku.

 

Co Popper chápe pod pojmem „otevřená společnost“, můžeme pochopit z citátů, které vybral na úvod svého díla:

 

Ve prospěch otevřené společnosti (kolem r. 430 př. Kr.):

 

Athéňan Periklés

 

Proti otevřené společnosti (asi o 80 let později):

 

''Nejdůležitější jest, aby nikdo nikdy nebyl nepodroben nadvládě, ani muž ani žena, a aby ničí duše nebyla trvale zvyklá, ani při vážném jednání ani při hrách, aby člověk něco dělal samostatně sám o sobě, nýbrž aby i ve válce i v míru ustavičně hleděl na nadřízeného, poslouchal ho a tak žil, dávaje se od něho i v nejmenších podrobnostech řídit, jako je na příklad stát, kdykoli se to přikazuje, jít, cvičit, mýt se, jíst… jedním slovem je třeba zvykáním naučit duši, aby nepomýšlela, ba aby vůbec nebyla schopna dělat něco odloučeně od ostatních…''

 

 

Co je autorovým cílem jasně naznačuje předmluva k prvnímu vydání v němčině z roku 1943:

 

''Jestliže je v této knize adresováno pár ostrých slov několika největším intelektuálním vůdcům lidstva, nebylo mým motivem - alespoň doufám - přání umenšit jejich význam. Spíše to vyplynulo z mého přesvědčení, že má-li naše civilizace přežít, musíme se zbavit zvyku uctívat velké osobnosti. Velké osobnosti se mohou dopustit velkých chyb; jak se tato kniha snaží ukázat, někteří z největších vůdců minulosti podpořili odvěký útok na svobodu a rozum. Jejich vliv, kterému je příliš zřídka kladen odpor, nepřestává oklamávat a rozdělovat ty, na jejichž obraně závisí civilizace. Odpovědnost za toto tragické a možná i osudové rozdělení padá na nás, váháme-li s přímočarou kritikou toho, co je nepochybnou součástí našeho intelektuálního dědictví. Nebudeme-li kritizovat jednu jeho část, možná tím přispějeme k jeho úplnému zničení.''

''Tato kniha je kritickým úvodem do politické filosofie a filosofie dějin a přezkoumáním některých zásad společenské obnovy. Cíl a pří-stup jsem naznačil v Úvodu. Problémy naší doby se zabývá dokonce i tam, kde se ohlíží do minulosti; velice jsem se snažil formulovat je co nejjednodušším způsobem, neboť jsem doufal, že se mi podaří vyjasnit věci, které se týkají nás všech.''

''Ačkoli tato kniha nepředpokládá nic než nezaujatého čtenáře, nejde v ní ani tak o zpopularizování probíraných otázek jako o odpovědi na ně. Protože jsem se však pokusil o obojí, zařadil jsem vše, co bylo odbornějšího rázu, do Poznámek, zařazených na konci knihy.''