Justus von Liebig: Porovnání verzí

Odebráno 180 bajtů ,  před 11 lety
Oprava opakujících se referencí
(+ titul)
(Oprava opakujících se referencí)
== Životopis ==
 
Liebig byl synem drogisty a své vzdělání zahájil v jedné z [[mnichov]]ských lékáren a pokračoval od roku [[1820]] studiem chemie na univerzitě v [[Bonn]]u. V Březnu [[1822]] musel studia přerušit, protože se zúčastnil studentských bouří a byl členem zakázaného Burshcenschaftu. Vrátil se do [[Darmstadt]]u, kde se z téhož důvodu ocitl v městském vězení. Přesto měl ještě téhož roku odjet na základě velkovévodského stipendia do [[Paříž]]e, kde pracoval v laboratoři francouzského chemika [[Joseph Louis Gay-Lussac|J. L. Gay-Lussaka]] (1778–1850).Na doporučení německého učence [[Alexander von Humboldt|A. von Humboldta]] (1769–1859) byl roku [[1824]] povolán jako mimořádný profesor na univerzitu do [[Giessen]]u, kde proslul založením vynikající laboratoře. Když se stal roku [[1825]] řádným profesorem, vybudoval chemicko-farmaceutický ústav, první v Německu, kde byla praktická cvičení studentů neoddělitelným doplňkem přednášek z chemie.<ref name = "Listy">Listy (11) Chemikové, Encyklopedická edice, Praha 1998, ISBN 80-86044-11-4</ref> V roce [[1845]] byl povýšen do dědičného šlechtického stavu barona jako Svobodný pan z Liebigu. V roce [[1952]] přijal pozvání bavorské vlády, aby nastoupil jako řádný profesor na Mnichovskou univerzitu, kde setrval až do své smrti roku [[1873]].<ref>Justus Liebig, German chemist (1803-73) from the Encyclopaedia Britannica, 10th Edition (1902)</ref>
 
== Výzkum a objevy ==
Liebig se v té době ale především věnoval analýze organických látek – [[Kyselina močová|kyseliny močové]], [[Kyselina hippurová|hippurové]], [[kafr]]u a jiných – a shledal, že používané postupy jsou komplikované a pomalé. Švédský chemik [[Jöns Jacob Berzelius|J. J. Berzelius]] (1779–1848) potřeboval například k analýze 7 sloučenin 18 měsíců. Liebig, jehož zajímala i aparaturní stránka, vypracoval v roce 1831 nový systém a stal se zakladatelem moderní organické analýzy. Dodnes je běžně používán [[Liebigův chladič]]; oproti tomu se spíše raritou stal tzv. [[kalyaparát]]. Jeho postup, známý jako Liebigova elementární analýza, celý proces zrychlil, takže Liebig dokázal analyzovat 72 sloučenin během 3 měsíců. Patřily mezi ně například [[koniin]] a [[kofein]]. O rok později připravil některé chlorderiváty uhlovodíků, mj. [[chloroform]], a spolu s německým chemikem [[Friedrich Woehler|F. Wöhlerem]] (1800–1882) vypracoval představu o [[radikál]]ech jako skupinách atomů, které jsou přítomné v určitých třídách sloučenin. První z radikálů, které spolu objevily, nazvali [[benzoyl]], protože pocházel z [[Kyselina benzoová|kyseliny benzoové]], přičemž koncovku „yl“ použili z řečtiny, kde „hyle“ znamená hmotu.
 
V roce 1837 pobýval Liebig v [[Anglie|Anglii]] a [[Irsko|Irsku]], kde se zajímal o průmysl a zemědělství a soustředil se na zemědělskou chemii, jejímž zakladatelem se stal. Původně se domníval, že rostliny získávají [[dusík]] přímo ze vzduchu, ale na svém experimentálním poli v Giessenu se přesvědčil o složitosti problému.<ref>Listy (11) Chemikové,name Encyklopedická= edice, Praha 1998, ISBN 80-86044-11-4<"Listy"/ref> Ve svém díle ''„Die Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikultur und Physiologie“'' z roku [[1840]] upozornil na ohromná množství živin, které rostliny odnímají každou sklizní sezonu a na základě četných rozborů kulturních plodin dovodil, že chlévská mrva nemůže nahradit v dostatečném množství ztráty způsobené sklizní. Liebig na základě svých zkušeností také vyslovil známý [[zákon minima]]. Přispěl tak k zavedení a rozvoji výroby průmyslových hnojiv.<ref>Andrlík, K., Přehled chemie a chemické technologie I., 1954</ref>
 
Roku [[1842]] se jako první pokusil v odborném spise položit přírodovědné základy medicíny. O pět let později jeho studie masa a vývaru z něj vedly z založení Liebegova masového extraktu doporučovaného jako posilující potravina. Roku [[1852]] byl povolán do [[Mnichov]]a, kde se nadále věnoval praktickým problémům jako byla výroba kypřícího prášku do pečiva nebo potravy pro kojence.<ref>Listy (11) Chemikové,name Encyklopedická= edice, Praha 1998, ISBN 80-86044-11-4<"Listy"/ref>
 
V roce 1832 založil časopis Annalen der Pharmacie, který uveřejňoval hlavně nové práce z organické chemie. Po jeho smrti byl časopis v roce 1873 přejmenován na Justus Liebig's Annalen der Chemie, jak je znám dodnes.<ref>Listy (11) Chemikové,name Encyklopedická= edice, Praha 1998, ISBN 80-86044-11-4<"Listy"/ref>
 
== Hlavní díla ==
716

editací