David El'azar: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot změnil: ru:Элазар, Давид; kosmetické úpravy |
m →Náčelník Generálního štábu: Sinaj (poloostrov) |
||
Řádek 18:
[[1. říjen|1. října]] [[1973]] vypukla [[Jomkipurská válka]] útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla IOS zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela Elazarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem [[Aman (zpravodajská služba)|Amanu]] [[Eli Zeira|Eli Zeirou]] a [[Ministr obrany Izraele|ministrem obrany]] [[Moše Dajan]]em odmítnuta, neboť válka je prý nepravděpodobná. Elazar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na [[5. října]]. Dajan navíc zamítl Elazarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo preemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.
Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na [[Sinaj (poloostrov)|Sinaj]]i. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a [[16. října]] izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. Elazar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků, např. Dajana, který hovořil o „''pádu Třetího chrámu''.“ Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. Elazar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli ([[Aharon Jariv|Aharona Jariva]], [[Chajim Bar-Lev|Chajima Bar-Leva]] či [[Rechavam Ze'evi|Rechavama Ze'eviho]]) a kteří dokázali přinést řadu zkušeností.
Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu zbůsobu vedení války generálem [[Ariel Šaron|Šaronem]] podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.
| |||