Hospodářské dějiny Československa: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Literatura: prameny
Řádek 211:
 
==Období budování kapitalismu a institucí tržní ekonomiky [[1990]]- [[1992]]==
Po ustanovení nové vlády "národní oběti" [[27]]. [[červenec|července]] [[1990]] se stal ministrem financí federální vlády [[Václav Klaus]] a prosadil doktrinu [[šoková terapie|šokové terapie]], tedy asanaci hospodářského systému ČSSR a [[privatizace|privatizaci]] ekonomiky v plném rozsahu. Privatizace se dělila na tři základní procesy, známé jako [[restituce]], [[malá privatizace]], a [[velká privatizace]]. Zákonodářství,které by pro ni zajistilo právní mantinely,bylo záměrně podceněno. Nebyl vytvořen institucionální rámec etického jednání v privatizaci. Přirozený rámec privatizační morálky scházel jaksi přirozené.<ref>ibidem</ref>
Smyslem privatizace nebylo na prvním místě zvýšení efektivnosti fungování jednotlivých podniků, nýbrž vytvoření primární struktury soukromých vlastníků. Smyslem privatizace v Československu bylo zásadní zlomení ekonomické moci komunistického státu. Bylo to přiznáno mnohem později v memoárech tehdejších činitelů<ref>Petr Husák:Budování kapitalismu v Čechách,vyd.Volvox Globator, 1997,výrok ekonoma Tomáše Ježka,poradce pro kuponovou privatisaci</ref>
 
[[Kuponová privatizace]]-, její postatou bylo, že část podnikúpodniků se přeměnila v státní akciové společnosti pod správou Fondu národního majetku a jejich akcie se měly privatizovat masově veřejným nárokem každého občana na tzv.kuponovou knížku (za tisic Kčs) a na základě nabídky a poptávky se mohl občan (DIK-držitel investičních kupónů) účastnit na řízeném akciovém vnitřním trhu "koupí" akcí za kupónové body, aniž by věděl skutečnou cenu akcí. Kuponovou privatizací se stát vzdal svého dosavadního vlastnictví ( práv vlastnictví) a přesunul je na nové akcionáře - DIK-y. Tenhle rozdrobený majetek však nemohl být spravován, akcionáři nemohly svá práva prakticky uplatnit. Fakticky DIK-ové nebyly konkrétními vlastníky, nýbrž stali se burzovnímí spekulanty. Státní podniky tak byly ponechány napospas a v rukou dosavadních manažerů,často bývalých nomenklaturních kádrů KSČ, neno náhodně dosazených dobrodruhů. Aby kuponová privatizace neskončila debaklem, zákonem č.248/1992 sbSb.Z. vznikli [[investiční společnosti]] a [[investiční fondy]], které měli fungovat jako obchodní společnosti,jejichž předmětem podnikání je kolektivní investování, přičemž mějíměly právní formu akciové společnosti. Na tom samém principu vznikali i [[Investiční privatizační fondy]] jako správci investičních bodů DIK-ů.
Nastaly privatizační vlny, v té první z ledna 1992 (požděně začala až v květnu) bylo předloženo na 2 436 privatizačnich projektů na podniky, v druhé vlně bylo 2 231 projektů. V rámci kuponové privatizace přešel z Fondu národního majetku bezplatně do rukou DIK-ů majetek v hodnotě 341 miliard Kčs, asi polovina DIK-ů jej svěřila investičním fondům, které si tento majetek osvojili jako zcela soukromnésoukromé vlastnictví.
Na základě rozporů v praktickém uskutečňování privatizace a transformace mezi českými a slovenskými ekonomickými představiteli a disporoporcemi v navrhování a privatizačních projektech podniků celostátního významu docházelo k dramatickému konfliktu mezi vedoucími politiky české a slovenské representace, které vyústily v rozdělení Československa k [[31]].[[prosinec|prosinci]] [[1992]].
 
Na základě rozporů v praktickém uskutečňování privatizace a transformace mezi českými a slovenskými ekonomickými představiteli a disporoporcemi v navrhování a privatizačních projektech podniků celostátního významu docházelo k dramatickému konfliktu mezi vedoucími politiky české a slovenské representace, které vyústily v rozdělení Československa k [[31]].[[prosinec|prosinci]] [[1992]].
 
== [[Zánik Československa]] Období dělení Československa 1993==