Gustav Adolf Lindner: Porovnání verzí

Dalším jeho vzorem byl tedy C. A. Helvétius, který byl přesvědčen, že člověk je takový, jakým jej utváří prostředí, a to především společenské. Lindner se také roku [[1877]] ujal německého vydání jeho knihy: „'''O člověku, jeho duševních silách a jeho výchově'''“.

 

 

Mladý Lindner, na matčino přání, vstoupil roku [[1846]] do katolického semináře, ze kterého byl o rok později nucen odejít, jelikož podepsal petici na podporu konstituce. Poté se zapsal na studium práv na pražské univerzitě a o rok později přešel na studium filosofie, matematiky a fyziky. Toto studium zakončil roku [[1850]] a stal se středoškolským profesorem. Pracoval pak na Akademickém gymnáziu v Praze, [[Rychnov nad Kněžnou|Rychnově nad Kněžnou]] a poté na osmitřídním gymnáziu v Jičíně, kde se díky své svobodomyslnosti dostal znovu do konfliktu s představiteli církve. Shodou okolností se také zamiloval do dívky, jejíž matka měla blízký vztah se stejným církevním hodnostářem. Rakouské úřady věřily více církevnímu hodnostáři nežli mladému profesorovi, a tak Lindnera přeložili do dalekého Celje ve Štýrsku (dnešní [Slovinsko]), kde Lindner našel svou budoucí ženu. Stala se jí M. Zamolo, se kterou měl osm dětí a která ho naučila italsky. Zde Lindner žil šestnáct let a napsal a vydal zde mnoho učebnic.