Asturské království: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: fy:Keninkryk Astuerje |
m Córdoba (Španělsko) |
||
Řádek 23:
Ve stopách Alfonse I. pokračoval jeho nejstarší syn [[Fruela I]]. ([[757]] – [[768]]), který potlačil povstání Basků. Během své vlády založil Oviedo, které se poté stalo hlavním městem Asturie. Byl zavražděn v Cangas de Onis. Nástupcem se stal jeho bratranec [[Aurelius]] ([[768]] – [[774]]). Po jeho nevýrazné vládě nastoupil na trůn velmož Silo (774 – 783), zeť Alfonse I. Přenesl hlavní město z Cangas de Onis do strategicky výhodné [[Pravia|Pravie]]. Po jeho smrti se trůnu zmocnil nemanželský syn Alfonse I. [[Mauregatus]] ([[783]] – [[788]]). O jeho vládě nejsou podrobné informace. Po Mauregatově smrti byl zvolen na shromáždění šlechticů [[Bermudo I.]] ([[788]] – [[791]]), syn Fruely. Za jeho vlády trpělo království nájezdy muslimů z [[Álava|Álavy]] a [[Galicie]]. Po prohrané bitvě u Burbie byl Bermudo pravděpodobně přinucen abdikovat.
[[Alfonso II.]] ([[791]] – [[842]]) získal vládu za podpory šlechtické skupiny odmítající příznivé vztahy s córdobským emirátem. Odvetou byly každoroční útoky muslimských vojsk na Asturii v letech [[792]]–[[805]]. Alfonso II. v roce [[798]] dobyl [[Lisabon]] a zvítězil v bitvách u Narónu a Ancea ([[825]]). Díky těmto vítězstvím začalo znovuosidlování horního povodí Ebra a povodí řek Tambre a Ully v Galicii. Opevnil komunikace vedoucí z [[Córdoba (Španělsko)|Córdoby]] do Asturie po staré římské silnici ze Zaragozy do Astorgy a pobřežní cestu. V povodí Ebra byly nově osídleny Taranco a Burceňa ([[800]]). Přenesl své hlavní sídlo z Pravia do [[Oviedo|Ovieda]], kde založil biskupství. Podporoval vizigótské politické a kulturní tradice (například odlišnou liturgii), které upevňovaly autoritu Asturie jako nástupce království Vizigótů na počátku reconquisty. Nástupcem Alfonse II. se stal [[Ramiro I.]] ([[842]] – [[850]]), syn Bermuda I. Aby se stal králem, musel nejprve porazit uzurpátora Nepociana v bitvě u mostu v Cornellaně. Během jeho neklidné vlády odrážel jak muslimské útoky, tak útoky Vikingů, kteří v té době pustošili Pyrenejský poloostrov. Roku [[844]] porazil córdobského emíra [[Abdurrahman II.|Abdurrahmana II.]] v bitvě u Clavija. Ramiro I. zrušil vizigótskou tradici volených králů, která povolovala, aby se králem stal jakýkoli člen vládnoucího rodu. Příštím králem se tedy měl stát vždy prvorozený syn.
Ramiro I. zemřel v Linu a nástupcem se stal jeho syn [[Ordoňo I.]] ([[1. leden|1. ledna]] [[850]] – [[866]]). Brzo po nástupu na trůn musel potlačit povstání Basků. Po návratu do Ovieda se dozvěděl, že muslimové chystají útok na [[Vardulias]]. Než muslimové stihli zaútočit, Ordoňo se s nimi setkal blízko řeky Ebro a porazil je. Pomáhal [[Mozárabové|mozarabským]] rebelům v [[bitva u Guadacelete|bitvě u Guadacelete]] ([[854]]), která však skončila vítězstvím emíra [[Muhammad I.|Muhammada I]]. Podporoval znovuosídlení měst v „duerské pustině“ Túy, Astorgy, Orete, Amayi (všechna v roce [[854]]) a Leónu ([[856]]).
| |||