Dějiny Řecka: Porovnání verzí

Přidáno 14 bajtů ,  před 11 lety
m
→‎První světová válka: Mikuláš II. Alexandrovič
m (→‎První světová válka: Mikuláš II. Alexandrovič)
Po balkánských válkách se většina velmocí snažila získat kontrolu nad tehdejšími [[Balkán|balkánskými]] státy. Zatímco [[Bulharsko]] a [[Osmanská říše]] hledaly spojence v [[Trojspolek|Trojspolku]], [[Srbsko]] a [[Černá Hora]] se orientovaly na [[Trojdohoda|Trojdohodu]]. Situace Řecka byla oproti tomu více nejednoznačná, což bylo způsobeno zejména změnou krále poté, co [[Jiří I. Řecký|Jiří I.]] zemřel na následky atentátu spáchaného na něj v Soluni roku [[1913]]. Zatímco Venizelos preferoval Dohodu, nový germanofilsky zaměřený král [[Konstantin I. Řecký|Konstantin I.]] se zaměřoval spíše na [[Ústřední mocnosti]]. Během války tedy na základě Konstantinova rozhodnutí měla být uplatňována proněmecká neutralita, se kterou však některé kruhy řecké společnosti nesouhlasily.
 
Narůstající nespokojenost těchto skupin spolu s nevraživým přístupem dohodových mocností proti Konstantinovu režimu využil [[Eleftherios Venizelos]]. Roku [[1916]] opustil [[Athény]] a v Soluni vytvořil vlastní vládní kabinet. Došlo takzvanému ''[[Národní rozkol|Národnímu rozkolu]]'' a celá země se rozdělila na příznivce Venizela ([[Kréta]] a [[Makedonie]]) a krále Konstantina (oblasti [[Řecké království|Řeckého království]] před balkánskými válkami), oblasti mezi těmito sférami vlivu obsadily dohodové mocnosti. Konstantin reagoval na vytvoření konkurenční vlády zesíleným terorem proti příznivcům levice a státním příslušníkům podporujícím Venizelovu vládu. Od roku [[1917]] ale začalo královo postavení kolísat, zejména díky svržení jeho příbuzného, ruského cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]] a neschopnosti německého císaře Viléma II. poskytovat mu efektivní podporu.<ref name="hrad382">Hradečný, str. 382</ref> V červnu byl donucen přistoupit na podmínky Dohody, načež záhy odstoupil z trůnu a emigroval do [[Švýcarsko|Švýcarska]]. Na jeho místo nastoupil nový král [[Alexandr I. Řecký|Alexandr]]. Moc nad celým Řeckem převzal Venizelův kabinet, který se již před královým pádem zapojil do ozbrojeného boje proti Ústředním mocnostem.
 
Po získání moci zavedli teror zase venizelisté, kteří se soustředili na důsledné očištění státního aparátu od královských přívrženců. Ke stabilizaci své moci nastartovali i řadu sociálních a hospodářských reforem, mimo jiné i přerozdělení velkého pozemkového majetku ve prospěch bezzemků.<ref name="hrad383">Hradečný, str. 383</ref> Značná pozornost byla zaměřena na vojenské složky, což přineslo Řecku řadu úspěchů. V září [[1918]] se podařilo prolomit na [[soluňská fronta|soluňské frontě]] nepřátelskou obranu a postoupit na území Bulharska a Řecka. Mimo jiné i díky těmto operacím přistoupily Bulharsko a Osmanská říše na uzavření míru. O něco později tak vstoupily řecké jednotky do hlavního města poražené Osmanské říše – [[Istanbul]]u.