Bitva u Abúkíru: Porovnání verzí

'''Bitva u Abukiru''' proběhla ve dnech 1. - 2. srpna [[1798]] při ústí [[Nil]]u do [[Středozemní moře|Středozemního moře]] poblíž města [[Abukir]]. Protivníky byla [[flotila]] francouzská, které velel viceadmirál [[François-Paul Brueys d'Aigalliers]] a flotila Velké [[Británie]], pod velením kontradmirála [[Horatio Nelson]]a. V anglické a americké historiografii je bitva známa pod názvem ''„Battle of the Nile“'' (bitva na Nilu ). Často je k názvu bitvy přidáváno [[adjektivum]] “námořní“. To proto, že na pobřeží o rok později (25. července [[1799]]) došlo k pozemní bitvě u Abukiru, v které drtivě zvítězil [[Napoleon Bonaparte]] nad tureckým vojskem.

Po slavném italském tažení završeném podepsáním [[campoformijský mír|míru campoformijského]] (17. října [[1797]]) byl generál Bonaparte bezmezně obdivován a slaven celou Francií. Pro [[Direktorium (Francie)|direktorium]] se stala jeho popularita, spojená s jeho schopnostmi nebezpečnou. Válka s [[Spojené království|Velkou Británií]] pokračovala. Bylo však jasné, že síly revolucí oslabeného námořnictva nejsou dostatečné k úspěšné invazi na britské ostrovy. Proto direktorium přijalo urychleně za svůj Bonapartův návrh, zaměřený na oslabení Velké Británie nepřímo, ohrožením jejího zámořského obchodu. Principem plánu bylo vylodění francouzské armády v [[Egypt]]ě, dobytí [[Sýrie]] a pobřeží [[Rudé moře|Rudého moře]] a eventuální výpad do [[Indie]]. Cíl byl lákavý, zvláště, když direktorium se tím zbavovalo nebezpečného populárního konkurenta v boji o moc. Armáda 36000 mužů (a 300 žen) se nalodila tajně v 5 přístavech na více než 250 válečných, dopravních, nákladních lodí i šalup a zamířila pod ochranou válečné flotily vedené viceadmirálem Francois-Paul Brueysem d´Aigalliers napříč Středozemním mořem. Úkoly postavené před viceadmirála Bueyse byly 1) zařídit úspěšný transport vojska Středozemním mořem a podpořit dobytí [[Malta|Malty]], 2) provést úspěšné a hladké vylodění vojska v Egyptě, 3) provést hladký návrat flotily do bezpečných přístavů - tedy přístavů francouzských a italských, eventuálně do LaVeletty či nejspíše na [[Korfu]] (jen 800 námořních mil od [[Alexandrie]]). Cíle se podařilo utajit a zmást anglickou špionáž, takže britská admiralita byla přesvědčena, že výprava je určena k dobytí [[Gibraltar]]u, vylodění v [[Portugalsko|Portugalsku]] či invazi do [[Irsko|Irska]]. Admirál [[Jarvis]], blokující se silnou eskadrou Gibraltarskou úžinu však přesto vyslal kontradmirála Horatio Nelsona do Středozemního moře, aby po francouzské flotile pátral. Ta 18. května [[1798]] vyplula z [[Toulon]]u a dalších 4 přístavů, po cestě dobyla Maltu (13. června 1798) a úspěšně vojsko 1. července 1798 vylodila poblíže Alexandrie. Tím byly 2 ze 3 úkolů viceadmirála velícímu válečné flotile splněny. Po vylodění měl admirál zařídit návrat flotily. Z dodnes nevysvětlených důvodů tak neučinil a zakotvil v zátoce abukirské asi 23 km severozápadně od Alexandrie. Důvodem mohl být nedostatek zásob na zpáteční cestu, snad i dohoda s Bonapartem (který to však trvale popíral), falešný pocit bezpečí či onemocnění viceadmirála průjmovitým horečnatým onemocněním a tedy jeho indisposice. Po 73 dnech marného pátrání po Francouzích a křižování celým Středozemním mořem celou Brueysovu flotilu pokojně kotvící tak spatřil l. srpna 1798 kol 14:00 hodiny kontradmirál Nelson v čele své válečné flotily.