Wikipedista:Timichal/test: Porovnání verzí

=== Rok 1848 ===

Do politiky vstoupil na straně českých liberálů v roce [[1848]], kdy byl zvolen do [[Svatováclavský výbor|Svatováclavského výboru]]. V tomto roce byl předsedou [[Slovanský sjezd|slovanského sjezdu]] v [[Praha|Praze]] a v otevřeném dopise odmítl účast na německém sněmu ve Frankfurtu.

V roce [[1848]] byl volen do [[říšský sněm|říšského sněmu]], v tomto roce dvakrát odmítl ministerstvo školství (z obavy, aby neurazil Němce). Účastnil se [[Kroměřížský sněm|Kroměřížského sněmu]], kde představil svůj návrh [[Ústava|ústavy]], který nebyl přijat. Palacký byl přesvědčen o správnosti existence Rakouska, které si představoval jinak (konstitučně) uspořádané, což považoval za dostatečnou záruku pro vývoj slovanských národů v rámci monarchie a vyřešení národnostní otázky ([[konstituční austroslavismus]]).

 

 

== Palackého filosofie dějin ==

Rozsáhlé Palackého historické dílo se stalo milníkem české historiografie. Celé nadcházející generace historiků se vlastně ve svém díle vůči němu a jeho pojetí musely nějakým způsobem vymezit. Jeho tvorba nebyla jen shlukem historických faktů, chronologicky seřazených. Podle Palackého historie představovala organický celek skutečností protknutý hlavní linií (ideou). Proto také jako jeden z prvních českých historiků detailně studoval nejen politické dějiny, ale i dějiny státoprávní (vliv polského historika [[W. A. Maciejowski|W. A. Maciejowskeho]]), [[sociální dějiny|sociální]], umění, vědy či [[dějiny každodennosti]]. Palacký pod vlivem [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovy]] [[dialektika|dialektiky]] považoval za hlavní linií českých dějin neustálý zápas Slovanů a Němců. Těmto dvěma principům také přiřadil určité charakteristiky. Pro ten německý byla typická podnikavost, řemeslná dovednost, politická organizovanost, ale také výbojnost a náboženská agilnost. Naopak pro Slovany měla být typická rovnost, mírumilovnost, ale i sklon k anarchii.

Na světové úrovni to pak byla polarita dvou sil, které se neustále ovlivňovaly a střetávaly (tyto síly mohou být vyjádřeny různě: svoboda – autorita, [[demokracie]] – [[feudalismus]], věda – víra). Tento boj dvou sil ať již na národní či světové úrovni Palacký nepovažuje za neúrodný. Naopak neustálá konfrontace rozšiřuje obzor, je semeništěm nových myšlenek či může vést ke smiřování protikladů.