Wikipedista:Timichal/test: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m tst |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
'''František Palacký''' ([[14. červen|14. června]] [[1798]] [[Hodslavice]] – [[26. květen|26. května]] [[1876]] [[Praha]]) byl [[Česko|český]] [[historik]], politik, [[spisovatel]] a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Je považován za zakladatele moderního českého [[dějepisectví]], má přezdívku ''otec národa''.
== Biografie ==
=== Raná léta ===
Pocházel z [[protestantství|protestantské]] rodiny s dlouhou tradicí, jeho otec byl [[učitel]]em na místní škole. Nejprve se vzdělával u svého otce, poté ([[1807]]–[[1809]]) studoval v Kunvaldu (dnešní [[Kunín]]) u [[Nový Jičín|Nového Jičína]]. V letech [[1809]]–[[1812]] studoval latinskou školu v [[Trenčín]]ě a následně i evangelické lyceum (do r. [[1818]]) v [[Prešpurk]]u (dnes Bratislava), kde se seznámil s [[Pavel Josef Šafařík|P.J. Šafaříkem]]. Přestože si Palackého otec přál, aby se také z jeho syna stal evangelický učitel a kněz, nepokračoval dál ve svých studiích, ale působil v letech [[1819]]–[[1823]] jako vychovatel v uherských šlechtických rodinách, rok [[1820]] strávil se svými svěřenci (Csúzové) ve [[Vídeň|Vídni]]. Toto působení ve vyšších kruzích mu jednak umožnilo přístup do světa vyšší kultury, ale také měl dost příležitosti pokračovat ve svém sebevzdělávání, v této době ještě především ve [[Filosofie|filozofii]] a [[estetika|estetice]] (ovlivněn byl především [[Immanuel Kant|I.Kantem]], [[Friedrich Schiller|F. Schillerem]] a [[Johann Gottfried Herder|J.G. Herderem]]), získal také velký přehled o politice a politickém dění nejen v habsburských zemích a intenzívně studoval i cizí jazyky (během svého života ovládl [[Latina|latinu]], [[Řečtina|řečtinu]], [[Němčina|němčinu]], [[Čeština|češtinu]], [[Maďarština|maďarštinu]], [[Portugalština|portugalštinu]], [[Angličtina|angličtinu]], [[Francouzština|francouzštinu]], [[Italština|italštinu]], [[Ruština|ruštinu]] a [[Staroslověnština|staroslověnštinu]]). Z tohoto období pocházejí časopisecké studie o estetice (''Přehled dějin krasovědy'' nebo ''O krasovědě'') a společně s Šafaříkem napsaní ''Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie'' (1818). V mládí měl Palacký velké literární ambice, napsal několik nepříliš hodnotných básní (v češtině a němčině, časoměrným veršem), většinou k různým příležitostem, přátelům, nebo s filosofickou tématikou. Měl ale velké plány, začal psát [[tragédie|tragédii]] o [[Kateřina Veliká|Kateřině Veliké]], později o [[Jan Hus|Janu Husovi]], a rozsáhlý historický epos o [[Napoleon]]ovi, ani jedno z těchto děl nedokončil. Pořídil velmi kvalitní český překlad ''[[James Macpherson|Ossiana]]'', podvržené básnické prosy z keltských dějin Anglie.
Někdy v roce [[1819]] se s konečnou platností rozhodl nadále se věnovat především studiu českých dějin. Za tímto účelem kontaktoval [[Josef Jungmann|Josefa Jungmanna]], kterého žádal o poskytnutí základních historiografických informací a zasvěcení do techniky [[historik]]ovy práce. V březnu [[1823]] napsal dopis podobného znění i [[Josef Dobrovský|Josefu Dobrovskému]] a nedlouho poté ([[11. duben|11. dubna]] [[1823]]) dorazil do Prahy osobně.
=== Začínající historik ===
Zde ho zaměstnal [[Josef Dobrovský]] a později [[František Josef Šternberk|František Šternberk]] na vytváření šlechtických rodokmenů. Šternberkové ho posléze zaměstnali jako rodinného [[archivář]]e. Spolupráce s Dobrovským měla do budoucnosti na Palackého značný vliv, naučil se od něj historiografickou kritickou metodu a získal i zkušenosti s filologicko-kritickou metodou. Určité napětí ve vztahu pak znamenal odlišný názor na pravost [[Rukopis zelenohorský|Rukopisu zelenohorského]], kde se Palacký s Dobrovského kritikou neztotožnil.
V této době se již stal v Praze mezi vzdělanými a [[vlastenec]]kými kruhy známou osobností, o jejíž výrazném talentu a [[intelekt]]uálních kvalitách se nepochybovalo.
V roce [[1827]] se oženil s dcerou [[velkostatkář]]e a [[advokát]]a Jana Měchury, [[Terezie Měchurová|Terezií Měchurovou]]. V tomto roce začal vydávat na nabídku hraběte [[Kašpar Šternberk|Kašpara Šternberka]] muzejní časopisy (německý měsíčník ''[[Monatsschrift des böhmen Museums]]'' a český čtvrtletník ''[[Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách]])''. Je zajímavé, že mezi českými vlastenci bylo zpočátku značné množství sporů (především s [[František Ladislav Čelakovský|F. L. Čelakovským]]), kterým se nelíbila forma a [[pravopis]] těchto [[časopis]]ů. V těchto sporech se plně projevovala roztříštěnost českého vlasteneckého hnutí. Pro malý zájem o německý časopis byl roku změněn na čtvrtletník [[1831]] a o rok později ([[1832]]) zrušen úplně. Roku [[1838]] začal českou verzi redigovat [[Pavel Josef Šafařík]]. Vedle redaktorské činnosti se na chodu muzea podílel i jako člen muzejního výboru (od [[1830]]) a od [[1834]] jako jednatel tohoto výboru.
=== Stavovským historiografem ===
V roce [[1827]] s ním začaly vyjednávat české stavy, které jej chtěly po smrti [[František Pubička|Františka Pubičky]] jmenovat do pozice oficiálního stavovského historiografa. Pro určité komplikace byl opravdu jmenován až [[1838]], plat ovšem dostával již mnohem dříve s tím, že měl dokončit [[František Pubička|Pubičkovy]] [[Chronologische Geschichte Böhmens]]. Protože však toto dílo bylo v 30. letech metodicky i koncepčně zastaralé, začal Palacký usilovat o možnost sepsat české dějiny úplně nově, na základě pramenných fondů i [[diplomatika|diplomatického]] charakteru a s ohledem i na sociální, hospodářský, náboženský a kulturní vývoj státu. Stavy po usilovném přesvědčování svolily v březnu [[1831]]. Výsledkem takto nově pojatých českých dějin se staly ''[[Geschichte von Böhmen]]'' (1836-1867).
V roce [[1829]] vytvořil projekt české [[encyklopedie]], který po slibném začátku ztroskotal a z kteréhožto pokusu vznikla roku [[1831]] [[Matice česká]], jejímž úkolem bylo financovat české knihy, které by nemohly jako nelukrativní vyjít u soukromých vydavatelů. Českou encyklopedii vydal až jeho zeť [[František Ladislav Rieger]] pod názvem ''[[Riegrův slovník naučný]]''. V letech [[1839]]–[[1844]] byl sekretářem České královské společnosti nauk (do [[1851]])
V roce [[1840]] vyšel první díl ''[[Archiv český|Archivu českého]]'', edice česky psaných historických pramenů, která obsahovala i podklady pro další díly ''Geschichte von Böhmen''. Na tvorbě této edice se podíleli také [[Václav Vladivoj Tomek|V.V. Tomek]] a [[Karel Jaromír Erben|K.J. Erben]], kteří pro Palackého prozkoumávali archívy a opisovali listiny. S Tomkem začal posléze Palacký počítat jako se svým zástupcem ve funkci stavovského historiografa.
V době, kdy připravoval k vydání třetí díl svých ''Geschichte von Böhmen'' (který měl obsahovat vývoj státu v době předhusitské a husitské), již během publikování dílčích prací a dále při schvalování konečné verze se dostal do konfliktu s rakouskou cenzurou, neboť ta jej obvinila, že podání počátků husitství je namířeno proti katolické církvi (a to i přesto, že se Palacký, byť protestant úzkostlivě snažil své náboženské cítění do vědecké práce nevměšovat).
Od roku [[1844]] pracoval na českém překladu tohoto díla, nicméně nejednalo se o čistý překlad, do značné míry v české verzi prohloubil historiografickou reflexi českých dějin a kladl větší důraz na české obyvatelstvo jako nositele českých dějin. Roku 1848 vyšel první díl jeho vrcholného díla ''Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě''.
=== Rok 1848 ===
Do politiky vstoupil na straně českých liberálů v roce [[1848]], kdy byl zvolen do [[Svatováclavský výbor|Svatováclavského výboru]]. V tomto roce byl předsedou [[Slovanský sjezd|slovanského sjezdu]] v [[Praha|Praze]] a v otevřeném dopise odmítl účast na německém sněmu ve Frankfurtu.
[[Soubor:PalackyLitho.jpg|thumb|František Palacký (litografie, 1855)]]
V roce [[1848]] byl volen do [[říšský sněm|říšského sněmu]], v tomto roce dvakrát odmítl ministerstvo školství (z obavy, aby neurazil Němce). Účastnil se [[Kroměřížský sněm|Kroměřížského sněmu]], kde představil svůj návrh [[Ústava|ústavy]], který nebyl přijat. Palacký byl přesvědčen o správnosti existence Rakouska, které si představoval jinak (konstitučně) uspořádané, což považoval za dostatečnou záruku pro vývoj slovanských národů v rámci monarchie a vyřešení národnostní otázky ([[konstituční austroslavismus]]).
=== Po roce 1848 ===
Roku [[1850]] se stal předsedou Sboru pro zřízení [[Národní divadlo|Národního divadla]]. V tomto roce začal být policejně sledován, proto se od něj odklonila spousta přátel a Palacký se stáhl do [[soukromí]]. Řadu let v tomto období strávil prací na zámečku [[Lobkovice]] (dnes součást Neratovic), který patřil jeho tchánovi J.Měchurovi.
Politicky se začal angažovat teprve roku [[1860]], kdy podepsal Riegerovo memorandum císaři – stížnost na bezpráví páchaném na českém národě (zejména v oblasti jazykové) s žádostí o povolení založit české politické noviny. Výsledkem bylo založení ([[1861]]) ''Času'' a ''Národních listů''. V r. [[1861]] byl zvolen do českého sněmu. Roku [[1863]] vstoupili čeští poslanci ([[staročeši]]) do tzv. pasivní opozice, což byl krok, který F. Palacký schvaloval. Postavil se proti polskému povstání ([[1863]]), čímž se vzdálil nově nastupující generaci českých politiků ([[mladočeši|mladočechů]]).
V roce [[1868]] položil základní kámen ke stavbě Národního divadla.
Na vlastní přání byl po své [[smrt]]i v květnu [[1879]] pohřben v [[Lobkovice|Lobkovicích]], kde má dodnes na již nepoužívaném malém hřbitově svůj hrob. Jeho syn později lobkovické panství prodal zpět potomkům rodu Lobkoviců.
== Palackého filosofie dějin ==
[[Image:Frantisek Palacky monument (global).JPG|thumb|right|Pomník v Praze.]]
Rozsáhlé Palackého historické dílo se stalo milníkem české historiografie. Celé nadcházející generace historiků se vlastně ve svém díle vůči němu a jeho pojetí musely nějakým způsobem vymezit. Jeho tvorba nebyla jen shlukem historických faktů, chronologicky seřazených. Podle Palackého historie představovala organický celek skutečností protknutý hlavní linií (ideou). Proto také jako jeden z prvních českých historiků detailně studoval nejen politické dějiny, ale i dějiny státoprávní (vliv polského historika [[W. A. Maciejowski|W. A. Maciejowskeho]]), [[sociální dějiny|sociální]], umění, vědy či [[dějiny každodennosti]]. Palacký pod vlivem [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovy]] [[dialektika|dialektiky]] považoval za hlavní linií českých dějin neustálý zápas Slovanů a Němců. Těmto dvěma principům také přiřadil určité charakteristiky. Pro ten německý byla typická podnikavost, řemeslná dovednost, politická organizovanost, ale také výbojnost a náboženská agilnost. Naopak pro Slovany měla být typická rovnost, mírumilovnost, ale i sklon k anarchii.
Na světové úrovni to pak byla polarita dvou sil, které se neustále ovlivňovaly a střetávaly (tyto síly mohou být vyjádřeny různě: svoboda – autorita, [[demokracie]] – [[feudalismus]], věda – víra). Tento boj dvou sil ať již na národní či světové úrovni Palacký nepovažuje za neúrodný. Naopak neustálá konfrontace rozšiřuje obzor, je semeništěm nových myšlenek či může vést ke smiřování protikladů.
Palackého výklad si takto ve své podstatě vznášel nárok i na pedagogické a poučné poslání. Myšlenka české státnosti, často v boji s německým elementem, byla závazkem, který se nesl napříč generacemi.
Vrcholem českých dějin je pro něj beze sporu [[husitství]], které tvoří páteř jeho hlavního díla. Především klade do popředí myšlenkový a sociální obsah husitství a to i radikálního křídla představovaného [[Jan Žižka|Žižkou]], [[Jan Želivský|Želivským]] a [[táborité|tábority]]. Staví se tak do určitého kontrastu proti starší osvícenecké historiografii ([[Josef Jungmann|Jungmann]] nebo [[Josef Dobrovský|Dobrovský]]), která se vůči [[husitství]] většinou vyhrazovala.
== Dílo ==
=== Poezie ===
* ''Na horu Radhošť'' – báseň
* ''Má modlitba dne 26. července 1818'' – hymnus
* ''Ideál říše'' – óda
=== Vědecká literatura ===
* ''Staročeský všeobecný kalendář''
* ''Život Jana Amose Komenského''
* ''Zběrky ze starožitnosti českoslovanské''
* ''Počátkové českého básnictví, obzvláště prosodie'' – vydáno anonymně ([[1818]]), dílo sepsal spolu s [[Pavel Josef Šafařík|P. J. Šafaříkem]] a [[Jan Benedikti|J. Benediktim]] (Blahoslav). Tímto dílem začíná roztržka mezi tzv. [[Josef Jungmann|Jungmanovci]] a příznivci [[Josef Dobrovský|J. Dobrovského]].
* ''Krásověda čili o kráse a umění knihy patery'' – dílo zabývající se [[estetika|estetikou]], původně chtěl napsat pět knih, napsal pouze dva a část třetího.
* ''Okus české terminologie filosofické'' – snaha o vytvoření české filosofické terminologie, tato jím navržená terminologie se z větší části ujala.
==== Historická ====
* ''Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527''
* ''Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě'' – vycházelo jak česky, tak německy. Toto dílo je veliké rozsahem, Palacký se snažil vytvořit obraz českých dějin, lze říci, že některé pasáže (především [[husitství]]) jsou velmi idealizované.
# díl (do r. [[1125]])
# díl ([[1125]]–[[1403]])
# díl ([[1403]]–[[1439]])
# díl ([[1439]]–[[1471]])
# díl ([[1471]]–[[1526]])
* ''Pomůcky ku poznání řádů zemských království Českého v druhé polovině XIII. století'' – pokus o shrnutí života v polovině 13. století.
* ''Pomůcky ku poznání staročeského práva i řádu soudního''
* ''Přehled současných nejvyšších důstojníků a ouředníků zemských i dvorských v královstvím Českém, od nejstarších časův až do nynějška'' – vyšlo i německy.
* ''[http://books.google.com/books?id=TbcDAAAAYAAJ&pg=PA1#PPR1,M1 Popis království Českého]'' – soupis všech obcí v [[Česko|Čechách]] se základními údaji (vydáno 1848, data z let 1843-6).
* ''Stručné dějiny Prahy'' (Skizze einer Geschichte von Prag)
=== Politická díla ===
* ''Idea státu Rakouského'' – (1865) popis jeho představ o federálním uspořádání Rakouska, přeje si jeho zachování.
Dále se zachovala část jeho korespondence s významnými osobnostmi této doby a značné množství novinových článků.
== Zajímavosti ==
*Jméno Františka Palackého bylo umístěno pod okny Národního muzea v [[Praha|Praze]] spolu s mnoha dalšími, viz [[Dvaasedmdesát jmen české historie]].
*František Palacký na poštovních známkách – [http://www.cpost.cz/jetspeed/portal/media-type/html/user/anon/page/default.psml/js_pane/filatelie,znamky?ekpid=189&grpid=454&pgtyp=V Česká republika 1998]
| |||