<br />OstrakismosOstrakismus prý zavedl Kleisthenes. První úspěšná volba proběhla až dvacet let po zavedení Kleisthenových reforem. Tedy až roku 487 př. n. l. a postihl Hipparcha (příbuzného Peisistrata). „Ostrakismus podle dochovaného podání zavedl Kleisthenes.“ Mohl tedy být součástí Kleisthenova souboru reforem, proto by bylo dobré, je zde alespoň trochu nastínit. Asi roku 508/507, dle Aristotela, provedl Kleisthenes reformy. Tyto reformy fýl(„fýlai – kmeny, v něž byli rozdělení zprvu podle rodové příbuznosti pak podle bydliště; měly své představené“ ) připravily občanům cestu k nové společnosti. „Základním kamenem této reformy byla rovnost, kterou na základě předpokladů trvajících od Solóna přinesl Kleisthenés.“ Tedy nově uspořádal politickou organizaci Athéňanů. Organizaci přeměnil z dřívějších frátrií(„frátriá - seskupení rodů, které měly své vlastní shromáždění, vůdce a pokladnice“ ) a fýl. Tato reforma obsahovala myšlenku spojit různé části Attiky do jedné fýly, kde však neměly být fýly souvislým útvarem, ale měly se skládat z tríttyí(„okrsků“ ). Ty se skládaly ze tří velkých územních celků: města, vnitrozemí a pobřeží. Ve fýle se tedy rušily svébytnosti jednotlivých částí Attiky. Každá část představovala jakoby „celou Attiku“. Funkcí fýly a trittye bylo podněcovat občany k vyšší politické činnosti. „Kleisthenovy reformy vytvořily démy: „politické rozdělení, v němž jsou občané rozdělení podle svého bydliště.“ Dle Kleisthena se měl každý občan cítit jako příslušník dému, kdy se takto označoval přímo druhým jménem, která se nazývala démotikon. „Kleisthenovou reformou byla oslabena moc rodové aristokracie, opírající se o pozemkový majetek ve vnitrozemí.“ Kleisthenes zvýšil počet členů rady(bulé) na 500 (padesát z každé fýly) a rozšířil její kompetence na úkor areopagu. Kleisthenes také ustanovil výbor deseti vojevůdců(strategoi). „Volilo se po jednom stratégu z každé fýly.“ Stratégové byli voleni sněmem většinou ze vznešených a bohatých rodin. „Kleisthenes se pokoušel čelit vnitřním rozbrojům zavedením střepinového soudu zvaného ostrakismos.“ Byla to metoda, jak se jednoduše zbavit kteréhokoli nepopulárního politika. Určité rysy ostrakismu vědomě navazovaly na prastaré náboženské zvyky, jmenovitě očistu společenství vyhnáním obětního kozla. Exil mohl obtížného politika dokonale umlčet, neboť athénská civilizace byla především orální, a tak ztratil-li politik možnost osobní komunikace, byl de facto zcela vyřízen. Hlavním důvodem zavedení ostrakismu byla snaha zabránit dalším půtkám mezi aristokratickými oponenty. V Athénách bylo stále dost Peisistratových příznivců a i z řady jiných příčin zůstávala politická vláda poměrně křehká, jak si Kleisthenes až příliš jasně uvědomoval. Usoudil tedy, že jedině dočasné odstranění představitele soupeřící skupiny může udržet stabilitu státu. Bylo tedy namířeno hlavně proti hašteřivým aristokratům, protože nejvíce škodí demokracii, když se dvě strany nedokážou domluvit na jednoduchých věcech.
