Matúš Čák Trenčanský: Porovnání verzí

Uherský šlechtický rod Čáků (''Chak, Chaak'') pocházel z oblasti [[Ostřihom]]i, osídlené také [[Slované|slovanskýmslovenským]] obyvatelstvem, a vlastnil celou řadu panství na Slovensku, zejména v okolí [[Trenčín]]a. Sám Matúš však tvrdil, že jeho prapředkové byli [[Maďaři]].Uherská rodina Čáků pocházela z řady královských bojovníků, za zásluhy jim král [[Ondřej III.]] daroval půdu a poddané zemědělce. Byla to oblast kolem Ostřihomu až po Budín a pohoří Vérteš. Půdu obdělávali na tom území slovenští a maďarští zemědělci a když chtěli svým poddaným rozumět, mluvili maďarsky i slovensky. Tahle dvoujazyčnost se mladým klukům z čákovského rodu vyplácela, protože je král mohl posílat i do těch částí Uherska, kde se mluvilo slovanskými jazyky - na Slovensko, do Chorvatska,Slavónska. Jejich otec Peter Čák se osvědčil jako udatný řytíř v bojích uherského krále Belu IV. s českým králem Přemyslem Otakarem II. a král jej jmenoval '''palatínem''', což byl nejvyšší úředník v zemi, první hodnostář po králi, který v době nepřítomnosti krále vedl vládu v celé zemi Uherské. Peter Čák se stal županem v tehdejší Bratislavě i na druhé straně Dunaje a král mu daroval i hrad Topoľčany a poddané v okolních vesnicích Prašivce, Nemcovce, Jacovce.

V roce [[1291]] stál v čele vojska [[Ondřej III.|Ondřeje III.]], které dobylo [[Bratislava|Bratislavu]], kterou obsadili páni obsazenévedeni [[Jindřich z Kysaku|Jindřichem z Kyseku]] (z KöseguKöszegu). Za odměnu dostal hodnost správce královských stájí a bratislavského [[župan (administrativa)|župana]]. Brzya přestalkrál mu daroval velký královský hrad i majetky k němu přislýchající, byl to hrad v Trenčíne. Po sympatizovatneshodách s politikou Ondřeje III. ase na protest se vzdal svého úraduúřadu, uchýlil se na své panství, jehož centrem byl od roku [[1296]] [[Trenčín]]. Ve snaze odebrat mu majetek a pokořit ho vyslal proti němu král Ondřej III. výpravu, která však nebyla úspešnáúspěšná. Od té doby Matúš Čák sledoval jen své osobní cíle, k čemuž využíval všechny prostředky, které mu poskytovalo tehdejší politické vakuum. Po smrti Ondřeje III. v roce [[1301]] podporoval nástupnictví českého prince [[Václav III.|Václava]] a pomáhal porazit jeho protikandidáta [[Karel I. Robert|Karla Roberta]] z Anjou. Za to mu Václav (Ladislav V.) [[1. únor]]a [[1302]] svěřil celé Trenčanské a Nitranské panství, které držaldržel až do své smrti. UžJž nasledujícího rokuléta však přešel spolu s Abovci na stranu svého nedávneho nepřítele Karla Roberta.

Od roku [[1304]] vystupoval jako samostatný vládce. Přestal podporovat i [[Karel I. Robert|Karla Roberta]]. Roku [[1310]] byl jmenovánzajmenován za [[taverník]]a a jednoho ze tří [[palatýn]]ů země, s územní způsobilostí pro Horní Uhersko. Na vrcholu moci v letech[[1311]] až [[1312]] ovládal nebo kontroloval 14 [[župa|žup]] a vlastnil víc jak 50 hradních panství. V té době se mu začalo říkat '''Pan Váhu a Tater'''. Díky své neomedzené moci ve svěřených oblastech začal odnímat majetky nepohodlným šlechticům a ponechával si ho pro sebe. Vzhledem k tomu, že tak činil i církvi, byl roku [[1311]] oficiálně zbaven funkcí. Jeho reálné moci ho však král nemohl zbavit.

Matúš Čák si na [[Trenčínský hrad|Trenčanském hradě]] zřídil vlastní dvůr na způsob královského, pričemž si stále počínal jako samostatný panovník. Jeho palatínem byl do roku [[1318]] [[Felicián Zach]]. V roce [[1315]] vpadl na [[Morava|Moravu]] jako spojenec rakouského vévody Fridricha Sličného a u hradu [[Holíč]] ho odrazilo vojsko [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]]. Po bitvě u Rozhanovicvesnice Rozhanovce nedaleko Košic (15. června [[1312]]), kterou vyhrál král Karol Robert z Anjou, se uzavřelMatúš Čák stáhl veke své državě. Roku [[1318]] mu zemřel jediný syn Matúš, a proto si za nástupce vybral svého příbuzného [[Štěpán Čech|Štěpána Čecha]] z rodu [[Šternberkové|Šternberků]], skrz jehož majetek byla Matúšova država spojená s Moravou. Karel Robert zabral čast Matúšova majetku. Postavil se proti němu i nitranský biskup, který ho dal do církevní klatbykletby. Matúš Čák Trenčanský však neomezeně a nezávisle vládl v Nitranské, Bratislavské a Trenčanské stolici až do své přirozené smrti [[18. březen|18. března]] [[1321]].

O jeho významu svědčí fakt, že ješte v 15. století se čast západního Slovenska tradičně označovala jako ''Matúšova zem'' a sám Matuš Čák je v legendách popisován jako "pán Váhu a Tater".

Matúš Čák Trenčansky bezpochyby patří mezi legendární postavy slovenské historie a literatury. Pro mnoho generací slovenských národních buditelů se stal romatickým hrdinou vzdorujícím uherské moci a dokonce prvním slovensky mluvícím vládcem Uhesrka, protože byl '''palatínem'''a "Matúšova zemzemě" se stala jakýmsi prototypem slovenského knížectvaknížectví, které sehrálo nemalou roli ve slovenském národně-uvědomovacím procesu. V tomto duchu byl vyobrazovanývyobrazován jako nositel emancipačních a historických ideí ukazujících [[Slovensko]] a [[Slováci|Slováky]] jako rovnoprávný celek a národ v mnohonárodnostním Uherském státě.

Jeho činnost však na jedné straně umožnila obyvatelstvu Horního Uherska mluvícího slovenským jazykem delší dobu žít nezávisle na uherském panovníkovi, čímž vytvořila podmínky pro uvědomění si etnické osobitosti převážně slovenského obyvatelstva, na druhou stranu jeho dravé feudální jednání brzdilo rozvoj hospodářství i společnosti, což spolu s neustálými bitvami decimovalo a ožebračovalo obyvatelstvo.