Grigorij Kulik: Porovnání verzí

Vzhledem ke svému přátelství se [[Stalin]]em se Kulik velice brzy vyprofiloval jako představitel nejtvrdší stalinovské linie ve [[KSSS|straně]]. Vůči Stalinovi choval téměř nesmrtelnou úctu a [[loajalita|loajalitu]] a projevoval nenávist vůči jakékoli [[Opozice|opozici]]. V roce [[1935]] se stal náčelníkem Ústředního dělostřeleckého velení Rudé armády, které [[de facto]] řídilo vývoj a modernizaci [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Převzal tak otěže po čerstvě povýšeném maršálu [[Michail Tuchačevskij|Tuchačevském]], který měl velké zásluhy na modernizaci, motorizaci a mechanizaci Rudé armády. Naproti tomu co se týče vedení armády se ukázal být extrémním [[Konzervativec|konzervativcem]]. Tvrdě prosazoval [[jezdectvo]], odmítal vývoj protitankových děl s tím, že jsou slabá a stejně tak samopalů[[samopal]]ů, o, kterých se vyjádřil, že jsou "policajnípolicejní zbraní nevhodnou do [[válka|války]]". DíkyV důsledku jeho názoru, že "miny jsou zbraně zbabělců" neměli [[ženisté]] z [[Wehrmacht|Wehrmachtu]]u více méněvíceméně žádné problémy během války s likvidací minových polí, neboť ty se v [[SSSR]] prakticky nenacházeli.

Odpor k modernizaci a mechanizaci Rudé armády zašel, až tak daleko, že bojoval i proti výrobě slavnýchznámých a strategicky důležitých tanků [[T-34]].

[[Kategorie:Maršálové SSSR]]]]