Starověké římské vojenství: Porovnání verzí

[[Soubor:0092_-_Wien_-_Kunsthistorisches_Museum_-_Gaius_Julius_Caesar.jpg|thumb|right|190px|Busta [[Julius Caesar|Julia Caesara]], jednoho z nejlepších vojevůdců všech dob]]

'''Starověké římské vojenství''' bylo syntézou toho nejlepšího co vzniklo na [[starověk]]ém bojišti. Každá část římského vojska prošla mnoha reformami a v největší slávě [[Starověký Řím|Starověkého Říma]] nebylo armády, která by se dala porovnat se sílou starověkého římského vojenství. Nejsilnější, nejdůležitější a nejlepší část římské armády byla nepochybně pěchota. Římská pěchota byla jedinečná a její síla byla tak obrovská, že díky ní dokázala Římská říše dosáhnout takové velikosti a udržet svojí celistvost na dlouhou dobu. Hlavní formací římské pěchoty byla [[Římská legie|legie]] a zbraní římských pěšáků byl [[meč]]. Meč byl pro Římany symbol války a [[Římané]] nikdy nepřestali používat meč jako hlavní pěchotní zbraň. Postupem času se kvality římské pěchoty stále zhoršovaly, což mělo neblahý následek. Ke konci [[Západořímská říše|Západořímské říše]] narůstal vliv jízdy, ale pěchota neztratila své výsadní postavení jako hlavní složka římské armády. Jízdní vojsko bylo na počátku existence římského státu velice řídce zastoupeno a příslušníci [[kavalérie|jízdy]] byli nevalní jezdci. V pozdním období republiky a v raném císařství byla římská jízda složena převážně ze [[žoldák]]ů či [[auxilia]] (pomocné sbory). Tito jezdci byli pečlivě cvičeni a římská jízda se stávala více a více obávanou. V pozdním období římského císařství získávala jízda stále větší respekt, což jí předurčilo k tomu, aby se stala hlavní složkou armád ve středověku. Pokud jde o římské obléhací techniky, Římané převzali to nejlepší co bylo ve starověku vynalezeno a ještě to podstatně zdokonalili. Neexistovala žádná pevnost, která by mohla být před Římany v bezpečí a mnoho [[historik]]ů soudí, že Římská říše byla vybojována spíše rýčem než mečem. A konečně římské [[námořnictvo]], které rovněž převzalo to nejlepší ze starověkého bojiště. V největší slávě Římské říše ovládalo římské námořnictvo celé [[Středozemní moře]], kterému se přezdívalo mare nostrum (naše moře) a spojovalo římské provincie. Z toho všeho lze vyvodit, že starověké římské vojenství bylo velice silné a spolupráce všech těchto složek představovala to nejúčinější co bylo do té doby k vidění a co se neobjevilo ještě dlouho po pádu Římské říše.<ref name="hroch25">{{citace knihy | jméno=Simon | příjmení=Anglim | titul= Bojové techniky starověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany= 177|}}</ref>

== Římská pěchota ==

=== Pěchota republikánské doby ===

[[Soubor:Gladius in hand.jpg|thumb|right|125px|[[Gladius]]]]

 

== Římské válečné námořnictvo ==

Stejně jako obléhací techniky, i válečné [[námořnictvo]] začal římský stát používat až ve třetím století př. n. l. Ve čtvrtém století př. n. l. vypravil Řím malé válečné námořnictvo do [[Tyrrhenské moře|Tyrrhenského moře]], ale bylo tak drtivě poraženo, že Řím zanechal dalších pokusů o vytvoření válečného loďstva.<ref name="hans24">Huff, str 208.</ref> Když vypukla [[první punská válka]], zjistil Řím s hrůzou, že nemá absolutně žádnou možnost jak ohrozit [[Kartágo]]. Vzhledem k tomu, že válka probíhala mimo Apeninský poloostrov, bylo zapotřebí loďstva, které by dopravilo římské legie na Sicílii. Římané zabavili lodě svých spojenců a nakonec se jim podařilo přepravit vojsko na Sicílii (vojsko bylo přepravováno za noci, ve dne zde hlídkovaly kartáginské lodě). V bojích na Sicílii si římská armáda vedla dobře, ale bez válečného loďstva hrozilo, že válku nebude možno ukončit v její prospěch.<ref name="hans23">Huff, str 209.</ref> Na Sicílii byly silné kartáginské pevnosti, které mohly být zásobovány z moře, takže je nebylo možné dobýt. I když se římské vojsko živilo loupením a drancováním, stejně nemělo mnoho potravin a zásobování z [[Itálie]] bylo neproveditelné. Samotní Kartáginci prováděli nájezdy na území Itálie, aby odradili Řím od dalšího postupu. V roce [[261 př. n. l.]] odhlasoval senát římský výstavbu námořnictva o síle 100 [[quinqueréma|quinquerém]] a 20 [[triréma|trirém]]. Triréma byla všeobecně známá loď řeckého původu a quinqueréma byla kartáginská loď.<ref name="hans22">Huff, str 210.</ref> Římské quinquerémy byly postaveny podle vraku kartáginské lodi, která v roce [[257 př. n. l.]] najela na italské pobřeží. Výstavba této flotily trvala 60 dní. I když měli Římané loďstvo a i vycvičenou posádku, stále věděli, že nemají žádnou šanci proti skvěle vycvičeným a zkušeným kartaginským [[námořník]]ům. Proto vynalezli tzv. [[havran (zbraň)|corvus]] (havran). Corvus byl můstek dlouhý 11 [[metr]]ů a široký 1,2 metru, který byl umístěn na přídi lodi. Corvus mohl být libovolně otáčen a na spodní straně tohoto zařízení byl umístěn kovový [[hro]]t, který se měl zaklesnout do nepřátelské lodi.<ref name="hans22">Huff, str 210.</ref> Pokud se tak stalo, přešli římští legionáři po můstku a napadli nepřátelskou loď. Loď vybavená corvem byla vlastně plovoucí plošina. Římané využili corvus v mnoha bitvách a v každé bitvě ve které byl corvus využit, Římané zvítězili. Bohužel byl corvus mimořádně těžké zařízení, které přispívalo k nestabilitě lodi. Římská flotila přišla o 284 lodí a o více jak 100 000 mužů a to hlavně kvůli corvu. Po těchto událostech přestali Římané corvus využívat. I tak se Římanům nakonec podařilo porazit Kartágince a nepotřebovali k tomu žádný corvus. Díky tomuto vítězství se Římané stali pány západního středomoří.<ref name="hans21">Huff, str 211.</ref>[[Soubor:Castro_Battle_of_Actium.jpg|thumb|left|275px|Lorenzo A. Castro: [[bitva u Actia]], 1672]] Poté následovaly války s Makedonií a se [[Seleukovská říše|Selekuvci]], kde se římské námořnictvo ukázalo jako velice účinné. Po těchto válkách nechali Římané své loďstvo rozpustit. To byl čin velice osudný, protože se ve Středozemním moři začali vyskytovat [[pirát]]i. Piráti zamořili celé [[Středozemní moře]] a neexistovala síla, která by je porazila. Pirátské lodě neoperovaly samy, sdružovaly se do celých flotil, přičemž nejnebezpečnější byli kilikijští piráti. Piráti začali využívat nové typy lodí, které později převzali i Římané.<ref name="jane16">Penrose, str 98.</ref> Tyto lodě se nazývaly liburny a hemioli. Jejich rychlost byla pozoruhodná a manévrovací schopnosti byly taktéž výborné. V roce [[67 př. n. l.]] odhlasoval římský senát výpravu proti pirátům, přičemž velitelem této výpravy byl [[Gnaeus Pompeius Magnus]]. Tomu se podařilo buď porazit nebo zajmout všechny piráty. Po těchto výpravách se začala ve větší míře využívat lehká plavidla, i když se stále používaly lodě helénské konstrukce (těžká plavidla, na kterých se používaly i katapulty). K další důležité a zároveň rozhodující bitvě, která rozhodla o osudu římské republiky došlo u [[bitva u Actia|Actia]]. V této bitvě se střetl [[Augustus|Octavianus]] (pozdější císař Augustus) se svým rivalem [[Marcus Antonius|Antoniem]]. Loďstvu Octaviana velel [[Marcus Vipsanius Agrippa]], jeden z nejlepších římských [[admirál]]ů (byl také posledním známým Etruskem)..<ref name="jane15">Penrose, str 155.</ref> Antonius velel svému loďstvu sám spolu s [[Kleopatra|Kleopatrou]]. Agrippa měl loďstvo složené z lehkých plavidel, zatímco Antonius měl loďstvo složené z těžkých plavidel. V této bitvě vyhrál Augustus, což dokazuje sílu lehkých plavidel. V době raného císařství bylo zřízeno válečné loďstvo, které sloužilo jako hlavní síla středomoří. Sloužilo k potlačování pirátství, přepravovalo celé armády a doručovalo zprávy. Během této doby neměl Řím žádného nepřítele a nedochází skoro k žádné bitvě. Jediná důležitá bitva byla svedena v roce [[323|323 n. l.]] a bojovalo zde loďstvo [[Konstantin Veliký|Konstantina]] a jeho rivala Licnia. V této bitvě zvítězilo Konstantinovo loďstvo, které bylo složeno z lehkých plavidel a bylo v početní nevýhodě. V rozvíjení lodní techniky pokračovala Byzantská říše, která vytvořila loď [[dromón]], jednu z nejlepších lehkých plavidel, která kdy existovala.<ref name="Matthew">{{citace knihy | jméno=Matthew | příjmení=Bennett | titul= Bojové techniky středověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2007 | jazyk = |strany= 212|}}</ref>

 

 

 

* {{Citace knihy

| příjmení = Penrose

| rok = 1994

}}

<!--== Externí odkazy ==-->