Samaritáni: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Řádek 33:
===Moderní éra===
[[Soubor:Samaritans.jpg|thumb|250px|left|Samaritáni na počátku dvacátého století]]
Změna politické situace postavila Samaritány do obtížné situace. Část Samaritánů zůstala v [[Izrael]]i, větší část na území obsazenémokupovaném [[Jordánsko|Jordánskem]] ve svém starém sídle v Nábulusu. Samaritánům bylo grantováno právo na návrat (tj. Stát Izrael považuje Samaritány za „etnické Židy“). ''Status quo'' zůstal zachován i po [[šestidenní válka|šestidenní válce]] až do vypuknutí první intifády, kdy se Samaritáni z bezpečnostních důvodů z centra Nábulusu přestěhovali blíže izraelským osadám u hory Gerizím, do sídliště Kirjat Luza. Ačkoli palestinská samospráva garantovala Samaritánům místo v parlamentu, z důvodu nefunkčnosti palestinské vlády a tíživé ekonomické situace na palestinských územích se stále více prohlubují vztahy s Izraelem. Z důvod obav reakcí z jedné či druhé strany se Samaritáni snaží zůstat v izraelsko-arabském konfliktu nestranní.
 
Kromě politických problémů museli Samaritáni vyřešit další tíživý problém, který vznikl tím, že Samaritáni podle doslovné interpretace Tóry nepřijímají konvertity a sňatky tak mohly probíhat pouze mezi Samaritány navzájem. Z tohoto důvodu došlo k vývoji řady genetických vad, které populaci ohrožovaly. V současnosti tvoří samaritánskou populaci pouze čtyři rodiny (pátá vymřela ve 20. století). Aby zabránili postupující degeneraci populace, svolil představitelé Samaritánů, aby samaritánští muži mohli uzavírat manželství s ne-samaritánkami. Těmito ženami se stávají především židovské Izraelky pod podmínkou, že budou dodržovat samaritánské praktiky, které jsou zvláště pro ženy velmi přísné. Každé uzavřené manželsví je sledováno zdravotníky z nemocnice Tel ha-Šomer.