Verze z 21. 4. 2010, 12:18 editovat 188.116.78.66 (diskuse) Bez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 21. 4. 2010, 12:18 editovat zrušit editaci Mercy (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 92 635 editací m Editace uživatele „188.116.78.66“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Luckas-bot“ Přejít na další porovnání →
Řádek 5: === Vývoj úřadu === Po legendárním svržení posledního [[Etruskové\|etruského]] krále [[Lucius Tarquinius Superbus\|Tarquinia Superba]] a zániku [[Římské království\|římského království]], byla všechna zákonná moc krále svěřena nově vytvořenému ~~úřadupravomoci~~úřadu – konzulátu. Od tohoto okamžiku stáli v čele státu konzulové, kteří byli nejprve nazýváni [[Praetor\|praetoři]] („ti, kdož kráčí v čele“), což poukazuje na jejich povinnost sloužit jako nejvyšší velitelé vojska. Označení konzulové se začalo používat zřejmě někdy v druhé polovině [[5. století př. n. l.]] Římané věřili, že vznik konzulátu se datoval do doby založení [[Římská republika\|republiky]] v roce [[509 př. n. l.]], avšak posloupnost konzulů v 5. století př. n. l. vykazuje jisté mezery. Konzulům náležely široké pravomoci v časech míru (v záležitostech exekutivy, zákonodárství a soudnictví). Uchazeči o úřad museli splnit věkový limit pro volbu, jenž činil 41 let u [[Patricius\|patricijů]] a 42 let pro [[plebej]]e. Každoročně (princip annuity) byli voleni dva konzulové (princip kolegiality), kteří mohli uplatnit právo [[Veto\|veta]] vůči jakémukoliv rozhodnutí svého kolegy. Toto oprávnění bylo ovšem využíváno jen velice zřídka. Podobně existuje mnoho dokladů svědčících o tom, že ne všichni konzulové byli zvoleni před dosažením stanoveného minimálního věku. Volba konzulů příslušela setninovému shromáždění (''[[comitia centuriata]]''), jehož struktura ale zaručovala rozhodující vliv [[Aristokracie\|aristokratům]]. Po potvrzení svého zvolení konzulové formálně převzali moc od staršího kurijního shromáždění (''[[comitia curiata]]''), které udělovalo konzulům jejich ''[[imperium]]''. To se dělo přijetím zákona označovaného ''„lex curiata de imperio“''. Jestliže jeden z konzulů během svého volebního období zemřel (což nebylo nijak neobvyklé, neboť konzulové leckdy bojovali v předních řadách vojska), byl zvolen náhradník, jenž byl znám jako ''consul suffectus''. Řádný konzul (''consul ordinarius'') se od roku [[153 př. n. l.]] ujímal úřadu [[1. leden\|1. ledna]] a náležela mu čest, aby se jeho jméno a jméno jeho kolegy objevilo v pojmenování příslušného roku.

Římský konzul: Porovnání verzí