Verze z 13. 5. 2006, 04:43 editovat Dinybot (diskuse \| příspěvky) 42 548 editací m typobot: typografické korekce podle specifikace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 25. 5. 2006, 00:03 editovat zrušit editaci Dinybot (diskuse \| příspěvky) 42 548 editací m cstypo: typografické korekce podle specifikace Přejít na další porovnání →
Řádek 28: Rozdělení obou ateliérů zřejmě chod Ignácova podniku výrazně neovlivnilo. Během 80. let se rozšířily „suché“ želatinové negativy, které výrazně zjednodušily fotografování mimo ateliér a tak z této doby se již dochovalo bezpočet fotografií Tábora i významných událostí. V roce [[1888]] začal [[Jan Voseček]] pracovat v původním [[Alexander Seik\|Seikově]] ateliéru a z této doby existují i fotografie signované „Jan Voseček“. V roce 1895 se stává společníkem firmy, která je přejmenována na "„[[Šechtl a Voseček\|Schächtl a Voseček]]"“, později „Šechtl a Voseček“. V roce 1896 Ignác propadl další novince – [[kinematograf]]u. Jako první mimo Prahu dostal koncesi na promítání živých obrazů. Už v roce 1896 mělo proběhnout promítání v [[Plzeň\|Plzni]], které by bylo první v čechách. Pro technické problémy se však pravděpodobně poprvé promítalo až v roce [[1897]] v táborské Střelnici. Ignác Šechtl ale nebyl s jeho technickou kvalitou spokojen a proto odjel do [[Vídeň\|Vídně]] vyřešit problémy se světlem. Později s kinematografem kočoval, ale jeho počínání bylo výrazně ztrátové a tak kinematograf i filmy prodal kouzelníkovi [[Viktor Ponrepo\|Ponrepovi]].

Ignác Šechtl: Porovnání verzí