Anatolij Pristavkin: Porovnání verzí

Pristavkin se narodil v roce 1931. Za války osiřel – matka zemřela na tuberkulózu, otec odešel na frontu. Vyrůstal v dětských domovech. Ve čtrnácti letech utekl a pracoval v konzervárně. V roce 1952 vystudoval Moslevskou leteckou průmyslovku a pracoval jako radista a elektrotechnik. Začal psát básně, z nichž některé byly otištěny v novinách. Po ukončení vojenské služby nastoupil na Literární institut A.M.Gorkého v Moskvě, který absolvoval v roce 1959. Působí jako dopisovatel časopisu Litěraturnaja gazeta na stavbě [[Bratsk|Bratské]]é hydroelektrárny. Píše povídky a novely ze života budovatelů v tajze.

Je v něm popisován osud dvou chlapců, kteří se jako chovanci dětského domova ocitnou v roce 1944 na [[Kavkaz|Kavkaze]]e, odkud těsně před tím [[Stalin]] deportoval původní [[Čečensko|čečenské]] obyvatelstvo do stepí [[Kazachstán|Kazachstánu]]u. Příběh je částečně autobiografický. Kniha byla paradoxně oceněna i Státní cenou SSSR, přestože tvrdě kritizovala sovětskou politiku.