Anatolij Pristavkin: Porovnání verzí

Odebráno 26 bajtů ,  před 10 lety
m
Oprava vnitřního odkazu
m (Robot odstranil duplicitní závorku)
m (Oprava vnitřního odkazu)
 
== Život ==
Pristavkin se narodil v roce 1931. Za války osiřel – matka zemřela na tuberkulózu, otec odešel na frontu. Vyrůstal v dětských domovech. Ve čtrnácti letech utekl a pracoval v konzervárně. V roce 1952 vystudoval Moslevskou leteckou průmyslovku a pracoval jako radista a elektrotechnik. Začal psát básně, z nichž některé byly otištěny v novinách. Po ukončení vojenské služby nastoupil na Literární institut A.M.Gorkého v Moskvě, který absolvoval v roce 1959. Působí jako dopisovatel časopisu Litěraturnaja gazeta na stavbě [[Bratsk|Bratské]]é hydroelektrárny. Píše povídky a novely ze života budovatelů v tajze.
 
V roce 1987 vychází jeho nejslavnější kniha ''Na hrudi obra obláček zlatý''
Je v něm popisován osud dvou chlapců, kteří se jako chovanci dětského domova ocitnou v roce 1944 na [[Kavkaz|Kavkaze]]e, odkud těsně před tím [[Stalin]] deportoval původní [[Čečensko|čečenské]] obyvatelstvo do stepí [[Kazachstán|Kazachstánu]]u. Příběh je částečně autobiografický. Kniha byla paradoxně oceněna i Státní cenou SSSR, přestože tvrdě kritizovala sovětskou politiku.
 
První ruský prezident [[Boris Jelcin]] Pristavkina jmenoval předsedou kremelské komise pro udělování milosti. Pristavkin bojoval za práva druhých. Měl hlavní zásluhu na uvalení moratoria na trest smrti v roce 1996. Později působil jako poradce prezidenta [[Vladimir Putin|Putina]] pro udělování milostí. Nestal se nikdy populistou a prezidentu Putinovi „lezl na nervy“.
716

editací