Michal Mareš: Porovnání verzí

{{požadavek na portrét}}'''Michal Mareš''', vlastním jménem '''Josef Mareš''', ([[22. leden|22. ledna]] [[1893]], [[Teplice]]-[[Šanov (Teplice)|Šanov]] – [[17. srpen|17. srpnaúnor]]a [[1971]], [[Praha]]) byl [[ČeskoČeši|český]] [[spisovatel]], [[poezie|básník]] a [[novinář]].

Vyrůstal v kontaktu s [[Anarchismus|anarchistickým]] hnutím v severních Čechách. Střední školu studoval v Praze, ale v sedmnácti letech byl vyloučen ze všech středních škol [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] za svůj protest proti popravě [[Španělsko|španělského]] anarchistického teoretika [[FranciscoFrancesc Ferrer Guardiai Guàrdia|FranciscaFrancesca Ferrera]]. Anarchismus přivedl Mareše k zájmu o sociální problémy, kterým se v období [[První republika|první republiky]] věnoval jako jako autor próz a divadelních her a jako novinář v časopisech ''[[Tribuna (časopis)|Tribuna]]'', ''[[Prager Mittag]]'' a ''[[Prager Tagblatt]]'' a také na svých studijních cestách v [[Evropa|Evropě]] a v [[Afrika|Africe]]. Vstoupil také do [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a spolupracoval s ''[[Rudé právo|Rudým právem]]''. Měl přátele mezi českými i německými spisovateli, naříkladznal se například s [[Jaroslav Hašek|Jaroslavem Haškem]] (byl zapisovatelelmzapisovatelem na předvolebních schůzích jeho ''Strany mírného pokroku v mezích zákona''), [[Karel Čapek|Karlem Čapkem]], [[Ferdinand Peroutka|Ferdinandem Peroutkou]], [[Max Brod|Maxem Brodem]], [[Franz Kafka|Franzem Kafkou]] i [[Egon Ervín Kisch|Egonem Ervínem Kischem]].

V polovině květankvětna roku [[1945]] byl na základě omylu zatčen [[NKVD]] (Lidový komisariát vnitřních záležitostí), který třikrát fingoval přípravu na jeho popravu. Po propuštění zjistil, že se právě koná pohřeb jeho otce, kterého při rabování v Praze zabili členové [[Rudé gardy|Rudých gard]]. Začal se proto zabývat znepokojivými projevy nastupujícího mocenského chování [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a jeho spojenců ve [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]]. ''[[Rudé právo]]'' jeho reportáže ovšem odmítlo, a tak se stal jedním z významných novinářů [[Ferdinand Peroutka|Peroutkova]] týdeníku ''Dnešek''. Psal také o poměrech v pohraničí -– o rabování a rozkrádání majetku po [[Němci|Němcích]], o účasti úředníků a příslušníků [[Sbor národní bezpečnosti|SNB]] na těchto událostech a o zneužívání pravomoci místních diktátorů. Byl první, kdo použil pojem ''gestapistické metody'' pro zločiny na zdraví, životech a osobní svobodě občanů a pro případy nelidskosti v různých internačních táborech. Byl zatoza to nenávistně osočován v tisku KSČ, ze které byl na počátku roku [[1947]] vyloučen.