Podvozek Krauss-Helmholtz: Porovnání verzí

Při nájezdu do oblouku předpokládejme, že první spřažené dvojkolí (5) ještě nedoléhá na vnější kolejnici a na vnější kolejnici jako první dolehne běžné dvojkolí (7). Opření okolku běžného dvojkolí vyvolá sílu, která vychýlí běhoun ve směru křivosti oblouku. Vychýlení osy (rámu) běhounu vzhledem k rámu lokomotivy vyvolá odpovídající sílu na pružinách (11) a (12), která se v poměru deformace pružiny přenese na rám lokomotivy. Důležité v tomto okamžiku je to, že se okolek vnějšího kola spřaženého dvojkolí (5) doposud nedotýká vnější kolejnice oblouku, tedy mezi hranou kolejnice a okolkem je vůle. V tomto okamžiku se mechanicky ještě nejedná o páku s pevným bode otáčení, protože bod otáčení rámu běhounu bude proměnný v závislosti na působících silách F₁-F₄. Volnost soustavy daná vzdáleností mezi okolkem spřaženého dvojkolí a hranou vnější kolejnice dovolí, aby přes geometrický střed otáčení (nachází se poblíž pivotu 10 v ose) rámu běhounu došlo k vyvození síly, která působí na spřažené dvojkolí tak, že toto dvojkolí bude mít snahu se přesunout k vnější kolejnici oblouku. principielně se jedná o práci na dvojramenné práce. Aby došlo k posuvu spřaženého dvojkolí, musí být síla v bodě (8) větší než síla F₁ vystupující jako tření mezi nákolkem spřaženého dvojkolí (5) a hlavou kolejnice (1) ve směru možného posunutí.