Cysticerkóza: Porovnání verzí

Člověk však figuruje i jako alternativní mezihostitel, tzn. může se nakazit vajíčky tasemnice.<ref name=webbe>{{citace periodika |autor= Webbe G |titul= Human cysticercosis: parasitology, pathology, clinical manifestations and available treatment |periodikum= Pharmacol Ther. |ročník=64 |číslo=1 |strany=175&ndash;200175–200 |rok=1994 |pmid=7846114 |url= }}</ref> Je to dáno podobnou [[fyziologie|fyziologií]] lidského a prasečího trávení. Cysticerkóza ''T. solium'' se krom člověka a prasat velmi vyjímečně objevuje i u [[ovce|ovcí]], [[koza|koz]] a [[pes|psů]].<ref name=jurasek>{{Citace monografie | příjmení = Jurášek | jméno = V. | příjmení2 = Dubinský | jméno2 = P | rok = 1993 | titul = Veterinárna parazitológia | vydavatel = Príroda | místo = Bratislava | počet stran = 382 | isbn = 80-07-00603-6}}</ref> Člověk se nakazí vajíčky ''T. solium'' z kontaminované potravy, vody, při nedostatečné hygieně. Důležitým faktem je, že cysticerkózou mohou onemocnět i lidé, kteří nekonzumují [[vepřové maso]], a [[vegetarián]]i.<ref name=garcia2003>{{citace periodika |autor= García H. H., Gonzalez A. E., Evans C. A., Gilman R. H |titul=Taenia solium cysticercosis |periodikum=Lancet |ročník=362 |číslo=9383 |strany=547&ndash;556547–556 |rok=2003 |pmid=12932389 |url= }}</ref> Jako častý způsob přenosu byla popsána tzv. vnější autoinfekce (fekálně-orální cesta), kdy člověk s dospělou tasemnicí ve střevech se nakazí sám vajíčky pocházejících z okolí vlastního [[anus|anu]] či spodního prádla.<ref name=webbe/> Tento fakt potvrzuje, že teměř 25 % pacientů s neurocysticerkózou mělo rovněž dospělou tasemnici ve střevech.<ref name=garcia2003/> V mnoha parazitologických učebnicích je uváděna i tzv. vnitřní autoinfekce, při které se antiperistaltickými pohyby střeva dostanou zralé proglotidy do žaludku. Zde dojde k uvolnění [[onkosféra|onkosfér]] z vajíček a následné penetraci do krevního oběhu a vzniku cysticerkózy.<ref name=jurasek/> Nicméně pro tuto hypotézu navrženou [[Rudolph Leuckart|Rudolfem Leuckartem]] již v roce [[1856]] nebyly doposud podány žádné důkazy.<ref name=webbe/>

Z pozřených vajíček se působením [[trávicí enzym|trávicích enzymů]] v [[žaludek|žaludku]] a [[duodenum|duodenu]] uvolní larvy onkosféry, které penetrují střevní stěnu a krví jsou rozneseny do celého těla. V místě, kde se uchytí, encystují (přemění v cysticerkus). Cysticerkus dozraje během 2-3 měsíců a žije několik let.<ref name=garcia2003/> Zralé cysticerky jsou až 1 cm velké cysty, oválného až kulovitého tvaru, jež obsahují jeden invaginovaný protoskolex.<ref name=webbe/> Cysticerky procházejí během infekce několika stádii. Na počátku aktivní cysticerky potlačují různými mechanismy [[imunitní odpověď]] a zabraňují tak vzniku [[zánět|zánětlivého ložiska]] (vezikulární stádium). Jakmile cysticerkus ztratí schopnost potlačit imunitní odpověď hostitele, je stěna cysty postupně infiltrována [[mononukleární leukocyt|mononukleáry]]. Zánětlivý infiltrát prostoupí i do vnitř cysty (koloidní stádium). S progresí imunitní odpovědi dochází k zániku dutiny cysty a následné kalcifikaci (kalcifikační stádium).<ref name=white>{{citace periodika |autor=White A. C. Jr |titul=Neurocysticercosis: updates on epidemiology, pathogenesis, diagnosis, and management |periodikum=Annu Rev Med |ročník=51 |číslo= |strany=187&ndash;206187–206 |rok=2000 |pmid=10774460}}</ref>

Diagnostika cysticerkózy je obtížná a musí vycházet vždy z kombinace [[anamnéza|anamnestických údajů]], klinického vyšetření a speciálních zobrazovacích metod. K detekci cyst v mozku se používá používá [[tomografie|tomografické vyšetření]] a [[magnetická rezonance]]. Kalcifikované cysty ve svalech lze detekovat [[rentgen|rentgenovým vyšetřením]]. V některých případech lze odebrat [[biopsie|bioptát]] a provést [[histologie|histologické]] určení. Ze [[sérologie|sérologických metod]] se použivají [[Western blot]] nebo [[ELISA]] k detekci specifických [[protilátka|protilátek]] proti cysticerkům. Protilátky se stanovují buď ze [[sérum|séra]] nebo z [[mozkomíšní mok|mozkomíšního moku]].<ref name=garcia05>{{citace periodika |autor=García H. H., Evans C. A., Nash T. E., Takayanagui O. M., White A. C. Jr. et al |titul=Current consensus guidelines for treatment of neurocysticercosis |periodikum= Clin Microbiol Rev. |ročník=15 |číslo=4 |strany=747&ndash;756747–756 |rok=2002 |pmid=12364377 |url= }}</ref><ref name=garcia2003/>