Svobodné území Terst: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 52:
V důsledku rozpadu [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] připadl Terst i s [[Rakouské přímoří|Přímořím]] Itálii na základě [[Saint-Germainská smlouva|smlouvy v Saint Germain]] a stal se součástí Julského Benátska. Během dvacátých a třicátých let bylo slovanské obyvatelstvo cílem násilného poitalšťování' a diskriminace prováděné italským [[Fašismus|fašistickým]] režimem. Bylo také vystaveno státem podporovaného násilí ze strany fašistických bojůvek, které m.j. vypálily 13. července 1920 slovinský Národní dům. V důsledku toho na jedné straně mnoho Slovinců a Chorvatů emigrovalo do Jugoslávie, na druhé straně někteří vytvořili odbojovou organizaci TIGR (zkratka z názvů ''Trst, Istra, Gorica, Rijeka''), která provedla v tomto období v Terstu a okolí více než sto odbojových akcí, jež někteří považují za teroristické. TIGR je považována za první organizovanou skupinu odboje proti fašismu, později [[nacismus|nacismu]].
===Druhá světová válka===
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] stála Itálie na straně [[Osa|Osy]] a po kapitulaci Jugoslávie v r. 1941 získala další území obývaná Slovinci. Když italský fašistický režim v r. 1943 zkolaboval, Jugoslávie sice formálně anektovala veškerá italská území až k hranici z r. 1914, ta ale byla nadále okupována ozbrojenými složkami [[Třetí Říše|Nacistického Německa]]. 1. května 1945 obsadila město [[Jugoslávská lidová armáda|jugoslávská 4. armáda]] spolu s 9. slovinským armádním sborem. Obklíčená německá posádka o síle zhruba 2 000 mužů, která ovládala hrad San Giusto a strategické body ve městě (přístav, nádraží, justiční palác, sídlo vrchního velitelství ve vile Geiringer), se odmítla jugoslávským silám vzdát. Následujícího dne vstoupila do města 2. novozélandská divize, součást britské 9. armády a přijala kapitulaci dosud vzdorujícího nepřítele. 4. května jmenovalo jugoslávské velení politickým komisařem města komunistu France Štoku a 8. května vyhlásilo Terst autonomním městem v rámci Federativní republiky Jugoslávie. Pod jeho vedením byla rozpoutána vlna násilí, která postihla především italské obyvatelstvo, ale i ty Slovince, kteří nesouhlasili s jugoslávským komunistickým programem. Tisíce lidí byly uvězněny a stovky při deportaci zavražděny, dokonce byl znovu zprovozněn bývalý nacistický [[koncentrační tábor]] Risiera. Ve městě vzniklo napětí i mezi ozbrojenými složkami vítězů. Do [[Bělehrad]]u odletěl generálporučík Morgan, kde navrhl [[Morganova linie|linii]] rozdělující obsazená území na okupační zóny A (spojenecká) a B (jugoslávská). K dohodě s [[Tito]]vou vládou došlo až den poté, co britské jednotky zahájily dne 22. května 1945 postup směrem k této demarkační čáře. Oficiálně došlo k podpisu 10. června 1945 v Duinu. Stažení jugoslávské armády za linii bylo ukončeno 12. června 1945.
===Vznik státu===
| |||